Hmm, tak jsem konečně dorazil - letiště JFK v New Yorku. "How'r you doin'?" ptá se obrovitý pásový úředník při kontrole vstupních dokumetu. Co tím asi myslí? Má britská angličtina mi nedává mnoho možnosti - takže mu beze slova podávám pas a doufám, že to nějak dopadne. Dopadlo a je to - "Oukej!"

Po dlouhém letu vyrazím na toaletu a zjišťuji, že ta první je napuštěná do poloviny vodou - asi se jim to ucpalo. Zkouším hned tu vedle a ejhle! Taková velmoc a asi tady mají všechny hajzliky - pardon - toalety ucpané. Tak snad ta třetí - taky plná vody! Konečně mi došlo, že to jsou mravy v tomhle kraji, jak úmyslně zkonstruovat WC (water closet) - prostě opak suchých latrín se vším všudy.

V New Yorku se dozvídám od jednoho barmana, že tohle město je o komunikaci - prostě se musíš bavit - nejlepší místo pro konverzaci angličtiny na světě - o čemkoli, s kýmkoli a kdykoli.

Za dva týdny v NYC jsem tedy pokročil ohromně se svou americkou angličtinou. Hned si to ověřuji, když odlétám na Floridu do svého nového bydliště. V letadle ke mně přistoupí letuška a ptá se, co bych si dal k pití.

"Koka Kola" ji odpovím.
"What? - Co?" ona na to.
"Koka kola, plís" - to snad zná každej ne? - myslím si.
"Huh?" slyším - což v jejím jazyce asi znamená: "Promiňte, ale asi jsem vám špatně rozuměla, byl byste tak laskav a zopakoval to prosím?"
"Huh?" ještě jednou tedy.
To už jsem však ztratil kuráž a poražené odpovídám: "Orange juice?"

"Kouká Khola" se tady totiž nazývá "Coke" - což se ovšem dá také přeložit jako kokain.. Od té doby, pokud mám chuť na kolu, si objednávám Pepsi - pro jistotu.

Na Floridě rychle zjišťují, že mužský zde nenosí těsně plavky, pokud se nechtějí dobrovolně zařadit ke skupině mužů, která se nazývá gay - tedy veselý a hravý. Co však nechápu je, že místní, takzvaný nejmužnější sport - American football - obléká své hráče do těsných spoďárů a všichni tam špulí zadky a placaj se po nich. A proč se to vůbec jmenuje fotbal, když "foot" znamená noha a oni to hrají rukama? A "ball", tedy balón, to taky není, ale taková "šíša"?

To víte, že tady nemají ploty u domků? Oni je totiž nepotřebují - je to svobodná a bezpečná země. Já nevím, jak vy, ale já si myslím, že oni nepotřebují ploty okolo domů, protože každý má pod polštářem pořádnou pistoli. Tak na co plot?

Co si však zaslouží obdiv, je jejich geneticky upravené ovoce a zelenina. Každá mrkev v supermarketu má stejnou velikost, barvu i tvar! Rajčata jako z reklamního obrázku - jen ta chuť se někam vytratila. Jakpak asi chutná rajče? A když si koupíte koblihu, zabalí vám ji do igelitového sáčku, dají do krabice s igelitovým víkem a u pokladny vám ji uloží do igelitové tašky - jednu koblihu ve třech plastikových obalech - tomu říkám servis!

Když slyší můj přízvuk, tak se mě hned ptají odkud jsem:

"Jo jo paní, jsem z České republiky."
"Czech Republic, who?" - překvapeně reaguje - "Česká Republika, kdo?" Ne "co?", ani ne "kde?", ale "kdo?".
"No v Evropě, víte? " snažím se napovědět.
"Aha - Evropa...

Když už teda někteří ví, kde Česko je, tak se mě zase ptají, jak to vlastně máme s těma Srbama? Prý si uvědomují, jaký je to citlivý téma pro mě, ale přesto je to zajímá... Anebo, když jsem ten Czechoslovak, zdali už jsme se odtrhli od Ruska? Ale jazykem mluvíte stejným, ne? "To víš, že mluvím rusky," odpovídám, "kromě pěti dalších jazyků."

Ne, ledničky už máme taky, i pračky - jen ty sušičky k nám ještě nedorazily. K tomu většinou dodávám, že se máme ve východní Evropě docela dobře - například moje rodina obývá prostornou třípokojovou jeskyni. No a když se moje sestra vdávala, tak jsme si taky polepšili. Dostali jsme za ni, od ženichovy rodiny, terénního velblouda a dva osly k tomu.

"Aha - takže ses Čechoslovák?" "Ne, počkej," vysvětlují znova, "je to jednoduchý: Československo se rozdělilo na Českou republiku a Slovensko, aby se poté mohlo sjednotit v Evropské unii, chápeš?"

Nakonec jim stejně odpovím: "Ale to jste celý vy - Kanaďani - vůbec se v tom nevyznáte!"

"Jací Kanaďani? My jsem Američani!" odpovídají skoro naštvaně.

"Vážně? A v tom je nějakej rozdíl?" ptám se...