Francouzské levicové elity považují Érica Zemmoura za politického provokatéra. Jeho strana Reconquête je v hlavních francouzských médiích vždy popisována jako krajně pravicová. Éric Zemmour (67) se narodil v Paříž v rodině berberských Židů pocházejících z Alžírska. Bývalý televizní novinář a plodný a výmluvný esejista. V roce 2022 byl kandidátem na prezidenta a v prvním kole skončil na čtvrtém místě. Je autorem knihy „Sebevražda Francie“ (2014), která před pár týdny vyšla ve Spojených státech v anglickém překladu. Deník The Wall Street Journal připravil s Ericem Zemmourem rozsáhlý rozhovor, z něhož vám nabízíme několik ukázek.

V úvodu k anglickému vydání své knihy píšete, že vám lidé přisuzují nejrůznější označení. Reakcionář. Fašista. Homofob. Rasista. Tyto nálepky odmítáte a posmíváte se jim. Jak byste si přál, aby vás nazývali?

Považuji se za francouzského spisovatele, který navazuje na velkou francouzskou tradici spisovatelů angažujících se v politice. Jako Chateaubriand, Lamartine, Tocqueville, Aragon, Malraux. Zapojit se do politiky nebyl můj původní cíl. Ale opravdu si myslím, že Francii hrozí smrt – samozřejmě kvůli jejím vlastním slabostem a v důsledku migrační invaze.

Nejde o náhodnou ani přirozenou smrt. Vy to popisujete jako sebevraždu.

Ano, rozhodně, je to sebevražda. Francie se zřekla všeho, co tvoří její velikost. Stručně řečeno, Francie má tři pilíře: stát, katolicismus a literaturu. Tyto tři pilíře se rozpadly. Francie je ve volném pádu. A tak tváří v tvář tomuto úpadku Francie musíme nyní zahájit masivní protiútok – proti této invazi do naší francouzské civilizace ze strany jiné civilizace, která zaujímá její místo na naší vlastní francouzské půdě.

Došlo k této sebevraždě již skutečně, nebo je Francie stále v procesu sebevraždy?

Právě ji pácháme. Ve Francii existují dvě protichůdná hnutí. Zaprvé, dlouhotrvající hnutí sebevraždy, které probíhá od 60. a 70. let až do současnosti. Situace se každým dnem zhoršuje. Podkopalo to všechny tradiční struktury Francie, od rodiny a katolicismu až po vztahy mezi pohlavími a génia naší země. To vše se imigrací nezměrně zhoršilo. A přesto existuje mnoho Francouzů, kteří si tuto katastrofu ostře uvědomují a chtějí ji zastavit. Právě na tyto konkrétní Francouze spoléhám.

Kdo jsou tito strážci Francie?

Dlouhou dobu si tuto pohromu uvědomovala pouze část dělnické třídy. Buržoazie a elitní vrstvy profitovaly ze všeho, co přinesla globalizace. Myslely si: „Stačí se jen přizpůsobit všem těm změnám a na ostatní věci nebrat ohled.“ A tak vznikl konflikt mezi francouzskou dělnickou třídou – lidovými vrstvami – a elitou. Christopher Lasch v Americe a David Goodhart ve Velké Británii psali o těchto elitách, o těchto lidech „odkudkoli“, kteří jsou globalizovaní a bez kořenů, na rozdíl od dělnické třídy, která taková není.

Je podle vás možné zastavit sebevraždu Francie?

Dnes jsme se posunuli za fázi, kterou jsem právě popsal. Protože mnohem více Francouzů si uvědomuje závažnost situace. S tímto pekelným problémem se nyní potýká i vlastenecká buržoazie. Vzhledem k tomu, jak se Francie přetváří, vznikají nové druhy spojenectví. V důsledku migrační invaze se otevřela nová rozporová linie. Nyní dochází ke střetu mezi tím, co levice nazývá une nouvelle France [Nová Francie], na jedné straně – což se zaměřuje především na miliony muslimů, kteří do Francie přišli – a na druhé straně tím, co my nazýváme la France éternelle [Věčná Francie].

Byla „věčná“ Francie skutečně věčná?

Dobrá otázka! To, co de Gaulle a mnozí další nazývali Věčnou Francií, byla Francie s 2 000letou historií, Francie, která byla bílá, katolického vyznání a s řecko-římskou kulturou.

Řecko-římskou, nebo židovsko-křesťanskou?

Obojí. Jak víte, křesťanství je syntézou judaismu, řeckého myšlení a římského práva.

Vstoupil jste do politiky, abyste porazil Novou Francii. Je to tak správně?

Vstoupil jsem do politiky, abych zachránil Věčnou Francii. Je to tak jednoduché. A abych zastavil kolonizaci – jak tomu říkám – Francie cizinci přicházejícími do Francie, podporovanými těmi Francouzi, kteří přijímají tuto myšlenku Nové Francie.

Samozřejmě je možné, aby k určité zahraniční migraci docházelo, ale musí se asimilovat s naší historií, naší kulturou, naším lidem. Musíte přijmout naši historii za svou. Ale – a to zdůrazňuji – zatímco můžeme asimilovat jednotlivce, nemůžeme to dělat s celými národy, s masami.

Kolik muslimů dnes ve Francii žije?

To nevíme. Protože ve Francii je zakázáno vést takové statistiky. Nejsme v Anglii! Tento druh statistik je zakázán. Stát je nikdy neshromažďuje.

Ale kdybyste měl odhadnout…

Osm milionů, deset milionů? Opravdu nevím. Co vám ale mohu říci, je toto. Každý rok máme 500 000 legálních přistěhovalců. Ne nelegálních. A 30 % všech dětí narozených ve Francii se narodilo rodičům, kteří nejsou evropského původu. Jinými slovy, z 600 000 narozených dětí, které se ve Francii každoročně narodí, je 200 000 dětí „mimoevropanů“, z nichž většinu tvoří muslimové z Maghrebu a jiných částí Afriky.

Zastáváte názor, že tito lidé jsou ze své podstaty neasimilovatelní?

Ne. Jednotlivci se vždy mohou asimilovat. Podívejte se na mě. Narodil jsem se v rodině z Alžírska. Moje rodina tu v době křížových výprav ještě nebyla. Snažili se asimilovat do francouzské společnosti. Ale velké masy lidí to nedokážou. Když přicházejí celé národy en masse a když vnucují a šíří svou kulturu, asimilace prostě není možná. Průzkum provedený před šesti měsíci odhalil, že 59 % mladých muslimů narozených ve Francii považuje právo šaría za důležitější než francouzské právo.

Mluvíte sám arabsky?

Ne. Ale můj otec, dědeček i pradědeček všichni mluvili arabsky velmi dobře.

Budete v roce 2027 kandidovat na prezidenta?

Možná! [smích]. Svoji kandidaturu neoznámím, když si jen tak neformálně povídáme. Ale možná, možná, možná. Teď není ten správný čas o tom mluvit. Je to však reálná možnost.

Kdybyste se stal prezidentem, co byste udělal pro řešení problémů, které vás rozhořčují?

Pro mě je potírání legální migrace důležitější než řešení nelegální migrace. Protože právě legální migrace umožňuje tu nelegální. Mezi nimi existují vazby. Jsou to rodinné vazby a pocházejí ze stejných zemí. Je to legální imigrace, která přerůstá v nelegální imigraci.

Musíme také skoncovat s občanstvím na základě místa narození a deportovat nejen nelegální přistěhovalce, ale také zločince a dlouhodobě nezaměstnané, kteří už měsíce a měsíce žijí na úkor státu.

I kdyby se narodili ve Francii?

Pokud se narodili ve Francii, není to totéž. Pokud se narodili ve Francii, jsou Francouzi.

V tom případě mluvíme o těch, kteří jsou naturalizovanými francouzskými občany.

Většina pochází z Tuniska, Alžírska, Maroka a Mali. A právě tito lidé se při příchodu do Francie nikdy nevzdávají své státní příslušnosti. Pokud je vyhostíme, nestanou se osobami bez státní příslušnosti.

Rozumím. Ale aby bylo jasno: Jediní lidé, které byste fyzicky vyhostili z Francie, by byli ti, kteří se tam nacházejí buď nelegálně, nebo naturalizovaní francouzští občané, kteří spáchali trestné činy. Ti, kteří se narodili ve Francii, jsou nedotknutelní, je to tak?

Ne. A tady je ten háček. I ti, kteří se narodili ve Francii, mají tyto další státní příslušnosti. Nikdy neztrácejí svou marockou nebo alžírskou státní příslušnost.

Takže byste zvažoval odebrání francouzského občanství těm, kteří se narodili ve Francii, pokud mají také další občanství?

To je správně. U pachatelů trestných činů určité závažnosti, ano.

To nebude snadné.

Ne, není to snadné. Máte pravdu.

Mohlo by to ve Francii potenciálně vyvolat občanskou válku.

Myslím si, že riziko občanské války je ještě větší, pokud nic neuděláme a budeme i nadále připouštět tuto migrační invazi.

Co si myslíte o prezidentovi Macronovi?

Má jistou dávku inteligence. Tvrdě pracuje. Ale pro zemi je katastrofou. Pro mě, jeho největší chybou bylo věřit, že všechno lze vyřešit prostřednictvím ekonomiky. Je to filozofický omyl. Myslím, že zásadním problémem je otázka národní identity. A on si myslel, že to všechno vyřeší pouhým oživením ekonomiky. A mimochodem, i podle jeho vlastních měřítek byla jeho ekonomická agenda neúspěchem. Země se ještě více zadlužila a zchudla.

Litujete, že jste se vzdali své měnové suverenity ve prospěch EU?

Byl jsem proti měnové unii. Říkali nám, že budeme stejně silní jako Němci. A nikdy se tak nestalo. Místo toho nám to pomohlo nahromadit ještě větší státní dluh. Ztratili jsme schopnost devalvovat naši měnu, abychom zabránili narůstání dluhu a podpořili průmyslový vývoz. Dnes procházíme trojitou kolonizací. Technologickou kolonizací, kterou provádějí Američané. Obchodní a komerční kolonizací, kterou provádějí Číňané. A muslimskou kolonizací prostřednictvím demografické výměny.

Uvažoval byste někdy o možnosti „Frexitu“ z Evropské unie?

Myslím si, že v tuto chvíli by to bylo zbytečné a ve skutečnosti kontraproduktivní. Stačí se podívat na Brexit. Pro Británii je to katastrofa a ještě zhoršilo ekonomickou i migrační situaci. „Frexit“ by vyvolal politický boj, který by mohl trvat roky. Mám jiné priority.

Máte spojence v jiných evropských zemích, lidi, kteří smýšlejí stejně jako vy?

Rozhodně. Existuje velmi silné západní hnutí za záchranu identity evropských národů. V každé zemi existuje lidové hnutí. Vidíte to všude – v Německu, Dánsku, Švédsku, Nizozemsku, Itálii. Patříme ke stejné civilizaci. A nejzřetelnějším ztělesněním tohoto hnutí je Donald Trump.

Považujete Donalda Trumpa za spřízněnou duši.

Ano, zejména když ho slyším mluvit o tom, že imigrace je válka, nebo když říká, že muž je muž a žena je žena, nebo že „wokeismus“ je zbraň používaná proti meritokracii, či když vidím, jak deportuje četné nelegální přistěhovalce. Ve skutečnosti jsem všechny tyto věci říkal ještě dříve, než jsem vůbec slyšel jméno „Donald Trump“.

Které politické osobnosti z historie obdivujete?

Pro mě je největším mužem francouzské historie, ne, celé historie, Napoleon. Samozřejmě je jich mnoho dalších. Clemenceau. Churchill. De Gaulle. A Nixon. Ano, ano, ano, Nixon. Nixon mimochodem obdivoval de Gaulla a de Gaulle obdivoval Nixona. Byl to velký státník a tak strašně nepochopený. Aféra Watergate navždy změnila americkou politiku, a to k horšímu, když posílila vliv soudců, médií a nevládních organizací. Nyní čelíme tyranii menšiny proti většině. Postřehy Tocquevilla se obrátily naruby.

Pojmenoval jste svou stranu „Reconquest“? To je velmi provokativní název.

Samozřejmě. Úmyslně. Opravdu si myslím, že musíme podniknout znovudobytí Francie, a to Francouzi. Jsem opravdu velmi znepokojen. Nesnažím se být vtipný. Musíme znovu vybudovat to, co znamená být Francouzem. Historickým odkazem je samozřejmě španělská Reconquista.

Byla by Francie dnes lepším místem, kdyby v roce 1789 neproběhla revoluce? Ve vaší knize vnímám jistou ambivalenci.

V dnešní době se stavím k Francouzské revoluci velmi kriticky. Vštípila kulturu násilí, která ve Francii přetrvává již dvě století. Samozřejmě existovala i předtím. Francie byla vždy zemí občanských a náboženských válek. Ale revoluce to všechno ještě zhoršila.

Jaký je váš názor na ruskou válku na Ukrajině?

Myslím, že jsme měli už léta naslouchat Putinovým varováním ohledně rozšiřování NATO až k ruským hranicím. Evropa měla najít řešení, aby ruská část Ukrajiny byla blíže Rusku a západní část blíže Evropě. Považuji za katastrofu, že se Rusko stalo spojencem Číny proti nám. Byl bych raději, kdyby Rusko stálo blíže Evropě v tom velkém civilizačním konfliktu, který se bude odehrávat v 21. století.

Myslíte tím velký civilizační konflikt s Čínou, nebo s islámem?

S oběma. Myslím si, že každá civilizace, která byla poražena a ovládnuta Západem, se snaží pomstít.

Rozhovor vedl Tunku Varadarajan, přispěvatel deníku The Wall Street Journal, výzkumný pracovník American Enterprise Institute.

Redakčně zpracovaly Konzervativní noviny