25.6.2022 | Svátek má Ivan


FRANCIE: Může Zemmour zachránit zemi?

27.12.2021

16. září 2021. Nová kniha Érica Zemmoura Francie ještě neřekla své poslední slovo se okamžitě stává bestsellerem. Jeho posledních dvou knih – Sebevražda Francie (Le Suicide français) a Pět ztracených let: Kronika války civilizací (Un quinquennat pour rien) – se prodalo více než 500 000 výtisků, což je ve Francii pro literaturu faktu velký úspěch. Éric Zemmour je ale naprosto výjimečný. Všichni autoři, kteří píší o imigraci a islámu na rovinu – bez politické korektnosti – jsou celá léta médii ostrakizováni. Ne však Zemmour. Pokaždé, když dostal výpověď z některé rozhlasové nebo televizní stanice, tak jej zaměstnala jiná. Publikum jeho politicky nekorektní talk show tvoří lidé, kteří už mají politické korektnosti plné zuby. Zemmour byl nesčetněkrát pohnán před soud a musel zaplatit vysoké pokuty, které ho měly umlčet. Pokuty zaplatil, ale neumlčeli ho.

Zemmour ve svých předešlých knihách, extrémně pesimistických ohledně budoucnosti Francie, předesílá, že země umírá, a to neuvěřitelně rychle. Příčinou smrti Francie je podle jeho názoru ‚velká náhrada‘ – výměna populace jako důsledek nekontrolované imigrace a následné islamizace země. Podle Zemmoura je islám neslučitelný se západní civilizací, se kterou válčí již celých třináct století. Zemmour dále píše, že Francie je nyní islámem kolonizována, neboť muslimské obyvatelstvo žijící ve Francii se neasimiluje, ale místo toho vytváří extremistické enklávy na francouzském území, odkud jsou původní obyvatelé, nemuslimové, vyháněni. Francouzští politici jsou podle Zemmoura úmyslně slepí, odmítají brát na vědomí, co se děje a jsou na nejlepší cestě k podvolení. Zemmour dospěl k závěru, že tato situace je již nevratná.

Poslední kniha Érica Zemmoura se jeho dřívějšímu pesimismu vymyká a nabádá k boji. Jeho nakladatel mu knihu odmítl vydat, a tak ji Zemmour vydal na vlastní náklad. Vydání knihy doprovázela plakátová kampaň skupiny „les amis d’ Éric Zemmour“ (Přátelé Érica Zemmoura), která vznikla pár týdnů před vydáním knihy. Na plakátech je Zemmourova fotografie a slova „Prezident Zemmour“, i když Zemmour oficiálním kandidátem na prezidenta Francouzské republiky ještě není. Ale přesto se chová, jako by se už jeho volební kampaň plně rozběhla. Ve velkých městech pořádá autogramiády své knihy, na které přicházejí tisíce jeho příznivců, kteří rádi zaplatí 20 eur vstupného.

13. září 2021 byl jeho pořad na televizní stanici CNews zrušen poté, co instituce zodpovědná za regulaci audiovizuálních médií ve Francii – Rada pro audiovizuální média (CSA, Conseil supérieur de l’audiovisuel) – prohlásila, že „předpokládaný kandidát na prezidenta nemůže provozovat televizní show.“ Ale Zemmour byl okamžitě pozván prakticky do všech rozhlasových a televizních stanic. Na začátku září mu průzkumy veřejného mínění předpovídaly v prezidentských volbách v roce 2022 5 až 7 % hlasů. Novější průzkumy ukazují, že by v prvním kole mohl získat 16 až 18 % hlasů, čímž by se v druhém kole dostal do souboje s úřadujícím francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Nikdy v historii francouzské páté Republiky nezažil žádný předpokládaný prezidentský kandidát tak dramatický růst své popularity na cestě k moci.

Lídři Republikánů (Les Républicains, LR), hlavní francouzské umírněné pravicové politické strany, nyní vidí, že mnoho jejich voličů zvažuje, že bude volit Zemmoura. Když si uvědomili, že Zemmour má velkou šanci získat v republikánských primárkách více hlasů než jakýkoliv jejich kandidát, tak oznámili, že účast Zemmoura ve svých primárkách vylučují. Předsedkyně strany Národní sdružení Marine Le Pen také zjišťuje, že mnoho jejích voličů se přiklání k Zemmourovi. Prezident Macron zase donedávna zřejmě předpokládal, že se ve druhém kole střetne s Marine Le Pen, a bude moci znovu využít strachu z „fašismu“, použít rétoriku „obrany Republiky“ a zase voličům připomínat, že Marine Le Pen je dcera zarytého antisemity Jean-Marie Le Pena, a že díky této osvědčené taktice podruhé vyhraje prezidentské volby.

Macron má nyní viditelné obavy, a tak začal útočit na Zemmourovy postoje a říká, že Francie musí být „otevřená rozmanitosti“ a že „identita Francie nebyla nikdy postavena na uzavřenosti země“. Jeho poradci vědí, že není možné obviňovat Zemmoura z antisemitismu: je to Žid. Francouzští Židé podporující Macrona nyní popisují Zemmoura jako krajně pravicového Žida zrazujícího hodnoty judaismu. Zemmour řekl, že vichistický režim chránil francouzské Židy během 2. světové války a neposílal je do táborů smrti, proto ho někteří obvinili z obrany režimu vichistické Francie a jeho kolaborace s nacisty. Příznivci Macrona a ostatních francouzských politiků říkají, že Zemmour je „rasista“ a „fašista“. V mainstreamových médiích denně vycházejí články plné nenávisti a novináři, kteří s ním dělají rozhovory v rádiu a televizi, mu vždy předtím, než mu položí otázky, vmetou do obličeje, že je nebezpečný člověk. Někteří komentátoři ho nazvali „nakažlivým agentem“ a „virem, který je škodlivější než wu-chanský koronavirus“.

Pomluvy, které se na něj valí, se dokonce objevily i v mezinárodním tisku. Článek z 24. října 2021 v americkém deníku Wall Street Journal uvádí, že Zemmour „čerpal inspiraci od bývalého prezidenta Donalda Trumpa a využívá svůj status celebrity, aby prozkoumal možnosti své kandidatury na prezidenta.“ A dodává, že Zemmour „hájil vůdce Vichystické Francie, režimu, který během 2. světové války kolaboroval s nacistickým Německem,“ a že „pan Zemmour řekl, že vůdci Vichystické Francie chránili francouzské Židy, zatímco zahraniční Židy předávali v rámci nezbytného kompromisu nacistům.... Pan Zemmour napsal, že rodiny dětí zabitých v roce 2012 v židovské škole v Toulouse se zachovaly jako cizinci, protože pohřbily své děti v Izraeli.“

Wall Street Journal také dodal, že Zemmour „přijal ideu ‚velké náhrady‘ zastávanou bílými nacionalisty, kteří tvrdí, že globální elity se spikly, aby Evropu zaplavily mimoevropskými migranty.“

Ještě nikdy nebyl předpokládaný francouzský prezidentský kandidát napadán tak jednomyslně, tak krutě a s takovou šílenou divokostí. Podobných útoků se dopouštěly pouze antisemitské ultrapravicové noviny během 30. let 20. století.

Zemmour na všechnu kritiku a pomlouvačné poznámky reaguje. Lídrům Republikánů říká, že jeho návrhy jsou přesně ty, které tvořily program jejich strany v roce 1990, kdy jako strana Le Rassemblement pour la République (RPR) navrhovali uzavřít hranice, zastavit imigraci, poskytovat sociální dávky pouze Francouzům a bojovat proti sílící islamizaci země. A dodává, že francouzští Republikáni zradili svoje ideje, když se vzdali svého původního programu.

Na adresu Marine Le Pen Zemmour říká, že nemůže vyhrát a že to sama ví, a Macronovi odpovídá, že „rozmanitost“ způsobí rozpad Francie. Poznamenává, že nechce zemi uzavřít, ale zachránit před zničením a že nezavírá oči před tím, co islám představuje a čeho je schopen. Často cituje alžírského spisovatele Boualema Sansala, který napsal, že islámské čtvrti ve Francii jsou „rašící islámské republiky“. Těm, kteří jej nazývají krajně pravicovým Židem, Zemmour říká, že je jen konzervativec, který miluje Francii a všechny hodnoty, které proslavily Francouzskou republiku. Říká, že je francouzský Žid hrdý na své francouzské jméno. Zemmour odmítá obvinění z toho, že je obhájcem antisemitského Vichystického režimu, a poukazuje na to, že to, co říká o francouzských Židech z období 2. světové války, je uvedeno v knizeVichy a holocaust: Vyšetřování francouzského paradoxu“, kterou napsal rabín Alain Michel z jeruzalémského památníku holocaustu Jad vašem. Zemmour zdůrazňuje, že Vichystický režim vůbec nehájí, neříká, že Vichystický režim „chránil“ francouzské Židy, ale že pouze cituje historická fakta – a ptá se těch, kteří ho za to kritizují, zda si myslí, že rabín Alain Michel je antisemita.

Těm, kdo ho označují za rasistu a fašistu, Zemmour připomíná, že islám není rasa a že fašisté jsou nepřátelé demokracií, zatímco on se snaží demokracii zachránit. Dodává, že ti, kdo ho nazývají „virem“, mu připomínají ty, kteří ve 30. letech 20. století nazývali Židy „škůdci“; že antisemité již daleko před tím označovali Židy za „škůdce“ a že označování Židů za „škůdce“ vedlo k děsivým následkům.

Zemmour si myslí, že Donald Trump udělal pro Spojené státy hodně dobrého – je jedním z mála francouzských novinářů, kteří na Trumpa neplivou – a že on, Zemmour, by o kandidatuře na prezidenta raději neuvažoval, ale že nevidí nikoho jiného, ​​kdo by mohl Macrona porazit, a proto nemá na výběr.

Na otázku o Židech zavražděných islámským teroristou v židovské škole v Toulouse Zemmour říká, že nevyčítá jejich rodinám to, že je nechali pohřbít v Izraeli a že si nemyslí, že se jejich rodiny chovaly jako „cizinci“. Jednoduše zaznamenává skutečnost, že se cítí být na prvním místě Židy, na což mají podle něj právo. Zemmour říká, že koncept „velké náhrady“ západního křesťanstva islámem není konspirační teorií, ale skutečností a že historické demografické údaje ukazují, že na mnoha místech byli původní obyvatelé nahrazeni etnikem, které nesdílelo stejné hodnoty jako oni poté, co importovali cizí kulturu. Zemmour dodává, že to není myšlenka sdílená pouze bílými nacionalisty, ale všemi, kdo se zajímají o historii a žijí v oblastech, které se velmi rychle mění.

S veřejnou debatou se Zemmourem zatím souhlasil pouze jediný francouzský politik: Jean-Luc Mélenchon, lídr La France Insoumise (“Nesehnutá Francie“), krajně levicové strany, jejímiž členy jsou i bývalí členové Francouzské komunistické strany. Ostatní političtí lídři se k Zemmourovi chovají s despektem. Pokud se stane prezidentským kandidátem a bude-li i nadále přitahovat velké množství voličů, tak se debatě s ním nevyhnou. Znají ho dobře jako novináře a politického komentátora dlouhých třicet let. A on je také velice dobře zná – a je impozantním diskutérem.

Zemmourova předpokládaná kandidatura, jeho úspěch a zuřivost, kterou vyvolává mezi politiky a novináři, jsou symptomy vypovídající o stavu dnešní Francie a o tom, že země je v mimořádně vážné situaci. Ve Francii nyní existuje více než 700 "no-go zón“ (Zones Urbaines Sensibles), kde vládnou etnické gangy a radikální imámové. Policie používá pro zásahy v těchto zónách výhradně policejní komanda. Šíří se nový druh nepokojů, definovaný sociology jako „bezdůvodné násilí“ – násilí praktikované jenom pro potěšení ze způsobeného zranění a zabíjení. Každý den dochází ke stovkám útoků a policejní zprávy odhalují, že většinu z nich páchají „mladíci z předměstí“ a že jejich oběťmi jsou běloši. Na mnoha středních a vysokých školách učitelé už dávno vzdali snahu byť se jen zmínit o holocaustu. Od stětí středoškolského učitele Samuela Patyho, který obhajoval svobodu slova, učitelé také přestali mluvit o sekularismu. Když 17. října 2021, rok po zavraždění Patyho, uspořádala francouzská vláda vzpomínkovou akci na všech francouzských školách, došlo k mnoha násilným incidentům, iniciovaných bohužel muslimskými studenty. Nedávný průzkum ukázal, že 14 % mladých lidí ve Francii ve věku 18-30 let schvaluje motivy Patyho vraha. Průzkum provedený v listopadu 2020 ukázal, že 57 % muslimů ve Francii ve věku 18–25 let považuje právo šaría za nadřazené zákonům Republiky (v roce 2016 jich takto odpovědělo 47 %).

Celá francouzská města jsou nyní převážně muslimská, například Roubaix, Trappes, Sevran, Aubervilliers. Také departement Seine-Saint-Denis bude brzy převážně muslimský. Marseille, druhé největší město ve Francii, je ze 40 % muslimské a pravděpodobně za méně než deset let bude převážně muslimským městem. Populace Lyonu, třetího největšího města Francie, je z jedné třetiny muslimská.

Každý rok do Francie dorazí legálně 400 000 migrantů, většinou z muslimského světa a každý rok se k nim přidávají desítky tisíc ilegálních migrantů, také rovněž muslimů. Téměř nikdo z nich není nikdy deportován. Francouzská populace stárne a nově příchozí jsou mladí a jejich porodnost je mnohem vyšší než u nemuslimů. A tak probíhá výměna populace – „velká náhrada“. Zářijové číslo francouzského měsíčníku Causeur se tomuto tématu věnovalo v článku nazvaném „Usmívejte se, budete nahrazeni!“. Causeur píše, že zatímco rodilé Francouzky mají plodnost 1,9 dítěte, ženy pocházející z Alžírska mají plodnost 3,6 dítěte, ženy z Tuniska 3,5 dítěte a ženy z Maroka 3,4 dítěte. Pokud bude tento trend pokračovat současným tempem, stane se Francie kolem roku 2050 převážně muslimskou zemí.

Prezident Macron neudělal nic, aby zastavil nebo alespoň zmírnil tok muslimské imigrace do Francie nebo aby zasáhl proti výměně populace – tzv. „velké náhradě“. Macron často říká, že chce bojovat proti islamismu – ale hned dodává, že islamismus je ideologie, která s islámem nesouvisí. Pouze jednou řekl, že „islám je náboženství, které je dnes v krizi, po celém světě,“ aniž by jasně vysvětlil, co tím myslel. Většina francouzských muslimských organizací okamžitě reagovala prohlášením, že urazil islám. V několika muslimských zemích proběhly demonstrace: v Turecku, Libanonu, Pákistánu, Bangladéši a Indonésii. Francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian hned odletěl do Káhiry, aby se omluvil šejkovi Ahmedovi al-Tayebovi, velkému imámovi mešity al-Azhar, a zdůraznil hluboký respekt, který Francie chová k islámu.

Macron v listopadu 2020 řekl, že bezodkladně prosadí zákon o boji proti „islámskému separatismu“. A v srpnu 2021 byl skutečně přijat zákon, který však vůbec neobsahuje slova islám a islamismus. Je to „zákon potvrzující respekt k zásadám Republiky“ a píše se v něm o „separatistické dynamice, která rozděluje.“ Dále zákon říká, že veřejné služby mají respektovat sekularismus, že státní zaměstnanci mají být chráněni před výhrůžkami a že islámské organizace mají zveřejňovat své zdroje financování. Zakazuje polygamii a domácí vzdělávání.

Veřejné služby však mají již dávno povinnost respektovat sekularismus, státní úředníky má francouzský stát povinnost chránit a islámské organizace mají už dávno povinnost odhalit své zdroje financování. Polygamie byla ve Francii již zakázána, ale přesto existuje a několik tisíc francouzských muslimů dnes žije v polygamních manželstvích. Domácí vzdělávání je praktikováno mnoha nemuslimy. Zákon nenabízí žádný návod, jak čelit islamizaci Francie a radikálnímu islámu. Dvě nebo tři radikální mešity byly na několik měsíců zavřeny, ale každý rok se otevírají desítky nových mešit a imámové nabádající k džihádu stále káží. Většina z nich jsou francouzští občané a nemohou být vyhoštěni. Islámská knihkupectví nadále prodávají antisemitské knihy zakázané v jiných knihkupectvích. Výraz „islámský separatismus“ nyní používají všichni političtí lídři – včetně Marine Le Pen – a všichni francouzští novináři, když mluví o „no-go zónách“.

„Islamisté se nechtějí oddělit,“ říká odborník na Blízký východ Bernard Rougier ve své knize ‚Území dobytá islamismem‘ (Les territoires conquis de l’islamisme), „chtějí si nás podrobit a naše území dobýt.“ Zemmour je jediný novinář, který není vyloučen z mainstreamových médií, ačkoliv říká totéž co Rougier, a jediný předpokládaný prezidentský kandidát, který všem připomíná, že všichni Židé zavraždění ve Francii za více než deset let byli zavraždění islámskými antisemity. Zemmour je také jediným prezidentským kandidátem, který se odvažuje tvrdit, že palestinský lid je umělý konstrukt – prohlášení, které již dávno potvrdil sám bývalý prezident Palestinské samosprávy Jásir Arafat – a že Izrael je národním státem, který má stejně jako všechny státy právo se bránit a bojovat o své přežití.

Průzkumy ukazují, že francouzská populace je ohledně budoucnosti Francie extrémně pesimistická a extrémně nespokojená se současnými politickými stranami. Když se v červnu 2021 konaly francouzské regionální volby, tak Francie zaznamenala bezprecedentně vysokou volební neúčast: 66,7 %.

Zemmourovi příznivci na veřejnosti jednomyslně prohlašují, že Zemmour je jediný, kdo říká pravdu: že „velká náhrada“ zjevně probíhá a mohla by způsobit „smrt“ té Francie, kterou znají – hrdé na svůj sekularismus, židovsko-křesťanské hodnoty a individuální svobodu. Téměř všichni dodávají, že si myslí, že Francie osvícenství by skutečně mohla „zemřít“ a že prezidentské volby v roce 2022 jsou pravděpodobně poslední šancí na záchranu Republiky.

Muslimští voliči, jejichž význam ve Francii narůstá, jsou k Zemmourovi – a to není žádné překvapení – nepřátelští. Zemmour říká, že muslimové se musí naučit přijímat kritiku islámu. Muslimové to ale tak nevidí a jejich nesnášenlivost vůči svobodě slova je ve Francii stále silnější. Když se dospívající dívka jménem Mila negativně vyjádřila o islámu na sociálních sítích, dostalo se jí tolik výhrůžek smrtí, že se musela skrývat a stále se bojí o svůj život.

Navzdory článkům, které tvrdí, že „francouzští Židé jsou ze Zemmoura znechuceni“, se zdá, že by ho mnoho z nich volilo. Francouzští Židé se ve Francii, která se rychle islamizuje, očividně stále více obávají o svoji budoucnost. Z islamizovaných čtvrtí a měst se již Židé hromadně vystěhovali, ale zároveň se zdá, že hlavní francouzské židovské instituce jsou lhostejné vůči nebezpečí, které pro francouzské Židy představuje islámský antisemitismus a Macrona dál bezpodmínečně podporují. Potenciální prezidentský kandidát Éric Zemmour by neměl dostat ani jeden židovský hlas,“ řekl prezident Reprezentativní rady francouzských židovských institucí (CRIF, Conseil représentatif des institutions juives de France) Francis Kalifat. „Myšlenky Érica Zemmoura vzbuzují pouze znechucení,“ dodal. Toto řekl člověk, který nikdy nepoužil tak ostrá slova na adresu francouzských politiků, kteří podporují palestinské teroristické organizace. Před deseti lety přijal tehdejší prezident CRIF Richard Prasquier v Paříži vůdce Palestinců Mahmúda Abbáse, o kterém není známo, že by byl prožidovský.

Zemmour nepochybně ví, že vyhrát v prezidentských volbách bude obtížné. Nemá podporu žádné politické strany ani žádného politického lídra. Útoky ze strany mainstreamových médií nejenže budou pokračovat, budou sílit. V nejbližší době se bude muset rozhodnout, zda bude skutečně kandidovat.

Zemmour často říká, že Francouzi nechtějí, aby Francie „zemřela“. Následující týdny ukáží, zda má pravdu.

Autor je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.

Překlad původního textu:France: Can this Journalist Become President and Save France?
Překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský

Převzato z webu Gatestone Institute