Žiji ve Vancouveru už víc než čtyřicet let, ale tyto dny jsou zde pro mne zážitkem zcela unikátním, nečekaným a neopakovatelným. Přesto, že jsem osobně nenavštívil žádná utkání nebo závody a pouze vdechuji atmosféru ulic, jsem nadšen olympijskými "zimními" hrátkami, obklopenými rozkvetlými rododendrony, magnoliemi, zlatým deštěm a třešněmi obsypanými růžovymi květy, což je jistě bez historického precedentu. Média mluví o "zklamání" z nesplněných nadějí na množství medailí. A přece je zcela logické, že ta jarní nálada štěstí a lásky, reflektovaná ve statisících rozesmátých tváří, přece nemůže zahrnovat představy o tom, že Kanada bude vlastnit pódium (míněno zřejmě stupně vítězů); pokud tedy opravdu vlastní, tak to pódium zřejmě na "jaro" laskavě pronajala Spojeným státům (jak je ostatně historickou tradicí).

Ani mi nevadí, že v té předvčerejší "Super-neděli" mým oběma vlastem (tedy Česku a Kanadě) naši respektivní velcí bratři natrhli dolejší vyústění zažívacích trubic v hokeji. Budiž jim to přáno - my přece radši přivoníme k rozkvetlým kytičkám. než abychom se zaslepeně rvali o nevonící vavřínový věnec (a navíc - třeba i to se změní, až teď začne opět pršet...). A je samozřejmé, že v prosluněné kráse Vancouveru se Kanaďané chovají dle svého pověstného gentlemanství nejen na ulicích, ale i ve všech sportovních areálech. Samozřejmě vadí komercionalismus - tak jako třeba u Vánoc - ale to je celosvětová choroba našeho věku. Nicméně, jak už předeslala překrásná a rozdílná od všech předcházejících, zahajovací slavnost, jejíž lidský a emocionální rozměr bezprecedentního vystoupení neznámeho mladíčka-básníka pouze podtrhl jeden nefungující sloup překrásné pochodně a davy nadšenců neorganizovaně doprovázející oheň v rukou legendárního a skromě se usmívajícího Gretzkého ulicemi nočního Vancouveru (aniž by interferovaly vyrovnané kordony policistů či vojáků jako v Pekingu), tohle je olymipáda lidská, a od srdce.

Je to, alespoň pro mne, překrásná slavnost lidství, tak nesmírně potřebná na sklonku naší civilizace. Takovýto Vancouver jsem si za těch minulých čtyřicet let ani ve snu nedovedl představit a jsem nesmírně vděčný, že mi bylo dopřáno se ho dožít.

Vancouver