FRANCIE: "Výjimečný stav"

V několika státech Evropské unie byl vyhlášen různě vysoký stupeň karantény. Ten nejdrastičtější se zatím týká Itálie, Španělska a od úterý také Francie, přičemž není vyloučené, že bude postupně rozšířen na všechny ostatní země Unie. Vnější hranice Evropské unie se dočasně uzavřou. Karanténa ve Francii je zatím vyhlášená na čtrnáct dní a začala platit v úterý v poledne. Každý, kdo opustí domov, u sebe musí mít vyplněný a podepsaný formulář, nebo čestné prohlášení o jednom z povolených důvodů svého pohybu mimo bydliště. Formulář je k dispozici na internetu a bude namátkově vyžadován a kontrolován policií. Občan může opustit domov cestou do práce a z práce, na nákupy k tomu určených obchodech, ze zdravotních důvodů, z rodinných důvodů kvůli hlídání dětí a pomoci zranitelným osobám, z důvodů krátkých individuálních sportovních a fyzických aktivit v blízkosti svého bydliště, z důvodů venčení domácích zvířat. Za nedodržování tohoto nařízení bude pokuta 38 €, která se může časem navýšit na 135 €.

Jedná se o logický vývoj situace, jenž se dal víceméně očekávat. Čínská provincie Chu-pej, jejíž počet obyvatel zhruba odpovídá Francii, zůstala v ještě tvrdší karanténě tři měsíce a teprve nedávno se začala postupně vracet k normálnímu životu. Vypadá to tedy tak, že v různých provinciích Evropské unie, nazvu-li tak s jakousi nadsázkou její jednotlivé tzv. národní státy, karanténa proběhne s podobnou intenzitou a není vyloučené, že bude o něco delší, neboť striktně demokratický model fungování správy věcí veřejných nemůže reagovat natolik rychle a spektakulárně, jak tomu je v totalitních a autokratických režimech. No a že se bude jednat o mnohem delší karanténu než pouze několik týdnů, napovídají i informace regionálního ředitele korporace, ve které pracuji a o kterých jsme v pondělí s ostatními zástupci podnikové rady z celého regionu urychleně jednali a hlasovali během společné audio konference hned odpoledne. Takže v úterý v poledne ve Francii válka s koronavirem vstoupila do fáze takřka domácího vězení a ústavou garantované občanské svobody budou omezeny na dobu neurčitou.

Měl jsem to štěstí, nebo smůlu, že jsem již jednu totalitní diktaturu zhruba čtvrt století v ČSSR zažil, a tak v momentě, kdy stát začíná zasahovat do občanských svobod, samozřejmě zpozorním a jsem toho názoru, že zbystřit by měl každý. Uvědomuji si, že stát, neboli lépe řečeno vláda a občany zvolení zastupitelé jsou v případě pandemie donuceni ke konání mnohem razantnější jimi odměřené porce dobra, než je tomu v dobách obvyklých. Chápu, že se francouzský prezident a premiér svým způsobem naštvali, když vyhlásili sérii preventivních opatření a Francouzům to bylo úplně jedno a během slunného víkendu zaplnili ulice a parky jakoby nic radostně se bavíce a společně piknikujíce. Ale jak říkám, je třeba dávat pozor na to, aby právní stát a ústavnost zůstaly zachovány, což se zatím děje nejen u nás, ale i ve Francii.

Instituce diktátora existovala již ve starověkém Římském impériu. Měla svůj opodstatněný účel, neboť stát v krizových situacích musí jednat rychle a účelně. Úřad diktátora byl ve shodě s ústavními principy, byl dočasný a diktátor byl jmenován senátem. „Navíc,“ jak poznamenává Niccolo Machiavelli v knize Úvahy o vládnutí a vojenství, „úřad diktátora měl přísně vymezené pravomoci, které nesměl překročit: nebylo v jeho moci odnímat senátu a lidu moc, rušit staré instituce a zavádět nové. Krátké trvání diktatury také neposkytovalo dost času na to, aby její vykonavatel soustředil ve svých rukou tak velikou moc, aby jí mohl zneužít.“

Vládní strana prezidenta Macrona ve Francii má v parlamentě kvalifikovanou většinu, a může tak měnit ústavu, proto je nutné být ještě obezřetnější, než je tomu u nás, kde premiér vládne v koalici se sociální demokracií a legitimní vládní většinu má jen s podporou komunistů, přičemž o nějaké kvalifikované většině naštěstí zatím může jen snít, když spí a tak. Pokud tedy bude ono nutné konání dobra i nadále v souladu s ústavou a platným právním řádem, nedá se proti němu v zásadě nic namítnout, neboť se odehrává ve vytyčeném právním rámci současného systému parlamentní demokracie.

Je však podle mne nutné zůstávat obezřetným a pečlivě sledovat další vývoj, a to nejen v rámci jednotlivých států Unie, ale i na úrovni vládní a zákonodárné moci samotné Evropské unie, k čemuž naštěstí existuje několik důležitých pojistek, a to i ve směru, který umožňuje, aby Evropská unie „kontrolovala“ a „ovlivňovala“ členské státy onoho evropského společenství.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem