Velikonoční čas přinesl Francii další krok v poznávání nové reality a nového nepřítele, vzdáleného i blízkého. V neděli 19. dubna málem došlo k teroristickému útoku na věřící v kostele v pařížském předměstí Villejuif. Čtyřiadvacetiletý terorista alžírské národnosti studující informatiku na vysoké škole v Paříži byl nalezen s prostřelenou nohou v kaluži krve na ulici. Přivolaná policie zjistila, že v mužově autě jsou tašky se střelnými zbraněmi a s neprůstřelnými vestami, další byly objeveny v jeho pokoji na koleji, kde se také našly politické traktáty odkazující na Islámský stát a na al-Kajdu. V neděli ráno také došlo k vraždě mladé Francouzky, která byla nalezena zastřelená ve svém autě. Podle laboratorních testů se ukázalo, že byla zabita zbraní alžírského teroristy, který si podle policie buď chtěl vzít její auto na spáchání atentátu v kostele, anebo ji považoval za policistku v civilu. Zadržený zraněný terorista odmítá vypovídat, podle jeho mobilu je však zřejmé, že jeho počínání bylo dobře zorganizované a bylo řízené někým ze Sýrie, který mu rozkázal spáchat atentát na věřící ve dvou katolických kostelech. Podle vysokého počtu zbraní mělo být útočníků víc.
Nebýt náhody, kdy se muž sám postřelil, nejspíš při boji s mladou ženou, která bránila svůj majetek nebo jen holý život, tak mohla být dnes celá Francie opět v hlubokém smutku.
Tentokrát islamističtí teroristé mířili na francouzské katolíky. Francouzská společnost byla tedy postupně napadena jako židovská (hromadná vražda dětí v židovské škole v Toulouse v roce 2012, vraždění v obchodě Hyper Kašer v lednu 2015), jako intelektuální a nezávisle smýšlející (vyvraždění redakce satirického časopisu Charlie Hebdo v lednu 2015), jako instituce (napadání a zabíjení uniformovaných státních zaměstnanců) a nyní jako křesťanská (zamýšlený útok na katolický kostel). Protože nenávist teroristů, jejich touha po rozložení Evropské unie a nastolení chaosu nemá hranic, je třeba také připomenout vraždění v Židovském muzeu v Bruselu v roce 2014 a vraždění návštěvníků Muzea Bardo v Tunisu letos v březnu.
Tento nedokonaný atentát způsobil pozdvižení na všech úrovních – okamžitě reagovali první ministr Manuel Valls, ministr vnitra Bernard Cazeneuve, prezident republiky François Hollande a pařížský arcibiskup André Vingt-Trois. Jasně se vyjádřili, že Francie je ohrožena a že vnitřní nepřítel, téměř neviditelný a tím pádem těžko postižitelný, je silný, ale že se ho Francie nebojí a že Francouzi nemíní podlehnout panice. Ve Francii probíhá bezpečnostní plán „Vigipirate“, který je od ledna zesílen na maximální míru. Podle ministra vnitra bude podle nové situace upraven. Znamená to ještě zvýšenou ochranu nádraží, letišť, škol, státních úřadů, synagog, významných památek. K nim by se teď měly počítat i kostely a věřící na mši. Kostelů je Francii přes 46 000 a není v silách státu postavit hlídky u všech. V současnosti jsou veškeré policejní síly mobilizovány a podle odborů policie je nelze pověřit dalšími úkoly. Nábor dalších policistů a vojáků probíhá, ale zvolna. Stejně tak je těžké vyškolit rychle odborníky na sledování na internetu a na odposlech v různých jazycích. Ministr vnitra nabádá občany, aby byli pozorní a bdělí… Arcibiskup se společně s politiky dovolává humanismu, který je hlavním pojítkem naší společnosti, a upozorňuje na nebezpečí vyčleňování určitých komunit z francouzské společnosti. Bohužel, muslimská komunita se za posledních pár let semkla a na některých místech se docela vyčlenila – ženy, dříve chodící v evropských oděvech, chodí nyní zahaleny, někteří posílají děti do soukromých islámských škol… Změnu ve společenském životě také dosvědčuje sám francouzský jazyk – před dvaceti lety přídavné jméno „intégral“ (integrální, úplný) se nejčastěji používalo ve spojení „bronzage intégral“ (opalování se nahatý/á), nyní se stále více mluví a píše o „voile intégral“ (dlouhé černé šaty pro muslimky s šátkem zahalujícím i obličej). Těžko říci, zda se pod černým hávem nachází žena z rodiny s muslimskou tradicí nebo Francouzka, která konvertovala. Ze sociologického hlediska je tento zásadní posun používání slova výmluvný – kam společnost spěje, jaké má starosti, jakou pozici žena ve společnosti má. Anekdoticky vystihuje polarizaci společnosti.
Stát stojí opět před vážným problémem: na území republiky se pohybuje asi 3000 radikalizovaných mladých lidí, u kterých se nedá vyloučit, že jsou schopni se dopustit atentátu, a o kterých se mluví jako o „vlcích samotářích“. Jsou nenápadní, ale napojení na mezinárodní síť, která jim dává pokyny, poskytuje materiál… Má Francie možnost je dennodenně sledovat? Zatím ne. Francie o nich ví, všichni dosud dopadení teroristé byli policii známí pro svou radikalizaci.
Jiným problémem je zjistit, odkud proudí financování zbraní, aut, válečného materiálu, které byly u zadržených teroristů nalezeny. Zdá se, terorismus je provázán také s mohutným a velice výnosným obchodováním s drogami, které je ve velké části v rukou druhé generace přistěhovalců na předměstích, z nichž některá jsou téměř mimo kontrolu státu a žijí z velké části právě z prodeje drog. O drogách se nemluví v médiích dost často a dost jasně – navíc se dlouho používal matoucí název „drogues douces“, což znamená přibližně jemné, sladké nebo milé drogy (česky „měkké“). Jen v dopravních nehodách jejich užívání každoročně zabíjí na sta lidí. Zabránit nebo aspoň částečně kontrolovat obchod s drogami se dnes zdá prakticky neproveditelné. Je velkým škraloupem všech dosavadních vlád, které s mravenčí pílí vybíraly a vybírají nejrůznější daně od daňových poplatníků, že se s tímto neřádem neuměly vypořádat a že si nevytyčily boj s obchodem s drogami jako hlavní cíl. Roli v tomto ohledu hrál postoj „politicky korektní“ (např. ohledy vůči levicovým intelektuálům).
Dalším problémem je vysledování cest mladých lidí z Francie do Sýrie, kde se zapojují do řad vojáků Islámského státu a kde se jim dostane vojenského výcviku. Někteří se vracejí do Evropy s cílem rozvrátit stávající řád.
Problémy Francie přesahují její hranice, svět je globalizovaný a úkoly, před kterými stojí dnešní socialistická vláda, jsou naprosto jiného charakteru, než s jakými se mohly setkat předchozí vlády.
Paříž, 23. dubna 2015