Protesty Žlutých vest ve Francii proti zvýšení daně z pohonných hmot symbolizují, že mnohá naoko „krásná ekologická opatření“ mají ve skutečnosti charakter odstrčení příslušníků nižší a střední třídy od civilizačních výdobytků.

Řekněme si to na rovinu. Automobil je symbolem technického pokroku, svobody i vítězství kapitalismu nad socialismem. Mít své bydlení a svůj automobil, to byl onen pověstný americký sen. A na Západě, v USA a v západní Evropě si tento sen mohlo splnit nesrovnatelně více lidí než v bývalém socialistickém bloku.

A tak se automobil stal i symbolem vítězství svobody a kapitalismu. Rozdíl mezi produkty západního automobilového průmyslu a toho socialistického byly ohromné, neutajitelné a neobhajitelné. Stačilo se podívat na jakýkoli západní film, televizní záběr ze západních měst nebo naživo vidět vedle sebe „trabanta a mercedesa“ a bylo vymalováno. To byla nejúčinnější západní propaganda.

Je také nezpochybnitelnou pravdou, že masová motorizace s sebou nese své problémy. Přeplněné ulice, chybějící parkovací místa, hluk i exhalace. Proto soudní lidé nemají nic proti rozumným regulacím vjezdu do historických center měst, zpoplatněnému parkování nebo zpřísňování ekologických standardů.

Ďábel však bývá ukryt v detailu. Již dnes produkují spalovací motory zlomek škodlivin než v době před dvaceti lety. Dnešní normy jsou už na hranici fyzikálních zákonů, proto také vedou ke snaze je obcházet, jako v případě známé kauzy Dieselgate. Dnešní normy jsou převážně tvořeny aktivistickými politiky neznalými přírodních zákonů, proto jsou často kontraproduktivní. Něco zdraží a přírodě v lepším případě nepomůžou, v horším případě jí dokonce ublíží. Vždyť jen deset největších zaoceánských lodí vypustí do ovzduší více škodlivin než všechny automobily světa dohromady. A přesto i přístavní město Hamburg reguluje vjezd několik let starých dieselů, nikoli však připlouvání zaoceánských lodí.

Poslední masivní zdražení pohonných hmot ve Francii i zákazy vjezdu starších automobilů do mnoha německých měst tak má podobný efekt jako nápis „Chudým vjezd zakázán“ nebo „Kdo na to nemá, ať jezdí sockou“.

Ono to „kdo si nekoupí nejnovější mercedes hybrid plugin, zabíjí planetu“ se začíná podobat bezelstnému výroku poslední francouzské královny Marie Antoinetty, která na stížnosti svých poddaných, že nemají ani na chleba, odpověděla „Tak ať jedí koláče.“

To v dnešní rozdělené společnosti rozhodně není dobrý nápad.

Autor je radní pro školství za ODS, Praha 4