FEJETON: Divný Suez
Tentokrát se sláva soustředila na Egypt a žádný Giuseppe Verdi nesložil operu na počest otevření nového úseku Suezského průplavu. Jako historický milník tedy zůstane rok 1869, tedy rok dokončení desetileté stavby, a snad také rok 1956. Tehdy Egypťané znárodnili Suezský průplav a Francouzi s Brity připravili spolu s Izraelem válečnickou akci, která skončila fiaskem. Zatímco tedy otevření Suezského průplavu znamenalo jeden z vrcholných okamžiků evropské světovlády, válečná blamáž z roku 1956 zacinkala umíráčkem nad evropskými imperiálními ambicemi. Potvrdila, že Británie a Francie definitivně ztratily zuby a svaly.
Bez ohledu na historii a politiku je Suezský průplav ohromující technické dílo a Egypťané podali úctyhodný výkon, když během jediného roku vykopali a prohloubili úseky kanálu v oblasti 35 kilometrů dlouhé. Díky tomu bude možné průplav provozovat obousměrně, kdežto doposud to bylo na střídačku, asi jako když je na davelské silnici za Měchenicemi semafor: auta jezdí jednou tam, podruhé zpátky.
Průplav prozrazuje i zajímavý detail o naší planetě. Do Egypta vtáhl roku 1798 Napoleon poté, kdy si netroufl na invazi do Británie (vrtala mu ale v hlavě a v hlavě se mu vylíhla idea tunelu pod La Manche; projekt z obavy před invazí zatrhli Angličané, jak se nyní ukázalo, velmi oprávněně). Odradila ho studie, z níž vyplynulo, že rozdíl hladin Středozemního a Rudého moře činí 9 metrů. Ukázalo se později, že tomu tak není, že hladiny jsou ve stejné úrovni. Když uvážíme, že je Země koule a že při své rotaci se její povrch pohybuje rychlostí bezmála 1700 kilometrů za hodinu a když se podíváme na mapu, je to docela divné, že obě moře stejnou hladinu poctivě drží. Divné a je to tak.
Suezský průplav je divný i z jiného zorného úhlu.
Od samého začátku byl v podstatě ztrátový. Rozpočet na jeho stavbu byl dvojnásobně překročen (nejen Blanky, ale i průplavy se tunelují) a veleakcionář projektu Saíd Paša trpce litoval, že do podniku šel. Jeho syn ještě rád prodal podíl Angličanům, kteří – oprávněně – hleděli na průplav ani ne tak jako na obchod, jako na strategickou dopravní tepnu. Na zisky se těší soudobí egyptští investoři a jejich kalkulačky naznačují úspěch, pokud ovšem světový obchod poroste zhruba třikrát víc, než je současný stav. Vzhledem k tomu, že i při otevírací ceremonii musely podél průplavu hlídkovat tanky jako záštita proti teroristům operujícím na Sinaji, je to vyhlídka značně pochybná.
Rozumně vzato, není mnoho důvodů, proč se o stavbě nějak rozepisovat. Musel bych ale zapřít sebe sama, abych psal o něčem jiném. Jules Verne mě nakazil láskou a obdivem k monumentálním projektům a tenhle průplav mezi ně nepochybně patří. Bez ohledu na to, že se v dnešní době monumentalita promítá spíše ve výronech lidské blbosti, než v technickém umu.
LN, 10.8.2015