Historická cesta prvního francouzského prezidenta na Kubu se odehrála dle režimních not

Když François Hollande přijel v neděli večer do Havany, stal se vůbec prvním francouzským prezidentem, který karibský ostrov navštívil. Byl také první západní hlavou státu, která na Kubu přijela po prosincovém oznámení Washingtonu a Havany, že nastal čas zapomenout na staré křivdy a zahájit éru utužování vzájemných vztahů pokřivených desítkami let nepřátelství.

Hollandovi se na letišti Josého Martího dostalo pěkného přivítání, čekal na něj prezident Raúl Castro, dostal květinový dar a fotografové samozřejmě zvěčnili potřes rukou státníků na kubánské půdě. Zkrátka historický okamžik, jak psal francouzský Le Monde i kubánská Granma.

Snídaně v Praze

Dvoudenní návštěva socialistického prezidenta v Karibiku mohla některým připomenout jinou historickou cestu francouzské hlavy státu do zahraničí. A to návštěvu Françoise Mitterranda v Československu na sklonku roku 1988. I tehdy to bylo poprvé, kdy francouzský prezident navštívil československou kotlinu. I tehdy to byl příjezd zástupce demokratické země do totalitního režimu, jednoho z prvních nejvýše postavených západních představitelů, kteří se zde objevili po určitém nástinu změn, jež naznačovala Gorbačovova perestrojka. Přesto se Mitterrandova – taktéž dvoudenní – návštěva od nynější cesty jeho stranického souvěrce lišila.

Mitterrand se také fotil na letišti, dostal květiny a třásl si rukou s tehdejším československým prezidentem Gustávem Husákem a generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem. Jenže druhý den ráno, po slavnostní recepci na Hradě, pozval na francouzskou ambasádu skupinu disidentů v čele s Václavem Havlem na snídani. Socialista Mitterrand, jehož manželka Danielle se přátelila s kubánským komandantem Fidelem Castrem, chtěl mluvit o lidských právech a politické situaci v zemi i s lidmi z druhého ideologického břehu. Režim o tom věděl – Francouzi se setkáním netajili –, nic ale udělat nemohl. Prezident Husák toho prosincového rána dokonce musel na Mitterranda čekat, protože snídaně se protáhla. A dobře věděl, proč čeká.

Takovému ponížení kubánský El Jefe (šéf) čelit nemusel. Hollande a jeho suita, jak z mediálních výstupů vyplynulo, dorazili všude včas. Ostatně zdržet je ani neměl kdo. Hollande se nesetkal s jediným zástupcem opozice, nikde nahlas nezmínil lidská práva ani zhruba pět desítek politických vězňů, kteří zůstávají za mřížemi. Třeba o nich mluvil s Castrem někde o samotě, před cestou uvedl, že na toto téma zabrousí. Snad když předával řád Čestné legie kardinálovi Jaimemu Ortegovi za zprostředkování dialogu mezi režimem a opozicí. Každopádně z Havany odjížděl obohacen pouze o reálie, jež mu od A do Z předestřel tamní režim...

Mitterrandova návštěva před více než šestadvaceti lety určitě pro Československo znamenala historický okamžik, prezident tehdy jako jeden z prvních oficiálně postavil disent a tehdejší nomenklaturu na roveň. Historický okamžik Hollandovy návštěvy však, zdá se, prožil hlavně on sám. Jelikož se choval příkladně, navštívil univerzitu a vyzval k ukončení obchodního embarga, které brání hospodářskému rozvoji komunistického ostrova, kubánský režim mu ukázal svou největší atrakci: samotného Fidela Castra.

„Měl jsem možnost vidět se s mužem, který tvořil dějiny,“ prohlásil po bezmála hodinové schůzce s osmaosmdesátiletým revolucionářem podle francouzského listu Libération. Francouzský prezident také poreferoval o zdravotním stavu bývalého kubánského lídra, který před sedmi lety oficiálně předal moc svému o pět let mladšímu bratrovi. Je na tom dobře. Stěžuje si jen na bolesti v koleni a rameni, což s ohledem na Castrův věk může skoro budit závist. A je v dobré intelektuální kondici, popsal Hollande. Castro prý stále sleduje, co se děje ve světě. Poznámka, že rád hledá informace na webu, však může obyvatelům ostrova, kde je přístup na internet pořád silně omezován, vyvolat hořký úsměv na tváři.

Boj o pozice

Hollande si však vedl dobře. Dokonce tak, že se s ním na letiště odjel rozloučit Raúl Castro, byť to původně neměl v plánu. Rychlá cesta na Kubu byla od francouzského prezidenta chytrý tah, také ho doprovázela početná podnikatelská družina. Paříž by ráda posílila ekonomické investice na ostrově, který se pomalu vynořuje z mezinárodní izolace a jehož trh je lákadlem. Francie už na Kubě investuje, ale Hollandovi ekonomičtí poradci jistě vědí, že štěstí přeje připraveným a udržovat dobré vztahy nikdy neuškodí. Zvlášť když na Kubu, až se jednou otevře, okamžitě zamíří američtí sousedé a španělští příbuzní. Ti ostatně trochu zaspali, jak španělskému premiérovi v minulých dnech vyčetli někteří komentátoři z Pyrenejského poloostrova. Mohou to však brzy dohnat, v Havaně se nyní dveře netrhnou.

LN, 15.5.2015