Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Podíl afrických a asijských imigrantů ve Francii přesáhl množství, kdy by bylo možné tuto skupinu vyznávající jiné než euroatlantické hodnoty, asimilovat nebo alespoň integrovat. Zbývá autoritativní zásah, občanská válka nebo podvolení invazi.

V Evropské historii došlo několikrát k výměně původního obyvatelstva novým obyvatelstvem. Jedná se však o události natolik staré, že se na ně zapomnělo. Migrace povede ke stejnému výsledku.

S hodnotami to nemá nic společného. O hodnoty nikdy nejde, jsou vždy jenom pouhou záminkou. Dobyvatel si vždy vše zdůvodní, ať už jsou jeho hodnoty jakékoliv. Jak bylo řečeno v jednom anglickém filmu, síla britského impéria spočívala v tom, že je válka součástí anglického životního stylu. To platí bohužel pro celé lidstvo.

Nejen ve Francii, ale ve stále více zemích Západu, kde mají dnešní korporátní socialismus, to začíná vřít. Připomíná to konec osmdesátých let v zemích reálného socialismu. Zřejmě bude nastávat zásadní změna režimu, jako tenkrát. Rád bych, aby sametová. Ale korporátní socialismus je silnější a zřejmě se bude bránit brutálněji. Jak to celé dopadne, těžko říct.

Čeští čtenáři asi nevědí, že je krajně levicová strana Nepoddajná Francie stranou francouzských učitelů, vědců a novinářů. Je to sociální skupina, kterou je nejvíce slyšet a která má nejvíce možností, jak jakékoliv své bludy šířit. Ve skutečnosti je Francie napravo, ale levicoví křiklouni díky své schopnosti dělat rámus mají podstatně vyšší vliv, než by měli mít v rámci demokratického zřízení.

Další specificitou jsou aktivisté mezi francouzskými Židy. Není dne, aby se ve sdělovacích prostředcích nemluvilo o nějakém židovském tématu. Židovskou tématiku se snaží vnutit při každé příležitosti. Francouzští Židé se aktivně snaží si vytvořit vlastní paralelní společnost, mají vlastní školy, muzea a dokonce i podobné instituce jako je sdružení francouzských židovských homosexuálů. O holokaustu se ve Francii mluví, jako by to byla nejdůležitější událost historie lidstva. Jakékoliv zpochybňování důležitosti holokaustu jako historické události je ve Francii trestné a řada lidí za zpochybňování důležitosti této historické události byla i odsouzena k nejrůznějším trestům. Právě zákazem zpochybňování významu holokaustu v historii lidstva vlastně začala přísná cenzura nepohodlných názorů ve Francii.

Tak to se mýlíte, jedinou privilegovanou skupinou ve Francii jsou muslimové, Židé jimi rozhodně nejsou.

Důkazem toho všeho antisemitské vraždy, za které jsou zodpovědní muslimové, kteří však mnohdy unikli soudnímu potrestání... Tak např.

Roku 2006, když probíhal libanosko-izraelský konflikt byl v Paříži unesen, mučen a brutálně zavražděn 23letý francouzský Žid Ilan Halimi 27člennou člennou skupinou mladých muslimů, která si říkala gang „Barbarů“ v čele Youssoufem Fofanou . Synagogy byly pleněny i během dvou konfliktů v Gaze (2008-2009, 2012), obzvláště brutální čin se odehrál roku 2012, kdy 23letý muslimský terorista Mohammed Merah zastřelil před budovou židovské školy Ozar Hatorah v Toulouse rabína a učitele Jonathana Sandlera (30), jeho dva syny Aryeho (6), Gabriela (3) a Miriam Monsenogo (8), která byla dcerou ředitele této školy Yaacova Monsenogo.

Řada dalších dramatických teroristických atentátů zasáhla Paříž. Roku 2015 islámský terorista Amedy Coulibaly (32) zaútočil židovský košer obchod Hyper Cacher a zastřelil čtyři lidi Yohana Cohena (20), Philippe Brahama (45), Françoise-Michela Saada (64) a Yoava Hattaba (21). Roku 2017 malijský muslim Kobili Traoré (27) umučil 65letou ortodoxní Židovku, lékařku a učitelku Sarah Halimi, kterou posléze vyhodil z okna jejího bytu, o rok později roku 2018 dva muslimové, ubodali, znásilnili a posléze upálili osmdesátipětiletou přeživší holocaustu Mireille Knoll. Po těchto teroristických útocích byla při návštěvě židovských obcí v různých evropských zemí cítit atmosféra strachu a obležení. Židovské školy a školky jsou obrněné jako pevnosti. Synagogy, židovská muzea a komunitní centra jsou vesměs vybavena rámy a detektory kovů a vchody hlídají ozbrojené stráže.

Podle pana Mařáka je Macron největší stratég ve Francii. Možná tomu tak je, pokud jeho strategií je tzv. kalamitní kapitalismus. (Pojem kanadské novinářky Naomi Kleinové, který znamená "čím hůře, tím lépe", resp. znamená to rozpad bezpečnosti, který vytváří pro řadu korporací nové podnikatelské příležitosti jako prodej zbraní, bezpečnostních systémů, ochranky atd.)

Tento článek je dost tendenční a dává nepřesný obraz současné Francie. Macron jmenoval novou pravicovou vládu Michela Barniera, ve které není žádný představitel "vítězné" levice. Očekává se, že tato vláda bude fungovat s tichou podporou pravicového Národního sdružení. Levice byla po volbách v podstatě odstavena od moci.

Francie je zvláštní tím, že velké části společnosti žijí ve svých vlastních společenských bublinách a uniká jim celkový obraz společnosti. Jednotlivé části společnosti mají dokonce vlastní formu francouzského jazyka, vlastní pravopis i vlastní gramatiku. Jednotlivé části společnosti na sebe jen pokřikují a vzájemně nekomunikují. Za této situace je téměř nemožné vytvořit koaliční vládu, ke které je nutná schopnost vyjednávání a kompromisů. Příslušníci jednotlivých bublin žijí vedle sebe v paralelních společnostech a navzájem se snaží vnutit ostatním témata, která nikoho nezajímají. Jedním z těchto témat je i antisemitismus.

Francouzská společnost je totálně dysfunkční. Každý se stýká pouze se svou sociální bublinou a lidem mimo tuto bublinu se vyhýbá. V zemi neexistuje žádná debata o politických a společenských tématech, vládne zde všeobecná velmi přísná cenzura a odlišné názory jsou zakázány. Není to však politické násilí pouze ze strany státu, ale i v rámci jednotlivých sociálních bublin. Francouzská společnost je rozdělena na řadu uskupení, která spolu pouze bojují a odmítají jakoukoliv dohodu. Tyto konflikty jdou tak daleko, že se kvůli politickým rozporům rozpadají i rodiny.

Tato situace má některé zajímavé důsledky. Humoristé mají ve Francii poměrně těžkou práci, protože je nesmírně obtížné odlišit humor humoristů od vážně míněných článků novinářů či prohlášení levicových politiků. Situace je natolik absurdní, že jsou posměšné projevy humoristů považovány za oficiální prohlášení a prohlášení levicových novinářů a politiků za karikaturu. Články humoristů totiž působí rozumněji a umírněněji ve srovnání se skutečnými projevy novinářů a po

|Pokračování : Články humoristů totiž působí rozumněji a umírněněji ve srovnání se skutečnými projevy novinářů a politiků. Například oficiální kanál francouzské političky Sandrine Rousseau je nesmyslnější než její karikatura z kanálu Sardine Rousseau.

Podle pana Mařáka je Macron největší stratég ve Francii. Podle mě spíše ctižádostivý a ješitný vrtichvost.

Není to taj dlouho, co chtěl v čele EU táhnout na Rusa. Pak nějaké Frantíky přivezli domů v rakvích. A najednou čelem vzad.

Macron na “mierovej” konferencii v Paríži: Macron: Európa musí v záujme mieru na kontinente prehodnotiť vzťahy s Ruskom. “Musíme premýšľať o mieri v novej podobe. Musíme brať do úvahy geografickú realitu Európy, ktorá nie je limitovaná EÚ a už vôbec nie NATO. Musíme myslieť na novú formu organizácie Európy. ” a v budúcnosti prehodnotiť vzťahy s Ruskom, ako aj mier na tomto kontinente,“ – povedal francúzsky líder.

Macron asi nemluví slovensky, to spíš ty vaše ruské desinformační weby, multiSvědku.

Klasický zdejší strašič lepenovec a jeho nepřesně zúžené dojmy a touhy. Macrona oproti němu považuji za největšího současného politického stratéga ve Francii, rozpuštění Národního shromáždění mu docela vyšlo, nová vláda se situuje od centra doprava, což mně vyhovuje. Je to lepší mix než vláda předešlá.

Macronovy pravicové reformy tak v podstatě zůstanou zachovány, doufám, že vláda (je složena z republikánů, macronovců, centristů a jednoho bývalého ministra za socialisty) bude v reformním úsilí pokračovat a že vydrží až do konce Macronova mandátu, což není jisté. Ultralevicoví revolucionáři a zelená rakovina lidstva jsou odstaveni od válu stejně jako nacionalisté, Mélenchon vyskakuje a chce vše zbourat, ale nemá na to parlamentní páky. Marine Le Pen se zatím hodlá chovat státotvorně, údajně nechce vytvářet chaos. Uvidíme.

Macron se v podstatě může připravovat na další prezidentský mandát v roce 2032, bude mu něco přes padesát, což je pro politika hotové jinošství.

Oproti autorovi jsem tvrdil, že Macron svou sázku víceméně vyhrál a že se nic neděje, neboť bude vládnout někdo od pravicových republikánů, nebo nějaká úřednická vláda, k čemuž možná ještě časem dojde (podobně to z našich komentátorů vnímal i Drulák, což musím uznat v rámci objektivity, jinak nikdo). Tak si můžete udělat obrázek o tom, kdo do zdejší situace vidí přesněji.

EU First!

Macron může kandidovat na prezidenta potřetí? To jsem nevěděl.