Když se dva perou, třetí se směje. Tak tohle staré rčení neplatilo minulou neděli nejméně na jednom místě, a to v severovýchodní Francii. Přesněji v departamentu Doubs u švýcarských hranic, kde se toho dne konaly doplňkové volby do Národního shromáždění. V nadsázce lze říct, že se prali rovnou tři a pak se smáli dva.

Voliči vybírali náhradníka za Pierra Moscoviciho. Politik, který dlouhá léta zastupoval rodiště automobilky Peugeot, totiž loni v listopadu povýšil.

Člen vládní socialistické partaje a do dubna loňského roku i ministr financí odešel do Bruselu, kde se ujal funkce eurokomisaře pro ekonomické záležitosti.

Doubs osiřelo. Nikoli však na dlouho, a navíc k sobě nyní přitáhlo pozornost celé Francie. Hlasování v oblasti, kde žije sotva půl milionu obyvatel, mnozí očekávali s napětím. Získalo zvláštní význam. Bylo to poprvé po útocích v redakci pařížského satirického časopisu Charlie Hedbo, co Francouzi vyrazili do volebních místností.

Poprvé po útocích bratrů Kouachiů, kteří v lednu zavraždili dvanáct lidí a ťali do jedné z hlavních výsad liberální Francie – svobody slova. A kteří také vzedmuli vlnu protipřistěhovaleckých nálad. Útočníci, kteří se přihlásili k jemenské odnoži Al-Káidy, měli alžírské kořeny.

Protiimigrantská rétorika zabodovala i v neděli. První kolo ovládla Sophie Montelová, členka krajně pravicové Národní fronty. 45letá politička, která průkazku k „lepenovcům“ dostala od svého otce k osmnáctinám, získala přes 32 % hlasů.

Národní fronta, kterou vede o rok starší Marine Le Penová, tak dosáhla další symbolické mety – Montelová vyhrála v oblasti, kde tradičně vítězí levice. A pokud se jí podaří uspět i v druhém kole příští neděli, partaj získá třetí křeslo v Národním shromáždění.

Národní fronta nicméně neslavila sama, jak poukázal deník Le Figaro. Hlasování nadšeně přivítali i socialisté, jejichž kandidát Frédéric Barbier skončil druhý.

54letý politik dostal více než 28 % hlasů. Něco takového socialisté už dlouho nezažili. Od parlamentních voleb před necelými třemi lety, v nichž porazili konzervativní UMP, zažívají v naprosté většině případů hořké volební zklamání.

V posledních třinácti místních a doplňkových volbách skoro vždycky prohráli. V polovině z nich se jejich kandidát nedostal ani do druhého kola. Bolavé fiasko socialisté prožili především loni zjara, kdy pohořeli jak v obecních volbách, tak v těch do Evropského parlamentu.

Zatím poslední výsledek ale naznačil, že se možná mění kurz. A že nejspíš zafungoval takzvaný „faktor 11. ledna“.

Toho dne, čtyři dny po útocích, během nichž zemi šokoval ještě jeden ozbrojenec v pařížském obchodě s košer potravinami, se v centru metropole uskutečnil masový pochod za oběti útoků. Zúčastnily se ho statisíce lidí včetně mnoha politiků v čele s prezidentem Françoisem Hollandem a premiérem Manuelem Vallsem. Jejich rozhodné chování mnozí ocenili. Ostatně svědčí o tom i jejich rostoucí obliba.

Hollande do té doby lámal rekordy v žebříčku nejméně oblíbených francouzských prezidentů a premiér mu celkem zdatně konkuroval. Nyní jim preference povyskočily a svědčí o tom i sonda ze severovýchodu země, kdy Barbier zaostal za Montelovou o necelá čtyři procenta.

Ti dva se smáli. Kdo však byl ten třetí? Zoufalý? Jednoznačně Nicolas Sarkozy. Bývalý prezident se loni v listopadu znovu ujal role lídra UMP.

Necelé tři roky před prezidentskými volbami se měl stát zachráncem hnutí, strana od jeho prohry v roce 2012 zabředla ve vnitřních problémech, neschopnosti najít nové vedení a malicherných žabomyších válkách.

Kandidát UMP ale neuspěl. Skončil třetí. A to je prohra hlavně pro Sarkozyho, který si takto svůj návrat do vysoké politiky jistě nepředstavoval.

Autorka je redaktorka Lidových novin

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus