29.11.2021 | Svátek má Zina


FEJETON: Cena pro Alese

7.10.2013

Zítra by měl Václav Havel sedmdesáté sedmé narozeniny. Kdyby se jich dožil, jistě by byla oslava velká, hodná toho čísla nápadně připomínajícího Chartu. Dárek ale dostal stejně, i když už není na tomto světě: v předvečer jeho narozenin udělilo Parlamentní shromáždění Rady Evropy slavnostně poprvé Cenu Václava Havla.

Dostal ji Ales Bjaljacki, běloruský disident, kterého Lukašenkův režim v srpnu 2011 nechal zatknout a poslat na čtyři a půl roku do vězení. Že prý za daňové úniky – jenže to jsou jen řeči. Alesova organizace Viasna dělala něco podobného jako v Husákově Československu dělával Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných: starala se o politické vězně, poskytovala jim právní pomoc a sháněla peníze pro jejich rodiny. Něco málo se sebralo v Bělorusku, něco poslaly soucítící instituce ze zahraničí. Samozřejmě nikoli na běloruské konto Viasny – z toho by rodiny nic neuviděly, protože by to pod všelijakou záminkou shrábly Lukašenkovy úřady. Peníze byly na kontě v zahraničí a Viasna je nezdanila. Proč taky? Nebyly přece její, byly to peníze pro politické vězně a pronásledované. Pevně doufám, že hanba bude do smrti fackovat polského úředníka, který to běloruským úřadům řekl. Bělorusko požádalo Litvu, Polsko a ještě některé další země o právní pomoc – a některé vyhověly. Pohoršilo mě to tenkrát a pobuřuje mě to dodnes: copak se pomáhá diktátorům, kteří drží v kriminále lidi za politiku?

O takových věcech jsem přemýšlela ve středu na konferenci, kterou k příležitosti ceny pořádala Nadace Charty 77 a Knihovna Václava Havla, kteréžto instituce při výběru laureáta pomáhaly. No, povedlo se. Znám Alese hodně let – ani už nevím, kdy a kde jsme se seznámili: je typem milého, skromného člověka s jemným taktem, takže má člověk záhy pocit, že se s ním vlastně zná odjakživa. Vědomí, že sedí v base, mě trápí, ráda bych mu nějak pomohla – a tiše doufám, že věhlas spojený s mezinárodní cenou udílenou Radou Evropy aspoň trochu pomůže.

V souvislosti s Alesem jsem přemýšlela o českém prezidentovi. Moc mě nepotěšil, když před pár týdny utrousil cosi o tom, jak se má či nemá dělat zahraniční politika vůči Ázerbájdžánu – vyplynulo mi z toho, že v zahraniční politice jde především o české obchodní zájmy, takže o lidských právech mají čeští politici v takových zemích, jako je Ázerbájdžán, Bělorusko nebo třeba Čína, hezky držet pusu, aby představitele krutých režimů snad nenaštvali, a naopak se jim vlichotit do přízně s českými výrobky.

Kdopak asi bude v příští vládě, která vznikne (někdy) po volbách, ministrem zahraničí? A kdopak bude o české zahraniční politice rozhodovat ve skutečnosti? Bude to člověk, který si uvědomuje, že nejlepším českým vývoznímartiklem je odkaz Václava Havla – a tedy angažovanost při obhajobě lidských práv? Anebo někdo, kdo v klasickém dilematu nesvobodných občanů – "svobodu, nebo salám?" – neomylně vždycky sáhne po salámu a pro koho jsou beznadějní, ba nebezpeční blázni všichni, kteří lačnějí a žízní po spravedlnosti?

LN, 4.10.2013








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.