„Nahag, nahag“ – „Řidiči, řidiči, otevři zadní dveře!“ Volají se zápalem jeruzalémští cestující, kteří si všimli dobíhající maminky s dítětem na ruce. Řidič, který se už už chtěl rozjet a má podle předpisu hlavně z bezpečnostních důvodů vpouštět jen předními dveřmi, poslušně zastavuje. Ale pokoje mu nedají. „Nahag, nahag! Proč si sem vjížděl, když tu nikdo nenastupuje?!“ ozývají se netrpělivci, kteří mají naspěch a nevyhovuje jim zajížďka do ortodoxní čtvrti, která ovšem patří k plánované trase. „Co kdyby chtěl někdo vystoupit,“ říká řidič. „Ale oni už vystoupili u benzínové pumpy, vždyť to říkali,“ ozývá se rozložitá paní mající naprostý přehled o situaci. Její sousedka jí přizvukuje. Tu je slyšet nové volání: „Řidiči, zastav! Zastááv!“ Autobus zastavuje na přání pána středního věku s batohem a kšiltovkou, který bydlí na trase a vystupuje přímo před domem. V české kreslené knížce pro děti začíná jedna rýmovačka slovy: „Haló, pane řidiči…!“ V tom jsou Izraelci rozhodně bibličtější. Jen tak pro nic za nic výraz „Pane!“ nepoužívají.

Pod nápisem “Nepokládejte nohy na sedadla“ si pohodlně natáhl na ošuntělé sedadlo nohy v zaprášených pohorkách unavený voják. Ale ožil v okamžiku, kdy nastoupily dvě hezké vojačky a dal se s nimi do družného rozhovoru. Na své pohodlné pozici ovšem nic nezměnil.

Dvě ortodoxní maminky umným pohybem v jediném okamžiku složí kočárky držíce své ratolesti na ruce a bravurně balancujíce vklíňují složená vozítka na dvousedačku. Dětičky se zabaví pojídáním „bamba“ – křupek z burských oříšků, bez nichž je svět izraelských dětí nemyslitelný, a maminky se zahloubají do rozhovoru v angličtině. Ruská paní sděluje své sousedce, kde se dá nejlevněji nakoupit.

Po upravené dámě s taškami nastupuje zrzavý chlapec s kytarou a nesměle se ptá, jestli autobus staví v Prorocké nebo v Izraelských kmenů. „Cvak“ označí řidič bezmyšlenkovitě jeho jízdenku, načež mu s klidem oznámí, že tam nestaví. Tak nashledanou… Dáma dlouho nepřemýšlí o tom, že by ortodoxní žid neměl sedět vedle ženy. Umísťuje své igelitové pytlíky na protější sedačku a usazuje se přesně vedle fousatého pána s černým kloboukem. Tomu nezbude než vstát a vyhledat si jiné místo. Černovlasá studentka v dlouhé sukni využívá čas a otvírá modlitební knížku, kterou nosí stále u sebe.

Autobus se zaplňuje, je horko, a tak není divu, že postarší cestující zamhouřil oči. Probudil ho až školák, který, sedaje si k němu zády a natahuje nohy do uličky, bezděky odložil brašnu na jeho klín. Čím víc se autobus blíží k Jafské, tím jsou ulice těsnější a ucpanější a troubení častější a hlasitější. „Paní, nevšimla jste si, že přecházíte ulici?“ volá autobusák na osobu, která zírá do mobilního telefonu, nevidí, neslyší a zjevně ji neruší, že právě málem přišla o život… Lidem i řidiči dochází trpělivost: „Kdo do těhle končin jezdí autem, by si jednu zasloužil!“ ulevuje si pan řidič, říkejme mu Josi.

Má pravdu. Mám se procpávat městským provozem a pracně hledat drahé parkoviště a nebo si radši vychutnat jeruzalémskou jízdu veřejnými dopravními prostředky? A co teprve až v roce xy dostavíme novou tramvajovou linku, metro, vláček nebo co to vlastně bude!?!? Hebrejsky „rakevet ha-kala“ - lehký vlak nebo prostě vlak ulehčení. Vagony už jsme nakoupili ve Francii a nový ohromný ohromující závěsný most u vjezdu do Jeruzaléma byl na jaře slavnostně otevřen. Jen maličkost, jakou jsou koleje, nám ještě chybí.

Kdo cestuje až na konečnou, ví, že se řidič po únavné jízdě může občerstvit. Právě projíždí kolem občerstvení. Jeho dobrý známý prodavač na zatroubení vybíhá… a Josi si objednává pizzu, kterou si vyzvedne, až to otočí. V poslední době se v autobusech objevily zbrusu nové cedule s nápisy tohoto druhu: „Vystupovat mimo označené zastávky je zakázáno.“ Dostávám geniální nápad. Doporučím autobusové společnosti Egged, aby si zakoupila licenci na české cedule: „Nemluvte za jízdy s řidičem.“

© Krista Gerloffová