Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ve Francii se opravdu o nějaké svobodě slova nedá mluvit už velmi dlouhou dobu. Někdy dochází i ke komickým situacím. Jeden můj francouzský známý, kterého vidím tak jednou za deset let, si před 15 lety zřídil stránky na webu ve prospěch státu Izrael. Protože měl strach z represe, tajně uvedl jako svou adresu bydliště mou osobní adresu. Informace na těchto stránkách se nezměnily asi po dobu deseti let a asi na svůj výtvor zapomněl. Ale na těchto stránkách byla videa o zabíjení amerických občanů někde v Sýrii jako kritika chování nepřátel Izraele.

V USA tyto stránky někdo po deseti letech našel a americké úřady požádaly francouzské úřady, aby proti těmto stránkám zakročily. Francouzská antiteroristická policie zjistila, že na dané adrese už nebydlím, a tak začala vyšetřovat jiného mého známého, který o existenci těchto stránek stejně jako já neměl ani tušení a navíc ani autora stránek osobně neznal. Měl však tu smůlu, že se v minulosti živil vytvářením stránek na webu pro různé firmy a znal i mě osobně. Tak se dostal na oddělení antiteroristické policie, kde mu sejmuli otisky prstů jako nejhoršímu zločinci a několik hodin ho vyslýchali. Když jsem jim po jeho výslechu na policii sám z Prahy volal, abych zjistil, co se děje, složitě jsem s policií spekuloval o tom, kdo vlastně tyto stránky zřídil. Až po několika dnech mě napadlo, že to mohl být tento můj známý sionista, který je zveřejnil. On však nakonec nikdy na policii předvolán nebyl a odnesl to pouze můj známý, který neměl o ničem nejmenší ponětí, podobně jako já.

Ve Francii může skutečně na policii skončit někdo kvůli úplnému nesmyslu. A někdy být i odsouzen. Jako náš spoluobčan, kterému vlezli tajně migranti do kamiónu, on to zjistil, nahlásil to místní policii a nakonec skončil jako převaděč ve vězení.