Tedy spíš jen elektrárničku, ale naši. Za globální oteplovače se ale s manželkou nepočítáme, vedly nás k tomu spíš praktické důvody, už nějaký čas. Elektřina, kterou jsme měli ze sítě, se stávala rok od roku dražší a dražší. Solární panely a veškeré zařízení, jehož je zapotřebí k tomu, aby to vůbec fungovalo, naopak levnější. Navíc, před pár lety počal náš australský dolar šplhat dosti prudce nahoru v porovnání s tím americkým, podle něhož se stále ještě ceny většiny takovýchto věcí vypočítávají. I když mezitím zase už trochu spadl, pořád je pro nás ten kurs dost výhodný. Co ale nakonec rozhodlo, byl ten poslední účet od společnosti, která nám dodává elektřinu. Oproti loňskému roku se zvedl o nějakých 50 procent! Vypočítal jsem si, že to, co zaplatíme za částečný přechod k výrobě vlastní elektřiny, by se nám mělo v úsporách vrátit asi tak za 3-4 roky. Tolik nám úroky z úspor zdaleka nevynesou.
Začal jsem hledat po internetu a dost rychle jsem přišel na to, že už je zde docela slušné množství firem, které vám zavedou solární systém. A že každá se pokouší ty ostatní přebít v ceně. To moje odhodlání ještě utvrdilo. Přišel jsem také na to, že každá z nich doporučuje k instalaci jinou značku panelů, jiný tzv. inverter, což je zařízení, které vrací zpátky do sítě to, co jste nespotřebovali, co vaše elektrárna vyrobila navíc. Tohle už volalo po tom, aby se člověk celé věci začal trochu víc věnovat a zjistil si, co kdo má, kde se co vyrábí, jaké jsou u toho záruky a především kolik to asi může stát. Šel jsem tedy na jedno zdejší fórum, kam chodí lidé zabývající se solární energií nebo se o ni zajímající, abych si přečetl, co se doporučuje, čeho se vyvarovat atp. Ukázalo se, že jako běžný spotřebitel mohu mít doma zavedený systém, který vyrobí přibližně 5 kilowattů za hodinu. Kdybych chtěl víc, musel bych zažádat o zvláštní povolení, protože tím bych se zařadil mezi výrobce proudu.
Pět kW ale stačí pro běžnou spotřebu během dne, včetně klimatizace, jíž je zde nejvíc potřeba, pokud není příliš náročná. Večer už se to má jinak. Jakmile přestane sluníčko svítit, musíte znovu začít brát elektřinu ze sítě nebo si pořídit baterie, které by se přes den napájely. Vývoj baterií ale nebyl zdaleka tak prudký jako vývoj solárních panelů, takže pokud právě nežijete na nějaké vzdálené farmě, ještě po nějaké ty roky se asi vyplatí brát elektřinu ze sítě. Ta, kterou během dne "prodáte" zpátky svému dodavateli, vám ale moc peněz nevynese. Pokud chcete ušetřit, hlavní je dělat věci, jakými jsou praní prádla, žehlení, pečení v troubě atp., které ty kilowatty nejvíc polykají, uprostřed dne, kdy slunce svítí. A to nám tu svítí jako málokde jinde!
Nechali jsme si udělat odhad ceny od čtyř firem. Tři z nich nabízely panely i invertery vyrobené v Číně, kde jinde. V jednom případě se jednalo o panely vyrobené čínskou firmou, která nedávno vyhlásila úpadek, na což jsem musel ale přijít sám. Ty jsme ovšem hned vyloučili, i když byly nejlevnější. Nakonec jsme se rozhodli pro německý inverter SMA, spolu s v Norsku navrženými panely, dnes už ale vyráběnými v Singapuru. Cena byla ze všech nejvyšší, kvalita věcí, které dostanete, ale bývá obvykle taková, za jakou jste zaplatili.
To bylo asi před měsícem a dnes se dostavili čtyři pánové, aby nám systém zavedli. Dva z nich se postarali o upevnění dvaceti panelů, druzí dva zaváděli inverter a příslušné dráty. Jeden z nich, když lezl pod střechou, zahlédl tam prý slušně velikého hada, s největší pravděpodobností to byl "carpet snake", zdejší druh krajty. Nic obzvlášť znepokojujícího; někteří lidé zde si je dokonce pěstují kvůli myším, jimiž se tito hadi hlavně živí. Přesto mi vědomí toho, že mi někde nad hlavou leze krajta, i když had nejedovatý, není právě příjemné. Někudy se přece pod tu střechu dostat musel, nemyslíte?
Autorovy stránky: http://www.voyenkoreis.com