29.3.2024 | Svátek má Taťána


FEJETON: Tři čtvrtě století

22.9.2014

Do Prahy měl 17. září přiletět polský ministr zahraničí Radosĺaw Sikorski a mne v té souvislosti napadl vtípek: jaké to prožíváme nádherné, bezstarostné časy, když může polský ministr zahraničí 17. září létat na obyčejné zdvořilostně-pracovní návštěvy! Pan ministr by jistě takový vtípek ocenil, jako každý Polák: všichni přece víme, že časy moc krásné ani bezstarostné nejsou, ale jsou přece jen lepší než v roce 1939. A doufám, že to bude platit i nadále...

Sedmnáctého září 1939 totiž už Polsko zažívalo na dvou frontách válku s beznadějnou přesilou: poté co ho 1. září přepadla od západu Hitlerova armáda, nastoupila z východu i armáda Stalinova. Ve škole nás to nějak neučili, nebo jsem to zapomněla... asi nezapomněla, docela by mě totiž zajímalo, jak by to byli tenkrát za hlubokého komunismu dějepisáři žákům a studentům vysvětlovali.

Nechce se mi ani přemýšlet, jak to svým občanům odůvodňoval Stalin.

Což Hitler, ten to měl snadné, „odvěké tažení na zaostalý východ“, kam měl vyspělý německý národ přinést civilizaci a zároveň si rozšířit životní prostor (a zotročit, či ještě lépe vyhubit slovanské a židovské „podlidi“), přece neodmyslitelně patřilo do jeho propagandistické výbavy a historické politiky.

Ale Stalin, když na to tak myslím, to taky neměl tak složité: potřeboval přece odčinit prohranou válku z roku 1920 a napravit tak „historickou křivdu“, kvůli které v meziválečné Evropě patřila Polsku území někdejší Rzeczypospolité. Území však podle jeho názoru měla patřit sovětskému státu. A také tam chtěl přinášet vyšší civilizaci - totiž bolševickou, která měla nahradit „prohnilý kapitalismus“. Podíváme-li se na to, co se stalo 17. září 1939, střízlivýma očima a škrtneme-li propagandu, nešlo o nic jiného než o velice sprostou agresi, která měla ukojit ctižádost sovětského diktátora. Nevím, zda si Stalin uvědomoval, že v podstatě jen kráčí ve stopách vyšlapaných ruskými cary: jeho sovětský stát podle něj neměl s carským Ruskem skoro nic společného. Tedy území a obyvatele v principu ano, ale ideje? Ideje, ty byly údajně docela jiné. Ale možná o to nedbal a pranic mu nevadilo, že se paktem, který uzavřel necelý měsíc předtím s Hitlerem (pakt Molotov-Ribbentrop), řadí do úplně stejné kategorie jako hitlerovský nacismus, který byl ještě nedlouho předtím sovětským úhlavním zahraničním nepřítelem. Nehodlám se pouštět do výčtu možných analogií a poučení ze starší i novější historie pro dnešní dobu, i když by jich mohlo být hodně. A tak radši skončím tím, že polský ministr zahraničí na návštěvu nepřijel, protože už není ministrem zahraničí, polská vláda odstoupila a není jasné, zda jím bude v té příští.

No, pořád lepší než Rudá armáda.

LN, 19.9.2014