Macron a francouzská demokracie utrpěli Pyrrhovo vítězství. Nikdo nezískal v Národním shromáždění většinu, takže se budou velmi složitě tvořit koalice. Pravicové Národní sdružení skončilo proti očekávání překvapivě až třetí, a to za levicovou koalici Nová lidová fronta a za prezidentskou koalicí Spolu, v ní dominuje macronovská strana Obnova.

Skutečným vítězem francouzských parlamentních voleb je však Mélenchon - fanoušek bývalého venezuelského vůdce Huga Cháveze a kubánského Fidela Castra.

Macron označoval možné vítězství Národního sdružení, neboli lepenovců, za hrozbu převzetí moci ďáblem.

Teď Lucifera instaloval tím, že ve volebním vítězi, levicové koalici socialistů, zelených, komunistů a radikálně levicové Nepoddajné Francie, které se sdružili v „Nové lidové frontě“ (vzpomínáte na naši „Národní frontu“ jako pláštík pro převzetí moci komunisty?) bude hrát prim extrémní levice v čele s s Jeanem-Lucem Mélenchonem, tedy vůdcem Nepodajné Francie.

Mélenchon získal v rámci levicové koalice nejvíce křesel, ale on sám premíérem bude jen těžko, protože je mezi Macronovými politiky neoblíbený. Pro mnohé současné Macronovy vládní politiky je Mélenchon ještě obtížnější vší v kožichu než Le Penová... Dnes si jde těžko představit, že by Macronovi politici chtěli zasedat ve vládě spolu s mélencheovci, který v předvolebním programu jasně deklaroval revizi klíčových reforem 2. mandátu prezidenta Macrona, zejména reformu penzí.

72letý Mélenchon, syn poštovní zaměstnankyně a učitele, oba potomci Španělů a Italů, kteří emigrovali do francouzského Alžírska na přelomu století, se narodil v Tangeru, dnešním Maroku, kdy to byla mezinárodní zóna. V 11 letech se přestěhoval do Francie, vystudoval filozofii, dělal různé práce včetně novináře a korektora a zapojil se do trockistické politiky. Do Socialistické strany vstoupil v roce 1976 ve věku 25 let a byl zvolen do různých regionálních, národních a evropských legislativních funkcí. Po třiatřiceti letech socialisty opustil a přišel s levicovovou stranou, protože ze socialistů se podle něj stali „zaprodanci“. Prezidentských voleb v roce 2017 už se pak účastnil jako vůdce hnutí Nepoddajná Francie.

Proč se ho investoři bojí? Mélenchon často zasypává davy dlouhými projevy s popisem zla „extrémních trhů, které přeměňují utrpení, bídu a opuštěnost ve zlato a peníze“. Mélenchon považuje Francii za zemi „s obrovským bohatstvím, které je špatně rozděleno“. Chtěl by více utrácení státních peněz, zastropování důchodu na 60 letech.

Světově významná ratingová agentura Standard & Poor’s počátkem června zlomově zhoršila rating Francii, z hodnocení AA na AA-. Tak špatné hodnocení splácet svůj dluh země v jejích očích dosud nikdy v historii neměla. Podle agentury Standard & Poor’s má veřejný dluh země vzrůst do roku 2027 na 112 % HDP. Loni byl státní rozpočet Francie deficitní 154 mld. eur (bezmála 4 biliony korun), což znamenalo 5,5 % vůči HDP. S nadcházející vládou za účasti extrémní levice se Francie asi hrdě vydá směrem k propasti dalších dluhů.

Mélenchon je fanouškem bývalého venezuelského vůdce Huga Cháveze a kubánského Fidela Castra. Opravdu výrazně by zdanil bohaté, zmrazil ceny potravin i pohonných hmot, vystoupil z NATO. Je tvrdě proti Izraeli, stejně jako Le Penová by rád měl dobré vtahy s Ruskem. Je proti jaderné energii a Francii by chtěl od roku 2050 pohánět obnovitelnými zdroji.

A co kdyby se díky své společné většině v parlamentu a následně ve vládě spojila krajní levice a krajní pravice a Macronovci by ostrouhali? Vždyť se na té politické kružnici nakonec ve svých extrémech sejdou!