Před dvaceti lety se Izrael stáhl z Pásma Gazy. Byl to nápad premiéra Ariela Šarona, slavného generála, který za jomkipurské války zastavil postup Egypťanů na Sinajském poloostrově. Celý život podporoval budování židovských osad, ale v roce 2004 změnil názor. Zuřila druhá intifáda, palestinský předák Jásir Arafat odmítal jednat o míru a Šaron usoudil, že vyklizení Pásma Gazy zvýší bezpečnost Izraele. Svůj krok koordinoval s americkým prezidentem Georgem W. Bushem, který ho podpořil a na oplátku jako první západní představitel uznal právo Izraele na určité území Západního břehu, který si nárokují Palestinci, a prohlásil, že nemohou očekávat návrat k hranicím z roku 1967.

Šaron svůj plán zveřejnil začátkem února a navzdory ostrému nesouhlasu své strany Likud ho během půldruhého roku realizoval. Byl to převratný a pro mnohé Izraelce kontroverzní krok, který rozdělil národ a Izraeli přinesl obrovské problémy.

Šaron usoudil, že udržovat v Pásmu Gazy 21 osad ustavičně ohrožovaných teroristy stojí příliš mnoho peněz a vyžaduje značné nasazení vojáků, kteří osadníky chrání. Před stažením docházelo až k deseti teroristickým útokům denně a každý školní autobus izraelských dětí musela doprovázet vojenská eskorta. V roce 2005 tam vedle 1,5 milionu Palestinců žilo 8000 Izraelců, které chránilo 40 000 vojáků.

Osadníci nechtěli z pásma odejít. Přišlo je podpořit na 3000 Izraelců a sympatizovalo s nimi i mnoho vojáků. Při evakuaci se odehrávaly srdceryvné scény a bylo prolito moře slz – i na straně vojáků. Došlo však jen k ojedinělým incidentům – jedna Izraelka se na protest proti odsunu podpálila, druhá pobodala příslušnici armády a jeden Izraelec vytrhl zbraň vojákovi a zastřelil čtyři Palestince. Jinak vyklízení proběhlo bez větších násilností.

Stažení Izraelců z pásma posílilo teroristický Hamás, který je oslavoval jako výsledek svého ozbrojeného boje. Rok nato vyhrál palestinské volby, ale vládnoucí hnutí Fatah mu odmítlo předat moc, a tak Hamás v roce 2007 provedl ozbrojený puč, při kterém zahynulo na 600 lidí. Vyhnal Fatah a od té doby v Gaze vládne.

Palestinci po odchodu Izraelců zničili všechno, co po nich zůstalo. Za své vzaly i prosperující obří skleníky a další součásti průmyslové zóny v oblasti Guš Katif, kterou odkoupila soukromá nadace za 14 milionů dolarů, aby je věnovala Palestincům s tím, že zóna jim poskytne 26 000 pracovních míst. V Pásmu Gazy zavládl chaos, během něhož Hamás do enklávy propašoval na 3000 automatických pušek, stovky protitankových střel a raket a přes 250 tun výbušnin.

V srpnu 2005 izraelští vojáci zrušili všech 21 židovských osad v Pásmu Gazy i čtyři na Západním břehu a z pásma se stáhli.

Evakuace trvala jen šest dní a po 38 letech izraelské přítomnosti v pásmu skončila 23. srpna 2005. Po puči Hamásu uvalily Izrael a Egypt na enklávu blokádu, aby se k němu nedostaly zbraně. Hamás rozšířil svou síť tunelů a začal Izrael ostřelovat raketami. Začal kolotoč útoků a izraelských odvet, který neskončil dodnes.

Izrael vyklidil Pásmo Gazy jednostranně, bez dohody s palestinskou samosprávou, a nezískal od ní žádné ústupky, což je dodnes terčem kritiky. Stále existuje mnoho Izraelců, kteří by chtěli osady v pásmu obnovit.

Izraelce vyklizení Pásma Gazy hluboce poznamenalo a ostrá kritika a demonstrace odpůrců zhoršily Arielu Šaronovi zdraví. Odešel ze strany Likud, která evakuaci osad nepodporovala, a koncem roku 2005 založil středopravou stranu Kadima (Vpřed). Brzy nato ho však postihla mrtvice, z které se už nikdy neprobral. Zemřel v nemocnici v roce 2014.

Šaronovi odpůrci varovali, že stažení povede k posílení Hamásu, který z pásma udělá teroristickou základnu, a bezpečnost Izraele se zhorší. Bohužel měli pravdu.

Ještě víc situaci zhoršil Binjamin Netanjahu, který se stal v roce 2009 podruhé premiérem. Za jeho vlády byly odvety za ostřelování spíše symbolické, než odrazující, a později dokonce dovolil Kataru, aby vozil Hamásu do pásma kufry s miliony dolarů, protože soudil, že to teroristy odradí od dalších útoků.

Byl to mylný předpoklad, který vedl k masakru ze 7. října 2023. Vyklizení pásma stálo na přesvědčení, že když se Izrael vzdá nějakého území, mezinárodní společenství to ocení a jeho nepřátelé se uklidní a poleví v boji proti němu. Nic z toho se nestalo. Teroristé si naopak vybudovali základnu, kterou, jak se ukazuje, už nelze zničit.

Izrael se poučil a kategoricky vylučuje stažení ze Západního břehu a vznik palestinského státu na jeho území. Dnes ho odmítá 77 % Izraelců.

Psáno pro Židovské listy