Politická kariéra i osobní život bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho připomíná tak trochu jízdu na horské dráze. A snad i proto syn maďarského přistěhovalce a židovky řecko-francouzského původu získával ve své zemi sympatie, které ho před sedmi lety vynesly až do prezidentského úřadu.

Energický Sarkozy se tehdy dušoval, že po svém předchůdci Jacquesovi Chiracovi vyvětrá zatuchlé síně Elysejského paláce, že vyléčí Francii z jejích ekonomických a sociálních neduhů a že bude transparentním lídrem galské země.

To všechno sliboval během výrazné kampaně, kvůli které však jednou možná skončí za mřížemi. A kvůli níž ho zadržela francouzská policie a odvezla na pařížské předměstí Nanterre k výslechu.

Kriminalisté totiž Sarkozyho od února podezírají, že získával tajné a důvěrné informace o jiném vyšetřování, v kterém je namočen. Ostatně vypočítat všechny kauzy, v nichž se objevuje jeho jméno, by zabralo nějakou chvíli.

Každopádně v dnešním případu vyšetřovatelé chtějí zjistit, zda Sarkozy věděl, že mu policie napíchla telefon kvůli táhlé kauze, která se týká financování právě té slavné prezidentské kampaně v roce 2007. Navíc nejde o žádný pakatel, ale o 50 milionů eur.

A ještě zajímavější než samotná částka je jméno toho, kdo ji měl poskytnout: nebyl to nikdo menší než bývalý libyjský vůdce Muammar Kaddáfí. Ano ten, který před čtyřmi lety neslavně skončil během arabského jara v severoafrických a blízkovýchodních zemích.

Sarkozy prý za echo, že je odposloucháván, a za detaily z vyšetřování sliboval svým informátorům prestižní funkce a posty. Policie toho na bývalého prezidenta ale zřejmě mnoho nemá, vzhledem k tomu, že si ho pozvala jen k výslechu, který by měl podle francouzského listu Le Figaro trvat asi čtyři hodiny. Zadržen však Sarkozy může být čtyřiadvacet hodin s jedním prodloužením o další den.

Něco takového se v moderních dějinách Francie, tedy od začátku páté republiky v roce 1958, nestalo dosud žádné – ať už bývalé či současné – hlavě státu. Sarkozy považuje podezření, že mu kampaň platil plukovník Kaddáfí, za „směšné“ a odposlechy přirovnal k manýrám východoněmecké tajné policie Stasi.

Nařčení ze špinavé hry na voliče – ostatně až do loňska se táhla kauza, jestli mu na kampaň nepřispěla nejbohatší žena Francie, majitelka kosmetického gigantu L´Oréal Liliane Bettencourtová – ale zásadně umenšují jeho šance na znovuzvolení v prezidentských volbách, které budou za tři roky.

Sarkozy sice dosud kandidaturu za konzervativní Unii pro lidové hnutí nepotvrdil, v kuloárech se o ní však dosud hovořilo jako o jasné věci. I proto, že UMP od fiaska ve volbách v roce 2012 potápí vnitrostranické problémy a hlavně boj o vůdčí postavení ve straně.

Sarkozyho potíže tak mimořádně nahrávají šéfce krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penové, jejíž partaj nedávno ovládla volby do Evropského parlamentu. Národní fronta ve Francii získala čtvrtinu všech hlasů.

Le Penová může popotahování Sarkozyho na policii jen uvítat, zatímco socialisté by měli začít přemýšlet, zda v příštích volbách znovu vsadí na nemastného a neslaného Françoise Hollanda, nebo zabrousí po výraznější osobnosti ve svých řadách.

Hollande sice v roce 2012 Sarkozyho porazil, od té doby však jeho popularita strmě klesá. Současný prezident už přes rok drží titul nejméně oblíbeného nájemníka Elysejského paláce za poslední půlstoletí.

A možná se stane prvním prezidentem páté republiky, kterého jeho strana raději ani nevyšle do boje o obhajobu mandátu. Růžky totiž v poslední době vystrkuje jeho spolustraník, nynější premiér Manuel Valls.