19.3.2024 | Svátek má Josef


FEJETON: Konečně!

21.6.2021

Opravdu jsem se upřímně zaradovala, když jsem slyšela, že začala vládní jednání České republiky a Polska o dole a elektrárně Turów. Že to ale trvalo! Vím, že většina světa sledovala spíš setkání amerického prezidenta s ruským, ale mně už dlouho leží v žaludku ta absence polského jednání s našimi představiteli. Docela dobře chápu, proč jsou lidé na české straně hranic nespokojení a znepokojení kvůli Turówu – a naopak jsem nemohla pochopit, proč spolu naše vlády o problému ne a ne jednat.

České vztahy s Polskem mi leží na srdci, mám naše polské sousedy ráda a snažím se o nich dozvědět co nejvíc. Mám v Polsku přátele, ale nejen to: líbí se mi polská zahleděnost do minulosti i hrdost na ni. „Možná by ses na to dívala jinak, kdybys v tom stálém připomínání slavných tradic měla žít,“ řekl mi někdy před třiceti lety jeden polský kamarád. Možná měl pravdu, možná by mě to štvalo, jako mě před desítkami let štvali věčně připomínaní obrozenci, husité a vůbec „slavné“ české tradice. U sousedů se mi to ale líbí, mám dojem, že tomu rozumím. Možná mám taky víc pochopení než řada mých novinářských kolegů pro to, jak jsou Poláci hrdí na to, že se Polsko po dlouhých letech znovu objevilo na mapě. A pro to, že strana Právo a spravedlnost opravdu pro velkou část Poláků představuje ty, kteří chtějí být nositeli slavné polské tradice.

Ne že bych nevnímala chyby, které představitelé Práva a spravedlnosti dělají a které evropské instituce právem – a někdy i přehnaně – kritizují. Jenže vidím i chyby, jaké dělá naše vláda, jaké dělají vlády okolních zemí…

Spor kolem dolu a elektrárny Turów se mě ale týkal skoro osobně, ačkoli v tom koutě Česka nežiju a dávno jsem tam nebyla. Bylo mi strašně líto, že by na sebe měli mít obyčejní Češi a Poláci vztek z docela konkrétního důvodu. Vlády jsou vlády, ne každý občan je volil, politika je politika, ale mizející spodní voda je něco trochu jiného, to člověku leze až do bytu a do zahrady. Nad politikou může mávnout rukou, jít si číst nebo jít do hospody, ale nedýchatelný vzduch – toho se jen tak nezbaví.

Když zvážím, jak jsme všichni po covidových uzávěrách přecitlivělí a znervóznělí, když vidím, jak se nás kdekdo snaží proti kdekomu – a nakonec proti sobě navzájem – poštvat, mám opravdovou radost, že se naše vlády konečně rozhodly o problémech Turówa jednat a dospět k nějaké dohodě. O to přece jde! O to, abychom vedle sebe dokázali žít jako sousedé, abychom nebyli jen stranami v nekonečných soudních sporech, abychom se na sebe neošklíbali a neházeli po sobě výčitkami jen proto, že si někdo myslí něco jiného než někdo jiný. V česko-polském příhraničí se toho za desítky svobodných let hodně změnilo, a k lepšímu. Byla by škoda na to rezignovat, je daleko lepší žít se sousedem ve shodě, navštěvovat se a pomáhat si než se na sebe mračit a hádat se.

Tak jednejte, pánové, a hledejte řešení, k tomu přece politika existuje!

LN, 18.6.2021