GAZA: Co nového v pekle
Nic moc, stále drží naše rukojmí pod zemí, ze všech stran na nás střílí a vydávají proti nám rezoluce.
Trump nedávno výhružně prohlásil, že „brány pekla se otevřou“, když Arabové v Gaze nepropustí všechna izraelská rukojmí ze svých tunelů. Nejen, že rukojmí nebyla propuštěna, ale Arabové v posledních dnech opět zaútočili na Tel Aviv raketami z Gazy a na jižní Izrael balistickými raketami z Jemenu. Peklo dál zažívají pouze Izraelci – Arabové se dál těší přízni zkaženého světa.
Média a politikové udržují veřejnost demokratických zemí v představě, že největší humanitární katastrofa moderních dějin se odehrává v Gaze, kde údajně řádí hladomor a mrtvé ženy a děti se povalují mezi troskami. Polovina lidí (většinou ti co měli ve škole problémy s počty) tomu věří, přestože počty kamionů přivážejících do Gazy zásoby den ze dne rostou pod tlakem humanistů (co neumí počítat do pěti); přestože Arabové sedí na 10 000 000 kilometrech čtverečních a že si staví z naftových miliard pohádkové babylónské věže, a přestože si za tyto miliardy koupili vliv v západních médiích a na univerzitách.
Ve většině států probíhají války. Nejde pouze o Rusko a Čínu, které zabírají území svým sousedům, ale o většinu ze 160 nedemokratických států světa, v nichž zuří konflikty vedené islamistickými, komunistickými či narkomafiánskými gangy. Vražedné podmínky v Latinské Americe a téměř celé Asii nelze nazvat mírem, a tím méně stovky tisíc mrtvých a miliony uprchlíků v Africe. Ale i v mnoha demokratických zemích lze sotva mluvit o míru vzhledem k rostoucímu islámského násilí; sotva lze mluvit o míru ve světle najíždění náklaďáků do lidí a strachu médií i politiků říct pravdu.
Každý si může na Wikipedii vybrat náhodně jakýkoli stát v Africe a bude šokován, jakým utrpením jsou jeho obyvatelé vystaveni a jaká zvěrstva tamní kanibalové na obyvatelích zrovna teď provádějí (zde). Média spolu s agenty PR firem (public relations, zde) vytvářejí virtuální realitu za peníze Číny, Kataru, Saudské Arábie a západních humanistů. V této realitě neexistují desítky milionů obětí barbarismu v rozvojových zemích, ale jen oběti sionismu. To vše podporuje většina politiků a mezinárodní organizace v čele s OSN.
Hezky to lze vidět na nedávném zasedání Rady bezpečnosti OSN, kde naši zeměkouli zastupovali představitelé Somálska, Alžírska, Siearra Leone, Guyany, Francie, Panamy, Ruska, Slovinska, Británie, Řecka, Pákistánu, Jižní Koreje, Číny, Dánska a USA (zde). Všichni kromě USA se dojmuli nad utrpením lidu v Gaze, aniž by se kdo zmínil o tom, jak i malé arabské děti se hnaly k zajatým Izraelcům, aby je pěstičkou udeřily do obličeje. Všichni předstírají, že věří lžím o nedostatku jídla a vody v Gaze. Čína vyzvala Izrael, aby se vzdal „obsese používat silu při řešení problémů“. Dánsko vyjádřilo nesmírný smutek nad obětmi v Gaze a vyzvalo „obě strany ke zdrženlivosti“. Pouze Řecko dalo najevo jakousi lidskou starost o unešené Izraelce.
Představitel Pákistánu řekl, že „pokračování války je v zájmu politického přežití izraelské vlády“, což je heslo izraelských levicových radikálů tolerovaných izraelskou demokracií, s oblibou opakované levicovými novináři. Nejnápadnější pro civilizovaného člověka je postoj Francie a Británie: jednoznačně vyjádřily sympatie k teroristickým Arabům a odsoudily napadený Izrael; nelze si nevzpomenout na jejich postoje v roce 1938 během Mnichovské dohody. Napadá mě, že Izrael má být předhozen islamistickému Satanu stejně jako bylo Česko předhozeno v roce 1938 nacistům a Polsko v roce 1945 komunistům.
Nejdelší válku ve svých dějinách Izrael dosud nevyhrál. Stále jsou desetitisíce Izraelců evakuováni ze svých domovů na severu Izraele a kolem Gazy. Stále hrozí, že sadisti napadnou hraniční oblasti z Gazy, Libanonu, Sýrie, Egypta či Jordánska, a zopakují znásilňování a rozřezávání civilistů a pálení malých dětí, tak jak učinily 7. října 2023 a jak dennodenně slibují učinit znovu. Teroristi i řádné armády zmíněných zemí, a i dalších muslimských zemí, včetně Jemenu, Iránu, Iráku, Turecka a mnoha dalších, plánují invazi do Izraele a jeho „osvobození“ od Izraelců. Po 7. říjnu 2023 nejsou ani ty nejfantastičtější scénáře nereálné. Dokud izraelská armáda jasně nevyhraje, budou Izraelci dál prožívat toto peklo.
Sirény znějí po celé mojí zemi. Moji vnuci běhají každou chvíli do krytu a bojí se, že budou unešeni do podzemních tunelů arabských teroristů. Znám lidi, kterým rakety zničily dům, kterým teroristé zabili děti, které teroristé znásilnili. Bohužel je část mých spoluobčanů pomatena mnohaletou levicovou propagandou, která soužití s arabskými sousedy vydávala za jediné řešení, ale tato část se stále zmenšuje. Pod tlakem reality již 90 % občanů volí nelevicové strany (světovými médii označované za extrémní pravici). Není jasné, kdy a zda se podaří toto peklo zvrátit v nějaký stabilnější stav. Odpoutáme-li se od levicové propagandy, je jasné, že tragédie se netýká jen Izraele, ale celého západního světa, jehož hodnoty jsou v nebezpečí zániku.
Výjimečně bych chtěl skončit svůj text optimisticky. Přes mračna stahujícími se na nad západní civilizací se chci obrátit ke světlu na konci tunelu. Je tu nová americká vláda. A hlavně je tu nezničitelná energie izraelské armády, která přes tlaky 198 států světa i domácích radikálů je stále schopna bránit potomky těch, kdo přežili Osvětim. Přestože Hamás dostal po svém sadistickém útoku téměř celosvětovou podporu, byla naše armáda schopna přede několika dny zabít během několikahodinového útoku v Gaze 400 teroristů (zde). Přes odpor islámských radikálů i progresivistických humanistů celého světa jsou naši vojáci stále schopni bránit civilizaci, a to dává naději celému světu.
