Jak se zdá, vede jen do začarovaného kruhu.

Po nějakých dvacet let byl na ústupu v anglicky mluvících zemích titul "secretary", neboli starý dobrý sekretář, tajemník a, pochopitelně, sekretářka. Každý šéf, který za něco stál, musel přece odjakživa mít sekretářku. S tou sice často zametal, jak chtěl, většinou mu to ale procházelo. Když se k tomu všemu přidalo neblahé sexuální harašení, bublina splaskla a politická korektnost, která jak v USA, tak i zde v Austrálii bují už aspoň po dvě generace, se postarala o to, aby sekretářky už nebyly. Snad jen v těch nejzapadlejších končinách, tam kam politická korektnost na svém osly taženém valníku zatím ještě úplně nedorazila, jich možná pár přežívá. Skoro všude jinde už se ze sekretářek staly "personal assistants" nebo "administrative assistants".

Že by si tímto sekretářky nějak zvlášť pomohly, bych rozhodně neřekl. Slovo ‘assistant’ nemusí v angličtině znamenat nic obzvlášť atraktivního – assistant se přece říká také kdejakému příručímu či prodavačce v obchodě a rozhodně ne takovým lidem, od nichž by se očekávalo, že budou činit odpovědná rozhodnutí. Přitom ten zavržený, politickou korektností pošlapaný titul, má za sebou daleko lepší rodokmen. "Secretary of the State", tak například zní oficiální titul pravé ruky presidenta USA! Tak tomu zůstává už od roku 1789, kdy se jako prvnímu této pocty dostalo Thomasi Jeffersonovi, jemuž tento hrdý titul udělil první president USA George Washington. Samotný Jefferson, který byl již o třináct let předtím hlavním autorem proslulého vyhlášení nezávislosti nad Británií, se v roce 1800 stal třetím presidentem USA. Slovo secretary tedy znělo v tomto úřadě vznešeně již v 18. století a tak tomu zůstává i v 21. století. Proč by tomu tak nemělo být? Stejně jako v angličtině, také v češtině slovo tajemník značí člověka, kterému lze důvěřovat, který dokáže zachovat tajemství, a to i tajemství toho nejtěžšího kalibru, taková, jaká jistě s sebou do smrti budou vláčet lidé jako Hillary Clintonová, Madelaine Albrightová nebo Henry Kissinger!

Nicméně, stalo se. Před pár desetiletími chlípníci v řadách šéfů zavinili, že nám sekretářky začaly vymírat a místo nich se vyrojily asistentky. Nedávno se ale podle údajů Mezinárodní asociace pracovníků v administrativě tento trend náhle a překvapivě obrátil. Sekretářek, které si takto nechají říkat, začalo opět přibývat; v uplynulých dvou letech se jejich počet zdvojnásobil. Proč k tomu došlo? Dostaly snad asistentky rozum?

Kdepak. Podezření padá na televizní seriál Mad Men, Blázniví chlapi. Stejně jako v Americe, zde v Austrálii běží již pátou sezónu, nejsem si ale jistý, jestli je také v Česku. Pokud ne, snad tam o moc nepřicházíte, i když najisto to říci nemohu, neviděl jsem z něho doposud ani kousek. Má ale prý být sexistický, plný podvodnictví, prostopášnosti, zhýralosti, nevěry, žárlivosti. To zní nadějně. Pokud by měl navíc přispět i k tomu, aby se sekretářky znovu mohly stát sekretářkami, zasloužil by si i toho, abych se na něj přece jen aspoň jednou podíval!