Jsou křížovkáři a jsou luštitelé fotosymbolů. Jedněch je bezpočet, druhých houf. Veřejnost se o nich dozví jen zřídka. Ale v minulých dnech byli na první straně světového tisku, protože prezident Emanuel Macron požehnal svůj oficiální portrét, který dnes už visí ve všech radnicích země a ve všech francouzských zastupitelských úřadech po celém světě.

Podotkněme na okraj, že předtím, nežli módní fotograf se šlechtickým přídomkem Soazig de la Moisonioére snímek pořídil, pan prezident si zahrál tenis a zaboxoval, aby měl na pózování dobrou fyzickou kondici. V čemž i obyčejný našinec může snadno spatřit známku jeho svědomitého přístupu k povinnostem.

Čeho si francouzští fotočmuchalové na portrétu všimli a co z toho vyvodili?

Oproti většině svých předchůdců se Macron dal vyfotografovat ve vzpřímeném postoji, což je znamením síly, mužnosti a autority. Stužka Čestné legie vyjařuje čest a statečnost. Snubní prsteny na každé ruce věrnost. Ten na levé ruce dostal od Brigitte, když ho rodiče v roce 1997 poslali z Amiensu dostudovat do Paříže, aby ho od ní odloučili. Na pravé má svatební prsten, když se v roce 2007 konečně vzali.

Snímek je brán při otevřeném okně, prezident jako by byl uvnitř a zároveň venku, což symbolizuje předěl dvou epoch, v němž vládne. Pozicí mezi vlajkami Macron sděluje urbi et orbi, že ztělesňuje spojení Francie s Evropou. Způsob, jakým svírá desku vyjadřuje nezlomné odhodlání držet a nepustit moc z rukou. Dotvrzuje to jeho pohled: rozhodný, vizionářský. Panovnickou přísnost zjemňuje mírný úsměv

Na stole má dva chytré telefony, přestavují jeho sepětí s dobou a modernismus Knihy vedle nich jsou z prestižní řady Pleiade. Fotočmuchalové zjistili, že jde o Stendhalův slavný román Červený a černý, příběh ctižádostivého mladíka a zbožňovatele Napoleona jako Macron, dále Válečné paměti generála de Gaulla, jimiž se hlásí k jeho tradici, a sbírku básní André Gida Pozemské živiny, která provolává právo jednotlivce odmítnout vnucovanou morálku a být nezávislý na lidské společnosti -- Macronovo životní vyznání. Replika hodin z doby císařství je dalším mrknutím po Napoleonovi. A samozřejmě nechybí soška galského kohouta, symbolu národní hrdosti a Macronova vlastenectví.

Co vidí jiní

Německý Bild napsal: „A takový kýč zamořil celou Francii!“

Španělský El Pais přitakal: „Jde o klišé nabité symboly a poselstvími jupiterského prezidenta, který chce mít vše pod kontrolou.“

Britský The Daily Telegraph zaznamenal, že je to poprvé co se francouzský prezident objevuje na oficiálním portrétu s dvěma chytrými telefony, což nasvědčuje, že „je opravdovým modernistou“.

Američtí obrazoborci vzkázali Francouzům, že jejich prezident se nejspíše zhlédl v hollywoodských seriálech jako je Dům z karet anebo Západní křídlo, v němž roli amerického prezidenta hrál Martin Sheen. Na důkaz Huffington Post uveřejnil tuto fotomontáž:

Prezident Sheen v Hollywoodu vs. prezident Macron v L’Elysée

Cui bono?

Jako studentík soukromého gymnázia v rodném Amiensu Eduard toužil vydobýt si slávu na prknech, která znamenají svět. Ale jeho učitelka literatury, celoživotní láska a mentorka Brigitte mu to rozmlouvala. Nakonec se této o dvacet čtyři let zralejší ženě a matce tří dětí podařilo mu vysvětlit, že komediantství je třpytka a že společenská prestiž a bohatství jsou v bankovnictví a politice. Tak Francie přišla o prvního milovníka, jako byl Gérard Philipe, a získala mladistvého vůdce, jako byl Napoleon.

Eduardu Macronovi změna životního plánu nesmírně prospěla. Uvidíme, co přinese francouzskému lidu.