Neviditelný pes

FEJETON: Richard Strauss, Humphrey Bogart a pánský striptýz

10.9.2009

Bylo nebylo. Přesněji řečeno, bylo, před 23 lety, tedˇ už dávno není. Na předměstí, tehdy obývaném převážně tzv. yuppies (young urban professionals), kteří očividně neměli po večerech co dělat, existoval značně exkluzivní noční podnik zvaný Bogarts. Stěny byly zaplněné fotografiemi Humphrey Bogarta ve všech možných filmových rolích, většinou s cigaretou v puse nebo aspon v ruce. (To bylo v dávných dobách, kdy se ještě mohlo kouřit všude. Dávno, dávno již tomu ...)

Tento podnik byl striptýzový, i když v této puritánske zemi se dívky nikdy nemohly obnažit uplně do naha, ale musely si ponechat aspon nejaký miniaturní g-string a na prsní bradavky nalepit takové mrnavé kytičky. Dámský striptýz je pro pány, že ano. Jenomže s rostoucí emancipací žen (však bylo načase) se zvětsovalo i procento žen mezi těmi yuppies, a tyto stále ještě svobodné profesionálni ženy také neměly po večerech co na práci. Takže striptýzový podnik Bogarts šel s dobou a každou středu večer pořádal striptýz pánský. Všem mužům (kromě striptýzáků) byl ve středu večer vstup přísně zakázán, vpuštěny byly pouze ženy starší 21 let a u vchodu se musely legitimovat i takove staré vykopávky jako já. (V této puritanské zemi totiž nikdo mladší 21 nesmi do podniku, kde se prodává alkohol, takže se jednoduše chlastá u někoho doma.)

Podnik byl natřískaný, valily se tam davy žen různého věku, většinou v menších nebo větších skupinách. Zádné osamělé ženy tam nebyly a vyložené stařeny také ne. Já jsem tam ve věku 40 let byla pravděpodobně nejstarší osoba a dále jsem se tam vyjímala šestiměsíčním těhotenstvím. Přišla jsem tam s tlupou holek z práce, z nichž jedna se měla v sobotu vdávat, takže jsme ji vytáhly na nějaké to předsvatební povyražení.

No, povyražení to teda bylo. Když konečně zhasla světla a ozářilo se podium, tak se tam objevil oblečený mladík se sklenicí vody. K mému úžasu začala reprodukovaná hudba hrát klasickou skladbu Richarda Strausse Also sprach Zarathustra. Mladik vhodil do sklenice s vodou tabletku Alka Seltzer a pres hrdlo sklenice navlékl prezervativ. Hudba hrála, voda šuměla, prezervativ se nafukoval a přesně v momentě, kdy klasická předehra Richarda Strausse vyvrcholila, vyvrcholil i ten prezervativ a vztyčil se plně nafouknutý v celé kráse.

To tedy byla předehra. Pak se z reproduktorů se začala linout uši trhající rocková hudba, mladík začal na podiu všelijak poskakovat a přitom odhazovat jednotlivé kusy oděvu. Když už měl na sobě jenom ten g-string, tak se začal všelijak kroutit a ukazovat svaly typu Arnolda Schwarzeneggera. Ženské se valily k podiu podívat se pěkně zblízka a strkaly mu za ten g-string všelijaké bankovky. (Vypadá to, že ty g-strings jsou přece jenom k něčemu dobré.) Ženské nadšeně vykřikovaly, objednávaly si vsechny možné druhy alkoholu, hudba vřeštěla a na podiu se vystřídalo ješte mnoho dalších svaly ukazujících mladíků. (Co jiného také mohli ukazovat, že ano.)

Já jsem se maximálně bavila, vzdor tomu, že jsem nemohla pít žádný alkohol a napájela jsem se akorát cocacolou (a vdechovala značné množství cigaretového kouře). Ale objevila jsem tam další a poněkud mladší ženu v šestém měsíci těhotenství, tak jsme si sedly spolu a chechtaly se tomu všemu tak mohutně, až se nám břicha natřásala. Vzhledem k té hlasité hudbě jsme na sebe musely doslova ječet, ale ono moc slov jaksi nebylo potřeba. Natřásající se svalnatí mladíci, kvílejicí ženské u podia, sukničky z dolarových bankovek okolo g-strings, kouřící Humphrey Bogart mizící v oblacích cigaretového dýmu a všude kolem potácející se podnapilé ženy, tohle všechno dohromady se jen tak hned někde nevidí.

A bohužel už asi neuvidí. Časy se mění a lidé s nimi. Z bývalých yuppies se stali počestní otcové (a matky) rodin trávící večery v rodinném kruhu nebo na sportovních a školních akcích svých dětí. Na noční podniky už není čas a ani nálada. V hospodách se už nesmí kouřit, za vypití dvou piv už je DUI (driving under influence) a ztráta řidičáku. A tu mladší generaci už do těch nočních podniku nic netáhne. Striptýz můžou mít doma na computeru, popíjet můžou někde doma u kamarádů a holky můžou balit tamtéž. Takže noční podniky byly stále méně a méně navštěvované, až z velké většiny vymizely úplně. (A to už nějakou dobu před nynější krizí.)

Ze by tedy už byl veškeré srandě definitivní konec? Nemyslím. Vstanou noví bojovníci (jak už kdysi davno někdo prohlásil), do módy přijde zase něco jiného a lidé se budou bavit po svém dál, akorát zase trochu jinak. Jak? To si už netroufám odhadnout.



zpět na článek