První kolo regionálních voleb ve Francii, v němž zvítězila Národní fronta se ziskem 28 % hlasů(přes 6 mil. voličů), vyvolalo poplach v řadách evropských elit. Je to další ze série Jobových zvěstí, které v posledním roce způsobují europolitikům bolení hlavy. Jako by nestačila migrační krize, která nemilosrdně obnažila jejich trestuhodný hazard s osudem evropských národů.

Začalo to na přelomu let 2014-2015 hrozícím malérem ve Švédsku, kde by podle všeho v předčasných parlamentních volbách zvítězili Švédští demokraté s protiimigračním, a tudíž „protievropským“ programem. Vláda se proto s „konstruktivní“ opozicí rozhodla předčasné volby zrušit a tento „polototalitní“ puč pro jistotu zpečetit novým zákonem kriminalizujícím kritiku imigrace. Do voleb v roce 2022 (!) se tedy zajisté podaří většinu předáků švédských demokratů poslat za mříže.

V říjnu a listopadu bylo nutno hasit nebezpečný požár v Portugalsku, kde v parlamentních volbách zvítězila levicová trojkoalice s programem odchodu z eurozóny a NATO. Před několika dny Dánové v referendu odmítli další předávání pravomocí do Bruselu. Pro otrlé bruselské harcovníky typu J. C. Junckera jsou tyto nepříjemnosti na periférii EU patrně řešitelné větší dávkou analgetik, ale hrozící průlom „xenofobů“ ve Francii, jedné ze dvou klíčových zemí Unie, bude nejspíše vyžadovat podstatně silnější medicínu.

V neděli 13. prosince zvítězila Národní fronta (NF) Marine Le Penové v šesti ze třinácti regionů Francie. Vzhledem k tomu, že jedním z regionů je Korsika, kde ostatně bodovala především různá místní uskupení, získaly kandidátky NF největší důvěru voličů na polovině území pevninské Francie. Předsedkyně strany, dcera jejího dosud žijícího zakladatele Jeana-Marie Le Pena, zvítězila v severním regionu s jádrem v Picardii (Nord – Pas-de-Calais – Picardie) se ziskem více než 40 % hlasů. S téměř stejně vysokým procentem hlasů triumfovala na jihovýchodě země v Provenci (Alpes-de-Haute-Provence) její neteř, Le Penova šestadvacetiletá (!) vnučka Marion Maréchal-Le Penová, nazývaná částí tisku novodobou Johankou z Arku. V ostatních čtyřech vítězných regionech hlasovalo pro NF více než 30 % voličů. Obrovský úspěch strany se završil v Normandii, kde jí k vítězství scházely dvě desetiny procenta. Ve zbylých regionech se kandidáti NF umístili na druhém (1x) nebo třetím (4x) místě se ziskem minimálně 18 % hlasů, a postupují tudíž všichni do druhého kola, které se uskuteční v neděli 13. prosince. Do něj se kvalifikují strany, které v prvním kole dostaly více než 10 % hlasů, což – s výjimkou Korsiky a regionu Languedoc-Rousillon, kde uspěla ještě koalice radikální levice a zelených – v praxi znamená, že všude postupuje trojlístek Národní fronta, socialisté prezidenta Hollanda a republikáni bývalé hlavy státu Sarkozyho.

Francouzský dvoukolový volební systém poskytuje v regionálních volbách politickému uskupení stojícímu mimo zavedené elity více nadějí na úspěch, než je tomu v prezidentském klání, kdy mobilizace „demokratických sil“ ve druhém kole byla dosud pro Národní frontu nepřekročitelnou závorou. V regionálních volbách totiž vítěz prvního kola bere automaticky bonus (prime majoritaire) 25 % míst v budoucí regionální radě, takže v druhém kole by mu měla stačit třetina hlasů pro celkové vítězství. Pokud by tedy Národní fronta udržela své zisky z prvního kola, pak by patrně převzala vládu ve třech regionech – kromě dvou výše uvedených ještě v Alsasku-Lotrinsku (region Alsase – Champagne – Ardenne – Lorraine), kde v prvním kole hlasovalo pro Floriana Filippota přes 36 % voličů. Nebezpečím pro frontisty je na druhé straně postoj socialistů, kteří po katastrofální porážce (pouze ve dvou regionech mají nejvíce hlasů) ohlásili, že stahují své kandidáty všude tam, kde skončili na třetím místě, a vyzvou své voliče, aby v zájmu „záchrany demokracie“ hlasovali pro Sarkozyho republikány. V Picardii a Provenci již jejich kandidáti oznámili, že se tomuto rozhodnutí vedení strany podvolují. Naopak Sarkozy podobný krok jménem své strany rezolutně odmítl. Dalším kamenem úrazu pro NF jsou tzv. rezervní hlasy, kterých má minimum. Naopak socialisté ve druhém kole mohou spoléhat na podporu několika malých levicových uskupení.

Jestliže se Národní frontě podaří ve druhém kole uspět, bude to historický průlom. Bylo by to totiž patrně poprvé, kdyby v některé velké evropské zemi převzala část reálné politické moci strana principiálně odmítající EU. Národní fronta ovládala dosud pouze několik radnic v menších městech a ve sféře legislativy dobyla několik mandátů ve francouzském a evropském parlamentu. Kompetence předsedy regionální vlády, které byly nedávno posíleny, zahrnují hospodářství, finance, dopravu, zemědělství, školství apod. Pro Le Penovou na čele významného průmyslového regionu by však byl nejdůležitější politický kapitál spočívající ve výrazné legitimizaci její pozice. Dosud byla pouze poslankyní Evropského parlamentu, kterou elity mohly ignorovat, případně jí vyhrožovat soudními procesy za údajné „xenofobní“ výroky. Navíc by měla podstatně lepší výchozí pozici pro boj o Elysejský palác, k němuž dojde v roce 2017.

Z programu Národní fronty je patrné, že obavy euroelit z jejího úspěchu v nynějších volbách jsou oprávněné. Není tu sice explicitně řečeno, že Francie má opustit Evropskou unii, ale bližší pohled neponechává nikoho na pochybách, co by se s tímto spolkem stalo, pokud by NF dostala možnost svůj zahraničně-politický program realizovat. Jeho osou je ostrá kritika globalizace a nadnárodních institucí včetně bruselských struktur. Tak jako všechny politické síly v Evropě, odmítající integraci Evropy, z níž mají prospěch jedině elity a eurobyrokrati, požaduje NF plné obnovení státní suverenity své země. Konkrétně hodlá opět zavést primát francouzského práva před evropským, plnou kontrolu migrační politiky a státních hranic, jakož i obnovení vlastní měnové politiky a znovuzavedení franku. Tyto tři body nejsou nic jiného než rozsudek smrti nad utopií jednotné Evropy včetně schengenského systému. Alternativou není cesta k nové Osvětimi, ani fašismus, ba ani konec svobodného cestování, jak všem kritikům EU neustále lživě podsouvají její nekritičtí obhájci, ale vzájemně výhodná hospodářská a politická spolupráce samostatných evropských států, přičemž faktor bezpečnosti stojí pochopitelně na předním místě. Vůči Rusku zaujímá NF dlouhodobě přátelské stanovisko, které je v programu vyjádřeno přáním uzavřít trojstranné spojenectví Paříž-Berlín-Moskva.

V kritické otázce migrace zaujímá NF postoj vycházející z nutnosti chránit francouzskou kulturu a tradici. Vyhlašuje tudíž „nesmiřitelný boj nelegálnímu přistěhovalectví na jedné a drastickou redukci legální imigrace na straně druhé“. Prvního cíle bude dosaženo a) nevpouštěním nelegálních migrantů; b) jejich vyhošťováním. Legální migrace bude omezena na řádově desítky tisíc osob ročně. Za tím účelem bude drasticky zredukováno udělování práva k pobytu (titre de séjour), až na výjimky nebudou udělována nová pracovní povolení, nikdo se nebude moci přistěhovat do Francie za svými příbuznými, azylové právo bude zúženo podle japonského modelu. Vyhošťováni mají být také někteří cizinci, pobývající na území Francouzské republiky legálně. A to např. v případě, že se dopustili trestného činu nebo více než rok nepracovali.

Je to v neposlední řadě tento trvalý zřetel k národním a státním zájmům Francie, zahrnující ovšem i aspekt hospodářský a sociální, který v posledních letech přinášel Národní frontě trvalý vzestup voličské podpory. Letošní masový příliv muslimů, z velké části budoucích pobíračů sociálních dávek, jemuž čelí evropské i francouzské liberální elity s tragickou nečinností a bezradností, zjevně přesvědčily další Francouze, že nastal čas k výměně vládnoucí garnitury. Není důvodu se domnívat, že ve druhém kole regionálních voleb se na tomto trendu, navzdory očekávané mediální protilepenovské mobilizaci, něco podstatného změní.