Neviditelný pes

FEJETON: Falešný globetrotter

30.11.2007

Tel Aviv halil dusivý chamsin z Judské pouště a změnil město v neostrou zažloutlou pohlednici. Také na ranvejích Ben Gurionova letiště omezil písečný opar povážlivě viditelnost a řídící věž připomínala dezorientovaného robota, popelícího se na uprášeném parkovišti. Ve skořicové mlze se rozplýval i boeing na pravidelné lince do Prahy. Jakoby toho nebylo málo, že rakety Hizballáhu dopadly ráno už i mezi Haifu a Tel Aviv. Všeobecná nervozita a vztek ovládly také letištní halu.

Všechny vnitrostátní lety byly zrušeny a v obřím rentgenovacím tunelu mizela hlemýždím Izrael 15tempem jen zahraniční zavazadla, jinak letištěm vládl organizovaný zmatek a check pointy obléhali popudliví a detektory pípavě lustrovaní cizinci, chtějící za každou cenu a co nejrychleji opustit svatou ďábelskou zemi, a prskající při hlášení o zpožděných letech v hebrejštině, znějící jako čtení žalmů z Tóry na pokračování.

Staré německé Židovky reagovaly klidně, věděly, že nic horšího než šo´a je v životě už stejně nemůže potkat. Zámořské vdovy byly zaujaty svými šperky; prsty měly tak překarátovány, že si po kondolencích za své oligarchické manžely musely dávat na tricepsy octanové zábaly. Skupinka Chasidů se utábořila uprostřed haly; seděli v kruhu na kufrech a překřikovali se, náruživě gestikulovali o íránských raketách dlouhého doletu a chroupali maces. Na hlavách měli i v upoceném dusnu kožešinové beranice v igelitu proti dešti, bez nichž nesměli ujít vzdálenost delší než čtyři lokte. Svými kaftany courali po zemi, plné drobků nekvašeného chleba a jejich gnostičtí souvěrci s kipami na hlavách je přezíravě míjeli, jako černé ovce spořádané rodiny.

Nejoddaněji vypadali polští poutníci; dva dny si nemyli ruce, jimiž se dotýkali Božího hrobu a zbožně doufali, že za tu pokoru už přežijí kaťuše i každou turbulenci. Brusiči diamantů při čekání na zprávy o růstu cen svých akcií a indexu PX zase skoro nevnímali, že nastupují do ledadla; z čel si stírali rezavý pot, na uších měli mobily a před očima brilantní fazety a instinkt svých burziánů.

Izrael 16Sotva jsem přišel na řadu, skautík z Šabaku si mě vychutnal. S gustem začínajícího mocipána mi rozkuchal kufr a upatlal objektivy. Vyhnul bych se té šikaně, kdybych mlčel. Ale nemlčel jsem. Nemohl jsem si to přece nechat líbit; jeden z nás dvou se choval jako mešuge a já to rozhodně nebyl.

"Ata medaber ivrit?" testoval mě hebrejsky mladík se satenovou jarmulkou na nazrzlé hlavě a deseti pihami na každém centimetru čtverečním svého špičatého obličeje.
"No, I don´t!" odsekl jsem mu a šeptl si: "Tak se ukaž, zrzavý polyglote!"
"Are you Arab...?"
"Alláh akbar!" zahrával jsem si arabsky a všichni se po mně otočili, jako bych se dopustil svatokrádeže, přinejmenším vlastizrady. "Shu máanah hádu...?"
"Ty se ptáš, co se děje? Jsi přece Arab!" skrčil Žid své albínské obočí.
"Žádný Arab! Čech!"
"Muslim from Czech Republick?"
"Čech z Valašska! Mám to v pase, stačí si ho přečíst," vztekl jsem se, že ten usmrkanec bylIzrael 17 suverén, jelikož v angličtině se nevykalo ani sirům.
"Odkdy mluví Evropané arabsky? A co ta galábie?" ptal se horlivě ten letištní inkvizitor a z kufru mi jak králíka z otlučeného klobouku vytáhl dlouhou bleděmodrou košili.

Byla z lehounké a pot skvěle sající látky, bez níž by subsaharští nomádi nepřežili jediný úmorně sálavý den. Za šest usmlouvaných satanských dolarů jsem ji koupil na trhu v Gaze, měl jsem doma už jednu. Užíval jsem ji jen v soukromí a na maškarních bálech. Za veder jsem pod ní býval nahý a volný, jako pták, i když mi sahala až po paty a měla kapuci. Vypadal jsem v ní štíhlý; v parnu chladila, v zimě držela teplo i chuť na sex a slušela i Ritě.

"Tak proč máš tu galábii?" opakoval mladík, jenž nabyl přesvědčení, že jedině jeho ostražitá neoblomnost uchrání stát Izrael před zánikem.
"Poněvadž jsem náměsíčník!" odsekl jsem mu a zavrčel svou zklidňovací formulku o blahoslavených chudých duchem.
"Takže jsi Palestinec!" řekl Žid a poblíž stojící vojáci cukli hlavněmi svých Uzi.
"A ty Švýcar...!" rozšířilo se mi chřípí.
"Prosím?" zamrkal skautík bledými víčky s pískovými řasami.
"Že nosíš quartzky!"
"Máš drogy?" zahájil Žid ofenzívu a přičichl ke mně, jak cvičený ratlík. Izrael 18
"Ne!"
"Nějaké zbraně?"
"Ne!" zalapal jsem po dechu a mezi zuby mi zaskřípal judský písek.
"Balil sis sám zavazadla?"
"Sám jsem si je naházel i našlapal..."
"Máš přátele mezi muslimy?"
"Mám!"
"Jak je to možné?" zasyčel mladý Žid a žluč v něm zabublala.
"Jsem demokrat, jestli víš, co to je!"
"Islámský fašismus a demokracie?" sarkasticky se mladík rozesmál. "Jsi obřezaný?" řekl už s podezřívavým výrazem.
"Jak rozeznáš obřezaného Žida od Araba s obřízkou?"
"Takže jsi Arab!" urputně trval úsečnou angličtinou na svém mladík.
"Chceš ukázat toho mýho křesťanskýho...?" nevydržel jsem a zuřivě si rozepl kalhoty.

Hučící úl zmlkl, vdovy se přestaly zhlížet ve svých prstenech a Chasidé zanechali škorpení, jen byznysmeni mi nevěnovali pozornost, jedině že bych měl v poklopci Cullinamův diamant s třemi tisící karáty.

"Slicha...Promiňte..." breptl omluvu vyjevený skautík, až mu zrůžověly pihy.

Izrael 19Když jsem se za uznalého potlesku udobřených vděčných kolemstojících zase pozapínal, obul si mokasíny od haifského Batě, poskládal foťáky a znovu si našlapal kufr, pro uklidnění jsem se zase já vyžíval pohledem na odbavované pasažérky. Hledal jsem tu, kterou bych mohl svým harasmentovým výstupem přesvědčit, že by chtěla sedět v letadle vedle mě.

Měla by mít osmnáct, oči barvy chrpy, trojková nesilikonová ňadra, nohy Madonny, oduševněle něžnou tvář Audrey Hepburnové a jako já fóbii z létání, abych před ní mohl dělat otrlého globetrottera, otcovsky ji konejšit a zapomenout, že sám jsem se dám výšek bál, jak ranní stíny mraků.

Sedadlo vedle mě však zůstalo volné. Žádná nesilikonová osmnáctka si ke mně nepřisedla.
Povzdechl jsem si smutkem falešného globetrottera: Jak zbytečná byla moje exhibice...

Úryvek z románu Břetislava Olšera Černá krev
Ilustrační fotografie: autor

Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz



zpět na článek