Už jste někdy řídili na Olivové hoře? Na obou stranách silnice parkují auta, částečně i ve dvou řadách, a mezi nimi projíždějí kromě osobních vozů i velké náklaďáky a turistické autobusy. Mezi nimi zase kličkují chlapci na oslech, školní děti a nakupující zahalené muslimky. Kolem silnice lelkují staříci, kteří prostě jen sledují dění. Jak mě vyděsil mladík nesoucí karton plný vajíček, který se zničehonic zjevil před okénkem mého auta!

Každých dvě stě metrů se objeví ukazatel směřující k nějakému kostelu. Tady vystupují zástupy turistů a také se snaží přejít ulici. Nechci úplně podlehnout mentalitě „kdo se protlačí, vyhraje“. Proto zastavuji před přechodem, kde nejistě čeká skupina barevně oděných indických turistek, zatímco ty odvážnější už přešly na druhou stranu: asi spěchají do pravoslavného kostela Nanebevstoupení. Auguste Victoria je už šťastně za mnou a Pater Noster teprve přede mnou. „Bum!“ Někdo do mě zezadu najel. Co mě to také napadlo, zastavovat před přechodem pro chodce?

Protože do mě před nedávnem stejným způsobem vrazil pár ze Srí Lanky, který přijel do Jeruzaléma za prací, znejistěla jsem. Zůstalo mi asi určité trauma, i když to byl na Olivové hoře jen nárazník. Díky Bohu jsem se před vjezdem pomodlila střelnou modlitbu: „Pane, pomoz mi projet Olivovou horou!“ Srílančané udělali do auta díru jen šroubem, který udržoval jejich provizorně přidělanou poznávací značku. Mají tam přechody pro chodce?

V neděli se musím vydat do centra Jeruzaléma. Je to počátek týdne, takže je provoz úplně nejhorší. Zapínám chytrou izraelskou aplikaci Waze a ta mě vede mimo zácpu do úzkých ultraortodoxních uliček. I tady snadno řidiče překvapí malé dítě, které vede do školky své dva mladší sourozence. „Jen nikoho nepřejet a zároveň ať do mě nikdo nenarazí zezadu…!“ Najednou se z navigace ozve: “Zahni doleva do ‘Neboť je dobrý’!” Ani nedovedu popsat, jak se mi ulevilo. Ano, ráda zahnu a jsem ráda, že žiju a řídím v Jeruzalémě!

© Krista Gerloffová, Jeruzalém, Israel