V posledních dnech loňského roku utrpěl prezident Nicolas Sarkozy novou porážku na půdě vnitrostátní politiky. Ústavní rada neschválila jím navrhovanou daň z produkce kysličníku uhelnatého.

Pro Nicolase Sarkozyho, který se chtěl představit jako průkopník ekologického zdanění, je to palčivá ťafka. Jím navržená a tak dlouho diskutovaná daň z uhlíku, která měla být zavedena ve Francii od počátku letošního roku a kterou on představoval jako zcela přelomovou historickou reformu, srovnatelnou se zrušením trestu smrti, byla těsně před Silvestrem, 29. prosince, prostě a jednoduše zrušena Ústavní radou. Rozhodnutí ústavních soudců, mezi nimiž je bývalý president Giscard d´Estaing, ale ne Jacques Chirac, dává za pravdu těm, kdo měli toto opatření za příliš složité, nevyrovnané, a zároveň příliš bojácné, aby nebylo nepopulární. Sarkozymu tím ústavní soudci udělali pořádnou čáru přes rozpočet. V té době již měl francouzský prezident jistě napsaný svůj novoroční projev, který měl přednést před národem o dva dny později. A o ekologické dani z produkce uhlíku, kterou měl Sarkozy za jednu ze svých stěžejních reforem, byla jistě v původní verzi projevu více, než zmínka. Tuto ekologickou daň, zahrnutou do plánu financí na rok 2010, ohlásil Sarkozy v září loňského roku, a vstoupit v platnost měla od 1. ledna.

Ústavní rada, které předsedá chirakovec Jean-Louis Debré, usoudila, že daň z uhlíku je neúčinná a nerovná. Své rozhodnutí založila hlavně na Chartě o životním prostředí, která má ústavní hodnotu. Podle nich daň z uhlíku, jež by zatěžovala hlavně domácnosti, obsahovala příliš mnoho výjimek, zejména v případě těch nejvíce čmoudících podniků, jako jsou tepelné elektrárny, rafinerie, cementárny, koksárny či sklárny. 93% emisí kysličníku uhelnatého průmyslového původu tak mělo být této ekologické daně zcela zproštěno. Tento režim výjimek jde zcela proti cílům boje proti klimatickému oteplování a vytvářejí nerovnost v placení veřejných daní. Francouzská média se shodují v tom, že tato porážka je pro Sarkozyho politicky hodně tvrdá. Po mezinárodním neúspěchu v Kodani je tentokrát postižena Sarkozyho národní strategie.

Po úspěchu Zelených v evropských volbách v červnu loňského roku o sobě Sarkozy prohlásil, že je "přivedený k ekologii" a záleželo mu na tom, aby se jevil jako nejprůkopničtější hlava státu v boji proti klimatickému oteplování. A daň z uhlíku byla pilířem jeho ekologické politiky. Před poslanci dokonce srovnával tuto reformu s dekolonizací, zrušením trestu smrti nebo legalizací potratů, a z této daňové revoluce hodlal učinit svou volební zbraň v regionálních volbách v březnu letošního roku. V celonárodní diskusi ale tento návrh zákona zcela propadl. Francouzi projevili velkou nedůvěru ke složitému mechanismu kompenzací, které měly plátcům daní připadnout. A došlo i k roztržce mezi Sarkozym a jeho premiérem Françoisem Fillonem, která zanechala své stopy. Fillon dokonce uvažoval jeden čas o opuštění svého úřadu.

Po řadě nepříznivých průzkumů veřejného mínění vláda uznala, že věc byla nedostatečně vysvětlována, a Svaz pro lidovou většinu musel připravit celý soubor vysvětlení. Od září francouzská vláda neustále hromadí různé kiksy a kroky vyvolávající polemiku. Připomeňme zde prudké debaty kolem minulosti ministra kultury Fréderika Mitterranda, roztržku kolem kandidatury prezidentova syna Jeana Sarkozyho na místo ředitele společnosti spravující hypermoderní francouzskou čtvrť La Défense, následkem čehož se musel své kandidatury vzdát, nebo různá uklouznutí debaty o národní identitě, kterou Sarkozy inicioval.

Tři měsíce před regionálními volbami, v nichž chtěl Sarkozy získat venkov, má tedy nyní další handicap. Aby se smazal okamžitý katastrofální dojem tohoto neschválení Sarkozyho zákona, dal premiér Fillon na vědomí, že již ve středu 20. ledna bude předložen nový plán. V něm se má změnit metoda - příliš zmatečná a velmi málo pedagogická - jež vedla k tomuto poslednímu neúspěchu. A bude muset také respektovat doporučení rady, to znamená značně omezit počet výjimek, kterým se těšila většina dotčeného těžkého průmyslu. A to jistě bude vyžadovat ještě více úsilí a mnohem více pedagogického vysvětlování a odolnosti vůči silným lobby, než jak je tomu v případě zdanění obyčejných domácností.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6