Tabulovou horu viděl na obrázku asi každý. Tedy, ono je těch tabulových hor mnoho - je to typ hory, kdy někdo, nejspíš pánbu, ohobloval vršek do roviny, jenže ta správná Tabulová hora je v Kapském Městě a stala se jedním z nových divů světa. Budiž jí to přáno, nahoře je příjemná restaurace a při západu slunce se tam dá posedět při sektu místního původu.

Známé jsou i vodopády Iguazú. Je to obrovitý útvar, přepad vodopádů je široký 2700 metrů a voda padá do hloubky sedmdesáti metrů. Niagara by se tu mohla učit, jak se správně vodopadá. Však taky není žádným novým divem světa, kdežto Iguazú se tam dostaly. Taky Amazonie je hodna světového podivu. Víme o ní leccos, hlavně to, že ji lidská chamtivost hubí a až padne poslední amazonský pralesní strom, všichni se udusíme.

Dalším divem je zátoka Ha Long ve Vietnamu. To je ta zátoka plná ne moc vysokých, ale strašně špičatých skal, které vypadají jako dračí zuby. Skalisek je na dva tisíce a každý, kdo to viděl, potvrdí, že je to úžasná podívaná.

Přiznám ale, že o existenci jihokorejského ostrova Čedžu jsem neměl ponětí, právě tak jako o filipínské podzemní řece Puerto Princessa. O rezervaci Komodo jsem věděl, protože v zoologické zahradě v Praze mají komodského varana. Varan je na vyhynutí a v rezervaci Komodo se pokoušejí ho udržet při životě, což je bezpochyby dobře. Bez varana by bylo na světě smutněji.

Takže ty divy světa jsou jaksi rozeseté po zeměkouli. Podle jakého klíče se asi těch posledních sedm vybíralo? Do finále se dostalo osmadvacet přírodnin. Grand Canyon v Americe, to jistě byl silný kandidát. Jenže byl v Americe a neslučuje se s dobrými mravy něco pozitivního přisoudit čemukoli, co je ve Spojených státech. Asi stejná úvaha vedla k vyloučení Mrtvého moře. Je v Izraeli a šanci na zařazení bude mít teprve potom, až se muslimskému světu naplní jeho dávný sen nahnat všechny Židy do moře. Do obyčejného, živého, ne do toho mrtvého, protože v něm se nedá utopit. Proč propadlo Kilimandžáro? Možná, že Tanzanie není v politickém flóru tak, jako Jihoafrická republika. Nemá žádného Mandelu na kontě a lidem tam nedávali hořící pneumatiku kolem krku, což je osvědčený prostředek protiimperialistického boje. Evropské divy světa, jako je Matterhorn, Schwarzwald, Vesuv nebo Mazurská jezera, ty nepřicházejí vůbec v úvahu, zrovna tak jako kandidáti australští. Mezi nimi byla ta slavná červená tabulová hora Uluru anebo Velký bariérový útes. No jo, ale Australané jsou převážně běloši a mluví anglicky.

O nových divech světa se rozhodovalo ve Švýcarsku, tedy v Evropě. V budoucnu jistě někdo další uspořádá podobnou celosvětovou anketu, po internetu nebo jiným prostředkem, který jednou místo internetu přijde. To ale už nebude, jak se dá odhadnout, evropská instituce. Bude čínská, indická či kdovíjaká jiná. A Evropa tam možná bude figurovat jako div světa, jaksi jako celek. Kvůli tomu, že je to kontinent, který s veselým úsměvem ve tváři spáchal kulturní sebevraždu a dokázal se při tom tvářit šťastně.

LN, 14.11.2011