Z velkohubého oznámení Hamásu, že ve čtvrtek zaútočí na Ben-Gurionovo letiště v Tel-Avivu a odřízne Izrael od světa, nakonec nic nebylo. V noci na čtvrtek kolem půl třetí zasáhly izraelské bomby dům v Rafáhu na jihu Pásma Gazy, ve kterém se sešli k poradě tři velitelé vojenského křídla Hamásu: Mohammed Abú Šamalí, Raíd Attar a Mohammed Barhúm.

Každý z nich měl z dřívějška na kontě „senzační“ údery v Izraeli nebo proti izraelské armádě v Pásmu Gazy, do roku 2005 okupovaném. Už dvacet let byli na izraelském seznamu nejhledanějších „teroristů“.

Izraelský „plný zásah“ Hamás politicky i vojensky těžce poškodil a rozhodil, tvrdí izraelští odborníci a bývalí pracovníci tajných služeb. „Samozřejmě se za ty chlapy najde náhrada, ale ztratit jednou ranou tři ze šesti nevyšších velitelů znamená pro bojové síly na nějakou dobu ztratit velení.“

Jak hlásí izraelská média, podařilo se Izraelcům zachytit echo o plánované schůzce. Cvi Jecheskely, reportér kanálu 10, popisuje: „V ústředí tajné služby je jedna místnost rozdělená na tři oddělení. V jednom sedí specialisté na komunikaci. Sledují a vyhodnocují všechny možné signály z pozorované oblasti Pásma Gazy, včetně odposlechnutých telefonních hovorů. Druhé oddělení udržuje spojení s vyzvědači a informátory v terénu. Ve třetím oddělení se sbíhají všechny informace u zástupce velitele výzvědné služby R. Jakmile bylo z různých zdrojů shodně potvrzeno místo, čas a jména účastníků plánovaného setkání, informoval o tom ministerského předsedu a ministra obrany.“ Taková „cílená likvidace“, dříve nazývané též „mimosoudní popravou“, musí být schválena nejvyšším velitelem tajné služby. Tím je předseda vlády Benjamin Netanjahu. Po krátké noční poradě s ministrem obrany Moše (Bugi) Jaalonem bylo letectvu nařízeno připravit se okamžitě k zásahu a vybrat k tomu vhodné bomby.

Podle nejmenovaného izraelského důstojníka izraelské bezpečnostní služby, jak sdělují izraelská média, předcházela „úspěšnému úderu“ dlouhá a náročná průzkumná činnost. „Nakonec bylo na cíl svrženo několik bomb o váze dvě až tři tuny, aby bylo zajištěno, že nikdo z přítomných opravdu nepřežije.“

V Izraeli se přemítá, co se asi s Hamásem stalo. Politické špičky stejně jako vojenské velení se skryly v podzemí. Tam se někde krčí s vypnutými mobily i vysílačkami, aby je nebylo možné lokalizovat. To také vysvětluje nápadné mlčení politických vůdců, jako například Izmaíla Haníji. Po celou dobu probíhajícího konfliktu byli „nedostupní“. Mohlo by se tím vysvětlit i porušení příměří vyjednaných v Káhiře. Je-li přerušeno spojení s velením, nemusí se jeho rozkazy dostat ke všem bojovým jednotkám.

Je možné, že se zabití velitelé dopustili „neopatrnosti“ po tom, co se stal nezvěstným nejvyšší velitel Muhammed Daif. Josef Kuperwasser z izraelského ministerstva pro strategické záležitosti řekl: „Chybovat je lidské a ani hamásovci nejsou nic než lidi.“

Podle izraelských údajů je nápadné, že ani president Abbás ani Egypťané cílenou likvidaci hamásovských velitelů neodsoudili. Egypt mlčí, protože na Sinaji byla nalezena bezhlavá těla čtyř mužů. Čin se přičítá „islamistům“ z Pásma Gazy.

Nemocnice Šifa sice uvedla na seznamu mrtvých i Daifovo jméno, ale Hamás jeho smrt i nadále popírá, není ovšem schopen předložit důkaz, že je naživu. Ani izraelský ministerský předseda neodpověděl na otázku, zda Daif, „fantom Gazy“, byl mezi obětmi útoku na jeho dům v Šejk Radžvánu, provedeného protikrytovými bombami. Potvrzeno je pouze to, že z trosek byla vynesena mrtvá těla jeho ženy, dcery a syna. Novináři se k domu nesmějí ani přiblížit, což dohady o Daifově smrti i dojem zmatku vyvolaného v Hamásu jenom přiživuje.

Ve čtvrtek večer kanál 10 izraelské televize naznačil, jak byl Daif v domě Al-Dúlu objeven a dům následně bombardován. Daif byl pokládán za mistra obezřetnosti a převleku. Přežil už pět izraelských pokusů o atentát, jeden z toho s těžkým zraněním. Podle zdroje z tajné služby se prý s ním snažil spojit sám zahraniční šéf Hamásu, Chálid Mašál, ze svého exilu v katarském hlavním městě Dauhá. Chtěl na něm odhad vojenské situace, zatímco palestinský president Mahmúd Abbás byl již na cestě do Kataru a bylo nutno rozhodnout, jakou pozici má zaujmout společná palestinská delegace na káhirském vyjednávání o příměří.

Pokud tato informace odpovídá skutečnosti, dopustil se mimořádně opatrný Daif po letech osudné chyby. V okamžiku, kdy přijal telefonický hovor z Kataru, mohli Izraelci zjistit přesně, kde se právě nachází.

V Německu by se odposlouchávání Mašála a špiček Hamásu izraelskou tajnou službou objevilo v palcových titulcích. Na Blízkém východě takovou skoro samozřejmou „maličkost“ nikdo ani nezaznamenal. Vždyť tady jde, doslova a do písmene, o život a smrt.

© Ulrich W. Sahm
přeložil Pavel Mareš
www.wilberforce.cz