Myslím, že Lejlu Junusovou neznáte. Odkud taky? V jednom filmu se mihla na obrazovce ČT, ale od té doby už uplynula léta, a jak by si to mohl pamatovat i ten, kdo film kdysi náhodou viděl?

Tak tedy Lejla Junusová je ázerbájdžánská obránkyně lidských práv, ředitelka Institutu pro mír a demokracii. A byla letos na konci dubna zadržena na letišti v Baku, odkud chtěla s manželem odletět. Policisté jí zabavili pas, dlouho ji vyslýchali, a pak oba manžele zatkli. Jejího manžela Arifa propustili na polosvobodu – hlídá ho policie a nesmí opustit Baku –, zatímco Lejlu umístili do vyšetřovací vazby.

Obvinění, pro které sedí paní Junusová ve vazbě, znějí strašlivě: zrada státu, rozsáhlé podvody, padělání, daňové úniky, nelegální obchod. Jenže obvinění jsou zástupná: paní Junusová nepodváděla, nic nepadělala, nevyhýbala se placení daní a o nelegálním obchodě si nenechala ani zdát: její „zločin“ je ryze politický. Zastala se uvězněného novináře Raufa Mirkadirova. A v tom zřejmě spočívá ona „zrada státu“. Přesněji by se mělo říci „nesouhlas s hlavou státu“, prezidentem Ilhamem Alijevem. Ten je přesvědčen, že všichni Ázerbájdžánci mají sdílet jeho postoje ke světu, nebo aspoň mlčet. A ti, kdo se ozvou proti nespravedlnosti, putují do vězení.

Lejla Junusová není jediným ázerbájdžánským politickým vězněm: 2. srpna byl uvězněn Rasul Džafarov, ve vězení sedí Anar Mammadli a Bašir Sulejmanli, a ve výčtu jmen by se dalo pokračovat. Nikdo z nich není zločinec ani mafián, všichni jsou obhájci lidských práv, občanští aktivisté. Jenže občanská aktivita je v Ázerbájdžánu nevítaným jevem. A pokud jde o Lejlu Junusovou a jejího manžela, jsou to osoby, které zná v Ázerbájdžánu kdekdo: Lejla byla v době, kdy byl Ázerbájdžán nakrátko demokratickou zemí, ve vrcholné politice, zatímco Arif je známý historik, který píše mimo jiné o problémechaminulosti Náhorního Karabachu. A zastává postoje, které se vedení ázerbájdžánského státu (možná by stačilo říci prezidentovi, který má obrovskou moc) pranic nezamlouvají. Dost by mě zajímalo, nakolik to zesílené pronásledování obránců lidských práv v Ázerbájdžánu souvisí se sílícími přestřelkami na hranici země s Náhorním Karabachem. Oba Junusovi, stejně jako většina obhájců lidských práv v Ázerbájdžánu, jsou proti novému otevření války s NáhornímKarabachem. Jenže prezident Alijev už léta chřestí zbraněmi a sdělovací prostředky – Alijev ovládá tak či onak téměř všechny – léta opakují mantru: Karabach musíme získat nazpět.

Možná si teď ázerbájdžánský prezident nebo jeho administrativa myslí, že přišel příhodný čas pustit se do boje? Že nová válka na Kavkaze ve stínu ukrajinské tragédie projde bez většího povšimnutí?

LN, 8.8.2014