Masopust končí, jak známo, Popeleční středou, jenže ta letos vyšla na svatého Valentýna – něco takového, jak trefně poznamenal jeden můj kamarád, může vymyslet jen lidstvo. Tak půst, nebo nějakou příjemnou večeři ve dvou? Každý si mohl vybrat, ale stejně mám podezření, že si většina z nás nevybrala ani jednu možnost. Já jsem seděla doma, hloubala nad svým neštěstím, ztratila jsem totiž peněženku se všemi doklady – neštěstí nebyly ty peníze, těch s sebou moc nenosím, ale ty doklady. Ach jo. Prach jsi a v prach se obrátíš. Abych se nějak utěšila, pilně jsem pracovala (a strašně mě to nebavilo, byla bych se radši litovala).

Měla jsem u toho puštěné rádio a z něj se na mě valily různé náměty k úvahám. Třeba o někdejším gruzínském prezidentovi a pozdějším oděském gubernátorovi Saakašvilim, kterého vykázali z Ukrajiny do Polska a on se sebral a odjel do Nizozemska, odkud hodlá bojovat proti korupci na Ukrajině. Je to zvláštní chlapík a nepochybně má obrovské osobní kouzlo. V Gruzii se před už skoro čtrnácti lety postavil do čela revoluce růží, vtrhl s davem do parlamentu a svrhl režim.

Mí gruzínští přátelé jím byli nadšeni, ale nadšení je dosti rychle přešlo. Vyprávěli, že je strašně autoritativní, všechno musí být po jeho a jiné názory neuznává. To se někdy chlapíkům, kteří mají skoro dva metry, stává. A je to muž činu: aby vymýtil korupci z dopravní policie, prostě ji celou rozpustil. Měl recht, policisté se napůl živili udílením pokut (při platech, které brali, jim skoro nic jiného nezbývalo). A pak postavil novou, která prý už pokuty-úplatky nevybírá.

Ukázalo se, že mí gruzínští kamarádi nebyli s kritikou nového prezidenta ojedinělí: dneska je Saakašvili v Gruzii trestně stíhán za zneužívání pravomoci (ne kvůli té policii, kvůli jiným věcem).

Pak se uplatňoval na Ukrajině. Jeho charisma zapůsobilo na prezidenta Porošenka a svou roli jistě hrálo i to, že spolu studovali na Institutu mezinárodních vztahů v Kyjevě. Jenže ho zase dohnalo to autoritářství: myslel si, že jako gubernátor bude pánem na vlastním písečku, a ono ne. Když se pustil do veřejné kritiky korupčních ukrajinských oligarchů, Porošenko se naštval, zbavil ho občanství a vykázal ze země. Saakašvili se dostal zpátky na Ukrajinu – jeho příznivci ho tam doslova vnesli na rukou, ale bez občanství a bez dokladů byl zanedlouho vykázán znovu.

Nejspíš by se o něm dal natočit působivý akční film. Skoro bych ale řekla, že o něm platí geniální slova jednoho autora, kterého jsem nedávno překládala – že je to člověk, který má svou skvělou budoucnost už za sebou. Na Ukrajinu ho nepustí, a když pustí, tak vykážou, do Gruzie nemůže, tam by ho v Tbilisi postavili před soud a nejspíš odsoudili, a že by ještě někde do třetice udělal oslnivou kariéru, není moc pravděpodobné. I když kdoví…

No prosím, a já si tady pofňukávám, že se musím vypravit na úřady pro nové doklady.

LN, 16.2.2018