Známe to všichni z vlastních životů. Cosi provedeme, třeba i nevědomky a objeví se důsledky. Co platí v našich životech, platí i v současné situaci v pásmu Gaza.

Je tomu už rok a půl. V říjnu 2023 se stal zcela bezprecedentní a nevyprovokovaný útok teroristů hnutí Hamás na bezbranné obyvatele kibuců a účastníků tanečního festivalu. Bylo bestiálně povražděno na 1200 lidí a zhruba 250 jich bylo odvlečeno do zajetí, kde mnozí zahynuli (jako děsivý model může sloužit zavraždění paní Bibasové a jejich dvou malých dětí).

Útoku se neúčastnili jen ozbrojenci, ale i jedinci, kteří si do kibuců přišli pro majetek, kdy museli překračovat spálená těla svých nedávných zaměstnavatelů. Mnozí mi vyčítají termín humanoidi, ale přesnější označení podobných lidských zrůd neznám.

Osnovatelé tohoto útoku museli vědět, že přijde odveta. Bylo s ní počítáno jako s faktorem, který – bez ohledu na počet vlastních mrtvých obyvatel pásma – bude trumfové eso pro světové mínění. Což se skutečně stalo a po roce a půl je stát Israel obviňován paradoxně z genocidy. Opět připomínám logický faktor, že pokud by se podobný útok na vlastní zem stal třeba Rusku nebo Číně, byl by stav „vyřešen“ během jednoho týdne s ojedinělými a efemérními protesty světového mínění.

V současné době je zřejmé, že v pásmu Gaza hrozí humanitární katastrofa. Israel brání dodávkám potravin, pásmo je uzavřeno a případné pokusy o dovoz potravin a léků jsou ze strany Israele potlačovány. Světové mínění je stále více a více na straně Arabů, aniž by vzalo v úvahu následující.

Stačilo by totiž málo. V podzemních tunelech je stále naživu ještě několik občanů Israele. Hamás je odmítá vydat, protože stále hraje onu stupidní hru, že právě on je tím postiženým a že chování vedlejšího státu je odporným činem. Vůbec mu nevadí, že občané pásma, dospělí i děti, jsou skutečně ohroženi hladomorem. Pokud by zítra byli žijící Ždé propuštěni a mrtví vráceni do země předků, nastalo by zklidnění celé situace a vlastní občané by se dostali ke štědré pomoci, kterou jim mnoho let poskytuje třeba i Evropská unie.

Světové mínění pohlíží na obyvatele pásma Gazy jako na chudáky, stižené pomstou. Už méně je známo. že prakticky všechny arabské státy nechtějí přijmout propuštěné palestinské Araby. V Egyptě jsou drženi v ubytovacích zařízeních a vyjma Turecka a Kataru nemají šanci být přijati. Důvodem je historická zkušenost, kdy právě palestinští Arabové chtěli v roce 1970 svrhnout v Jordánsku krále a byli vypuzení do Libanonu, kde vyvolali občanskou válku. Pamatujeme ještě, že když Saddám Husajn přepadl Kuvajt (zemi, která jim poskytovala asyl), se postavili na stranu útočníka. Po válce bylo zhruba 400.000 palestinských Arabů deportováno ze země. Nepamatuji si, že by svět nějak zásadně protestoval. Arabské země prostě nechtějí vpustit do své země jedince, u nichž historická paměť sděluje, že s nimi budou potíže a že se v kritické chvíli postaví proti svým dobrodincům.

Příčina a důsledek. Žádná země na světě a to i arabská, kde není jazyková, náboženská či kulturní odlišnost, si nechce přidělávat starosti. Proto jsou Arabové v pásmu Gaza de facto uvězněni na malém prostoru bez šance odejít.

Příčina a důsledek. Bezprecedentní napadení vedlejší země s vražděním a únosem obyčejných obyvatel, žen a dětí a rok a půl věznění v nelidských podmínkách několika zbývajících jedinců. Proto bude Israel využívat všech možností, jak humanoidy z Hamásu donutit k vydání těchto lidí. Abych předešel některým komentářům. Je mi upřímně líto dětí a možná některých dospělých, kteří až tak úplně nesouzní s „filosofií“ hnutí Hamás, které má dominantní ideu evaporace všech Židů. Stejně jako těch povražděných dne 7.10.2023, které byly před očima rodičů upečeny v troubách.

Pokud by šlo o jinou zem, svět by neochvějně stál na straně těch, kteří konflikt nevyvolali a kteří dělají všechno proto, aby své občany dostali zpět domů. Nikdo by ani na vteřinu nezapochyboval, kde je ona příčina a důsledek.

Ale protože Israel.......

Pokleslost diskusí dosáhla tak hlubokého dna, že si autor nepřeje diskusní část zařazovat.