Zvědavost mi nedala, zalistoval jsem v útlé skládačce a užasl; zatímco do Jericha či Betléma vozily izraelské cestovky na jednodenní výlety za sto až sto dvacet dolarů, Alternative Tours: Experience Palestine měla ceny méně než třetinové a ještě nabízela během cesty zdarma občerstvení. Uveden byl i telefon, e-mail a samozřejmě adresa CK. Tak jsem se bez dlouhého váhání vydal k Damašské bráně, pak k Jeruzalem Hotel, obezřetně jsem se napřed rozhlédl, jestli mě nevidí nějaký izraelský voják či podezřelý civilista a oslovil šéfa Abu Hassana.
Když jsem pak vyšel, měl jsem jízdenku. Odjezd ráno v šest, cíl: Gaza Strip a cena propagandistických 130 šekelů (NIS - nový izraelský šekel, platící ve státě Izrael a Palestinské autonomii). Kdybych chtěl do uprchlického tábora na Západním břehu Jordánu, stálo by mě to na půl dne pouhých 35 NIS, půlden v Jerichu by vyšel na 50 NIS, celodenní výlet do Hebronu byl za 60 NIS a do Ramallahu a Nablusu o třicet šekelů víc.
Nekup to. Čtyři a půl šekelu byl jeden USD. Nevěřil jsem, že se někam pojede a pokud ano, čekal jsem, že někdo zaklepe na dveře mého pokoje v ortodoxním židovském hotelu Centrum na pokraji jeruzalémské čtvrti Mea´shearim a vezme mi cestovní doklady.
Nikdo však nezaklepal a já přesně v šest v přísném utajení před svými kolegy seděl v klimatizovaném autobuse, z větší poloviny obsazeném americkými a německými turisty, a vydal se na několikahodinovou pouštní cestu do Pásma Gazy. Oběd, chutný chumus s čerstvou pitou, papričkami a olivami byl v Kan Zaman Restaurant s desetiprocentní slevou.
Přes zpomalovací a ostnatým pletivem obehnané kontrolní stanoviště nás zběžně prohlédli izraelští vojáci s automaty M16 i jejich palestinské protějšky s Kalašnikovy. Udivilo mě, že všichni užívají společnou místnost v malé stavební buňce, nad níž vedle sebe vlály izarelská a palestinská vlajka. Na chvíli jsem měl dojem, že jsem na česko-slovenském hraničním přechodu. Jen na chvíli, než mi před objektivem fotoaparátu výhružně zašermovala hlaveň ostře nabité zbraně.
Palestinci nám téměř nevěnovali pozornost. Nedovedli si asi představit, že by někdo z těch zbabělých bezvěrců měl kolem pasu ovázaný dynamit s detonátorem. Gaza je špína špín, město povalečů, jichž jen asi třicet tisíc poctivě každé ráno odjíždí do Izraele za prací. Část žije v uprchlických táborech, které jsou spíš Potěmkinskou vesnicí, a mají co jist, pít, kouřit a do čeho se oblékat. Všude jsou televizní antény a spousta vděčných diváků. Před půl stoletím jich sem uprchlo z Izraele ani ne 700 tisíc, dnes je jich dvakrát tolik a všichni se chtějí mermomocí vrátit do své svaté islámské země...
Jsou trumfem v rukách Hamásu a arabského světa, jímž útočí na na bezohlednou hru izraelského satana a okupanta. Kromě Jordánska a Egypta je nikdo z více než dvaceti států Ligy arabských zemí nesmí přijmout. Kdyby si ropní magnáti OPEC odpustili pouhý jeden denní zisk za prodej své ropy a darovali ho těmto uprchlíkům, mohl by každý z nich už mít vilu i s bazénem a dvěma garážemi...
Děti dál běhají venku s dárky od svých otců a dědů. Makety vest s náložemi jakobytrhavin jsou velkým hitem. Chodí také do školy, kde před každým vyučováním zpívají o tom, že je třeba prolévat krev za Jeruzalém. Na školních chodbách jsou fotografie jejich spolužáků - mučedníků, kteří spáchali sebevražedný atentát. Jsou to hrdinové, jen se neví, co budou v ráji dělat. Ve dvanácti nezletilých letech by ještě neměli podle Koránu obcovat s černookými huriskami.
Kde berou peníze na oblečení či učebnice a svačiny, když jejich nezaměstnaní rodiče mají asi dolar na den? Mají přece Evropskou unii a satana USA. Nemalé finanční sumy byly cílem jednodenní dárcovské konference, která se uskutečnila 17. prosince 2007 v Paříži; Palestinci během ní získali od západních zemí příslib darů ve výši až 7,4 miliardy dolarů, jež by měly být použity na realizaci snu palestinské samosprávy o Palestinském státu. Přestože ze školních učebnic, dodávaných německým ministerstvem školství, a z televizních pořadů Al-Džazíry nadále vyplývá, že se Palestinci nevzdali dlouhodobého cíle, jímž je zničení Izraele. Momentálně je ale jejich cílem vytvoření vlastního arabského státu v Judeji, Samaří a Gaze.
Nejvíce peněz věnuje v příštím roce Evropská unie; 650 miliónů dolarů. Následují Spojené státy s 555 miliony dolarů a Saúdská Arábie s 500 miliony dolarů. Velká Británie slíbila poskytnout 490 miliónů dolarů, Francie v příštích třech letech 300 miliónů a Německo ve stejné době 290 miliónů. Japonsko dodá dalších 150 milionů dolarů. Konference v Paříži se účastnili zástupci 68 států a 20 světových organizací.
A tak zosnovali převrat, v němž Hamás získal vládu nad Gazou. Jeho plán byl vypracován společně s Íránem, který ve všech fázích puče poskytoval Hamásu zpravodajské informace. Velitel izraelské výzvědné služby upozornil, že další fází může být zahájení převratu Hamásu v Judeji a Samaří. Současně také obvinil sousední Sýrii, když zdůraznil, že za převratem stojí právě tam sídlící vůdce Hamásu Cháled Mešál, který se pár dnů před propuknutím puče sešel v blíže nejmenované arabské zemi s veliteli vojenského křídla Hamásu z Gazy k posledním konzultacím.
Írán obvinění odmítl s tím, že „je udivující, že arabské země ignorují západní země, USA a sionistický režim“ a obviňují Írán, který se chová „zodpovědně“. Íránský ministr zahraničí pak Hamás a Fatáh vyzval, aby „obrátili své zbraně proti Izraeli a ne proti sobě navzájem.“
Íránským lžím zasadil těžkou ránu také jeden z šéfů Hamásu Mahmúd al-Zahar, který se v rozhovoru pro německý Der Spiegel pochlubil, že on sám převezl z Íránu 42 milionů dolarů v hotovosti a že se Hamásu daří úspěšně též pašovat zbraně podzemními chodbami mezi Egyptem a Pásmem Gazy.
Vyhladovělá a žiznivá hamásovská Gaza však zařadila zpátečku, aby si usmířila amerického satana. Izraelské a mezinárodní sankce vůči Pásmu Gazy fungují tak dobře, že Islámské hnutí odporu – Hamás, které se v krvavém puči chopilo nad Pásmem absolutní vlády, začíná ustupovat. V Londýně vycházející panarabský deník Ašarq Al Avsat přinesl 10. prosince 2007 zprávu, že generální tajemník Hamasu Cháled Mašál nabídl, že se jeho hnutí vzdá absolutní kontroly nad Gazou.
Ovšem, sliby, chyby... Izrael ztratil nervy, jeho pohár trpělivosti prostě přetekl a uvalil proto blokádu na pásmo Gazy kvůli sílícímu ostřelování jeho území palestinskými raketami Kásam. V poslední době dopadaly na Izrael v průměru tři desítky raket denně. Po zavedení blokády útoky téměř ustaly, 22. ledna 2008 se ale stav zhoršil, židovský stát zaznamenal dvě desítky útoků.
Tisíce Palestinců pronikly ve středu 23. ledna 2008 na egyptské území. Neznámá skupina v noci u zdi u Rafáhu, jediného hraničního přechodu mezi Pásmem Gaza a Egyptem, odpálila výbušniny, a způsobila v zátarasech trhliny, kterými se davy Palestinců vydaly do Egypta nakoupit zboží, které se na jejich území v důsledku sankcí ze strany Izraele nedostává. Český Tuzex v egyptském provedení. Jen se nenakupuje za bony.
Ozbrojenci v noci odpálili na tucet náloží. Egyptské stráže ani policie Hamásu následně Palestincům v průniku na egyptské území nebránily. Palestinci se později vraceli s taškami plnými jídla a cigaret a plastovými nádobami s benzínem. Pak se vydali na další nákupní výlet - bylo třeba ještě magnetofony, videa a hifi-věže. Srocovali se u přechodu s Egyptem už pár dnů předem. Srážky mezi nimi a egyptskými pohraničníky, kteří použili i vodní děla, si vyžádaly 70 zraněných na obou stranách. Palestinci požadovali, aby Káhira otevřela hranice, a oslabila tak izraelskou blokádu pásma.
A Izrael v pátek zahájil úplnou blokádu palestinské enklávy. Po ostré mezinárodní kritice izraelské ministr obrany Ehud Barak povolit dodat do Pásma palivo pro místní elektrárnu, léky a potraviny. Mluvčí izraelského ministerstva zahraničí v Jeruzalémě Arje Mekel dodal, že Izrael nemá na hranici mezi Gazou a Egyptem žádné síly a „na základě podepsaných dohod je zajištění řádného stavu na hranici odpovědností Egypta. Očekáváme, že Egypťané problém vyřeší.“
Situace zvláště s dodávkami elektřiny je značně nafouklá. Izrael dál dodává Gaze více než polovinu elektrické energie a pokud je v televizi vidět, jak se šéfové Hamásu radí v temné místnosti při svíčkách, vězte, že se to odehrává za bílého slunečného dne, jen ona místnost má neprodyšně zatažené žaluzie, aby svět viděl, jak jsou ti Židé zlí a bezohlední.
Podle posledních odhadů odešlo během jednoho dne z Pásma Gazy do Egypta až 25 procent Palestinců, tedy asi 350.000, celkem už skoro třičtvrtě milionu. Je to projev jejich nesmírné nemohoucnosti a neschopnosti se sami o sebe postarat. Jednou prchají do Izarele, jindy k pyramidám. Proto palestinští teroristé zničili dvě třetiny hraniční zdi mezi Egyptem a Gazou a do Egypta se začaly na nákupy valit desetitisíce lidí.
Izrael má nyní obavy, že zcela chaotická situace na neexistující hranici mezi Egyptem a Gazou poslouží Hamásu a dalším teroristickým skupinám k dovozu obrovského množství výbušnin, munice a zbraní do Pásma. Mluvčí egyptského ministerstva zahraničí Hosan Zaki uvedl, že se situace na hranici Egypta s Pásmem Gazy normalizuje a současně jednoznačně odmítl myšlenku, že by se Izrael mohl zcela vzdát odpovědnosti za Pásmo Gazy a trvale s ním přerušit jakékoliv vztahy. Arabové z Egypta zjevně nestojí o užší vztahy se svými palestinskými arabskými bratry z Gazy.
Mluvčí vyloučil možnost, že by Egypt byl ochoten převzít odpovědnost za dodávky elektřiny, paliva, potravin a veškerých dalších komodit do Pásma Gazy, když je nyní jižní hranice Pásma s Egyptem otevřená. „Současná situace je jen výjimečná a z dočasných důvodů. Hranice se brzo vrátí do normálního režimu,“ řekl Zaki.
Na hranici s Egyptem probíhaly potyčky mezi palestinskými Araby, kteří se snažili se svými auty bez jakéhokoliv povolení a kontroly jet do Egypta, a egyptskými pohraničníky, kteří jim v tom bránili. Egyptský prezident Mubarak dnes nařídil svým silám, aby zadrželi každého Palestince, který hranici překročí nelegálně. Faktem je, že Palestinci nekupují jen jídlo a pití, ale ve velkém také spotřební elektroniku, nábytek či kuchyňské nádobí, aby si vylepšili své nuzné domovy.
Představitel Hamásu přiznal, že zničení hraniční zdi mezi Pásmem Gazy a Egyptem, k němuž došlo 23. ledna za úsvitu, nebylo v souvislosti s izraelskou blokádou Gazy, ale jednalo se o měsíce plánovanou operaci. Egypt odmítl izraelské výzvy ke znovuvybudování řádně střežené hranice, aby nedocházelo k masivnímu dovozu těžkých zbraní a výbušnin do Pásma.
Velitel Hamasu Abú Usama v rozhovoru s britskými The Times prohlásil, že přípravy na demolici zdi podél Filadelfského koridoru mezi Gazou a Egyptem probíhaly dávno před tím, než Izrael uzavřel svou hranici s Pásmem. Usama dále řekl, že příslušníci Výborů lidového odporu měsíce prořezávali autogeny železnou zeď, vybudovanou ještě Izraelci, aby do ní mohly být vloženy výbušniny a odpáleny. Probíhalo to ve dne, ale bylo to zamaskováno tak, aby to nikdo nemohl vidět...
Na dotaz , zda o činnosti informoval své nadřízené z hamasovské vlády Pásma Gazy, odpověděl: „Byla to vláda, kdo to dělal. Komu jsem to měl hlásit? Minulou noc nám řekli, ať se od zdi držíme dál, protože se chystali prolomit blokádu...“
Zřejmě byl otvor v hraniční hrázi nedostatečný. Egyptská pohraniční stráž, i když s ochrannými štíty utvořila lidský řetěz na hranici, nebyla schopna zabránit průniku dalších davů gazanských Arabů poté, kdy teroristé Hamásu buldozery pobořili jinou část hraničního zátarasu, aby bylo možné projíždět automobily, které jim do té doby zadržovali a vraceli Egypťané. Muži v černém s maskami na tvářích zničili další část hraniční zdi za přihlížení egyptské pohraniční stráže, která je střelbou do vzduchu marně snažila odradit. Tisíce Palestinců se nepodařilo Egypťanům zadržet, ani když jim vodním dělem stříkali nad hlavami.
Egyptský Tuzex prostě jede na plné obrátky, Palestinci i obchodníci v Egyptě jsou nadmíru spokojeni. Jedni se zvyšováním své životní úrovně, druzí pro své horentní zisky. Vrásky si dělá jen Evropská unie, jak bude přepočítávat své humanitárně prošustrované miliony eur a dolarů.
Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz