FRANCIE: Ultralevice zabíjí
Zdá se, že ve Francii objevili skutečnost, že ultralevice zabíjí. Vzhledem k tomu, že pocházím ze země, která si prošla komunistickou diktaturou, pro mne není tento poznatek nikterak překvapivý a nedozvídám se nic nového. Pokud se chce někdo, kdo v těchto věcech tápe, dozvědět, že co se týče nevinných obětí, byli Hitler a národní socialisté úplní amatéři, doporučil bych mu, ať se začte do Černé knihy komunismu. V ní jsou zdokumentovány zločiny komunismu v globálním a celosvětovém měřítku.
Před týdnem skupina takřka deseti maskovaných mladíků z militantní ultralevicové organizace Mladá garda antifašistů ukopala k smrti mladého studenta matematiky v Lyonu. Levicoví politici a levicově založení novináři z něho ihned začali dělat militantního fašistu nebo nacistu, no a lynč se pokoušejí označit za bitvu dvou extremistických band, nicméně realita byla jiná. Ve skutečnosti se jednalo o studenta matematiky, katolíka, jenž se s několika známými pokoušel chránit pár aktivistek s transparentem venku na ulici, které protestovaly proti konferenci propalestinské aktivistky a europoslankyně za stranu LFI R. Hassan v budově vysoké školy politologie v Lyonu. No a část těch útočníků nějakým způsobem patřila přímo pod stranický aparát LFI a jejich „milice“, které zajišťují pořádek a klidný průběh jejich akcí.
Základní problém vězí ve skutečnosti, že momentálně nejpočetnější parlamentní strana na francouzské levici (Mélenchonova ultralevicová LFI) má své soukromé stranické „milice“ (Mladá antifašistická garda), jejichž zakladatel sledovaný státním mocenským aparátem jako nebezpečný element, R.Arnault, byl zvolen poslancem za LFI a za které se šéf strany Mélenchon, a tedy i celá strana jako jeden blok, postavily i poté, co členové těchto „milic“ zlynčovali a zabili mladého katolíka Quentina Deranquea.
Dva z poslaneckých asistentů R. Arnaulta a jeden jeho stážista jsou momentálně podezřelí z nějaké formy účasti na trestném činu vraždy, přičemž jeden z obou asistentů vedl celou akci a je již ve vazbě (z jedenácti zatím zadržených podezřelých bylo sedm posláno do vazby a čtyři jsou vyšetřováni na svobodě). Vyšetřování se teprve rozjíždí a budou se zcela určitě vyšetřovat i všechny příčiny a souvislosti vraždy v návaznosti na poslance a šéfa Gardy R. Arnaulta, a v návaznosti na parlamentní stranu LFI, tedy na to, jestli a jakým způsobem se stranický aparát podílel na organizování celé akce.
Naskýtá se totiž mnoho otázek: „Jak je možné, že jeho asistenti nebyli v pracovní době v jeho volebním okrsku, nebo v Paříži, kde se konalo zasedání Sněmovny, ale v Lyonu? Kdo je tam poslal a za jakým účelem? Kdo a jak jim zaplatil cestovné? Byla jejich činnost v Lyonu před, během a po spáchání trestného činu nějakým způsobem monitorována stranickým aparátem LFI?“ Policie také pokračuje ve zkoumání důkazních videomateriálů a pokouší se nejen na jejich základě zjistit identitu všech maskovaných účastníků lynče, neboť všechny aktéry ještě nezná.
Žádná jiná politická strana ve Francii není oficiálně napojená na podobné stranické „milice“ jako Mélenchonova LFI, která skrze komunikační kanály tvrdí, že s tou „rvačkou“ nemá nic společného, no a myslím si, že se blíží docela velké zemětřesení na celé levici. Za tři týdny ve Francii proběhnou komunální volby a za rok prezidentské. Vzhledem k tomu, že LFI je na levici dominantní, potřebují ji ke svému znovuzvolení kandidáti socialistů i zelených, kteří se momentálně ocitají v obtížné situaci, neboť obvyklé konání jimi definovaného dobra, což je jejich tradiční politický úděl, se vzhledem ke zlým a špatným na jejich straně poněkud komplikuje.
Není to jednoduché ani z toho důvodu, že národovci z RN a jejich šéf J. Bardella, stejně jako jejich kandidátka na prezidentku Marine Le Pen stranu očistili od všech radikálů a dávají si již mnoho let obrovský pozor na veškerou komunikaci, která by mohla působit rozporuplně. Ve srovnání s předsedou slovenské vlády Ficem je v tom Bardella docela striktní, což je od něho velmi prozíravé. Oproti Ficovi například zrušil den před svým plánovaným vystoupením na konferenci konzervativců cestu do USA „jen“ z toho důvodu, že na ní konzervativec S. Bannon zahajloval pravicí. Nechtěl s tím mít, velmi chytře, nic společného. Ani strana, kterou vede, tak nemůže být oficiálně spojována s nějakou údajnou ultrapravicovou stranickou milicí nebo s nějakým ultrapravicovým hnutím ve Francii, čímž netvrdím, že násilnická tzv. ultrapravicová uskupení ve Francii neexistují.
Vrcholní levicoví politici se tak při kritice RN nemají čeho chytit a nezbývá jim než vytahovat sto let staré příměry o nástupu fašismu a národního socialismu, což jsou navíc dvě hodně levicové ideologie, neboť nacisté byli v ekonomické sféře, která je dle marxistické dialektiky zásadní a vše se od ní odvíjí (tzv. základna a nadstavba, materialistický determinismus), nalevo od dnešní sociální demokracie. Německá ekonomika byla za Hitlera řízena čtyřletými ekonomickými plány jako u komunistů s jejich pětiletkami. No a o Mussolinim a o jeho znárodňování pozemků velkostatkářů a jejich rozdávání chudým rolníkům ani nemluvím. No a tak jediní fašisté, dalo by se říct, jsou dnes ve Francii příslušníci nejrůznějších uskupení Antifa, neboli, přesněji řečeno, teror v politické oblasti vytváří jen ultralevice, což je vlastně jejím historickým revolučním posláním a není na tom nic překvapivého.
V sobotu odpoledne proběhl v Lyonu smuteční průvod za zabitého Quentina Deranquea, který chtěl starosta Lyonu za Zelené zakázat, ale prefektura ho povolila. Průvod proběhl decentně a takřka bez jakýchkoli incidentů, přestože starosta Lyonu už viděl sjezd neonacistů z celé Evropy a mluvčí LFI strašil vizí tisíců těžkých vojenských neonacistických bot bušících do dlažby v lyonských ulicích. Šéf národovců Bardella vyzval své stranické funkcionáře, aby se akce neúčastnili, což se také stalo, a průvod tím nebyl zneužit politicky. Z obavy před násilím se celá pietní akce odehrála pod mohutným policejním dozorem, ale jak jsem již napsal, skoro všichni účastníci pochodu se chovali slušně a decentně (bohužel se vždy najde alespoň jeden kretén typu nágl zmocněnce Turka, jenž byl okamžitě napomenut organizátory), a to i přes evidentní provokace některých lidí v místech, kudy procesí procházelo. Policie je úspěšně ochránila před případnými útoky ze strany Antify a podobně, ke kterým také nedošlo. Na konci průvodu přátelé zabitého mladíka přinesli velký květinový věnec, rozvinuli transparent s nápisem „Sbohem, kamaráde“, mnozí účastníci procesí poklekli na cestu a dav zazpíval píseň vzpomínající na masakr kontrarevolucionářů v Lyonu během revoluce v roce 1793.
Všechny tyto události hrají do karet kolektivistickým národovcům z RN, z čehož sice nemám velkou radost, ale musím uznat, že levice je díky Mélenchonově straně ze dne na den stále více a více zdiskreditovaná, přičemž pohár podle mne právě přetekl, no a pravicoví Republikáni, jichž jsem příznivcem, se po skandálu jejich bývalého předsedy „rovňáka“ F. Fillona dodnes nevzpamatovali a nevrátili se k bývalé hegemonii na pravici, zhruba stejným způsobem jako u nás ODS.
V záplavě nejrůznějších skutečností, které během posledních dnů vyplouvají na povrch, je také pikantní a velmi neobvyklé, že jak zakladatel Mladé gardy antifašistů a poslanec za LFI Arnault (jeho skutečné příjmení je Archenault), tak jeho asistent, jenž je momentálně ve vazbě pro podezření ze spoluúčasti na spáchání trestného činu vraždy, jsou ve Sněmovně zapsáni a v médiích označováni pod jiným než skutečným příjmením. Stejně zajímavě působí výzva Jordana Bardelly, aby republikánské strany z celého politického spektra utvořily tzv. sanitární kordon kolem Mélenchonovy LFI a přestaly s LFI spolupracovat, což sice vypadá nevídaně, ale nevěřím tomu, že se něco podobného na levicové straně politického spektra uskuteční. Co se týče centristů a pravicových Republikánů, tak možná k posunu v náhledu na spolupráci s RN dojde. Ale věštit o tom, jak všechno dopadne, je podle mne zbytečné plácání o ničem. Nechám se překvapit.
Čtenářům se také omlouvám za tak dlouhou kládu, na net píši vesměs jen kratší texty, ale jedná se o důležitou událost, která ve Francii určitě poznamenala mnoho lidí a o které se hodně diskutuje v médiích, no a musím se přiznat, že i já často přemýšlím nad možnými důsledky toho smutného dramatu, které bylo dle mého názoru úplně zbytečné.
