Neviditelný pes

FEJETON: A znovu ty deště! A znovu...

diskuse (8)

Venku prší - celé východní pobřeží kontinentu je pokryto dešťovými mraky, což obvykle v tuto roční dobu nebývá. Tvrdím ale už dávno, že tato země, tento kontinent potřebuje každou kapku deště, které se mu může dostat. A dostává se toho deště tentokrát hojně, a to i v oblastech, které poměrně nedávno zažily povodně spojené s cyklónem Debbie.

Není tomu tak dávno, co jsem psal o tom, jak se nám do domu dostala dvoumetrová krajta, která by si byla mohla eventuálně pochutnat na některém ze štěňat, která v té době měla naše Dolly. Tehdy jsme museli zavolat chytače hadů, který hada vydoloval zpod kanape a potom odvezl kamsi, kam chytači hadů jezdívají, aby tam vypustili své úlovky. K tomu jsou vázáni zákony, které hady, ať už jedovaté či škrtivé, ochraňují před lidskou zvůlí. Poté, kdy se krajtě podařilo dostat se dovnitř domu, jsme učinili revizi našeho ochranného valu. Ten nemáme jen kvůli hadům a podobné havěťi, ale především proti komárům. Rádi totiž sedáváme s manželkou a skleničkou červeného vína na sklonku dne na verandě, která se táhne podél dvou stěn domu, jejíž část jsme ale opatřili drátěným pletivem, pokrytým navíc pletivem jemným, zabraňujícím vstupu zlých a hladových komárů, jichž zde je vždy přehršel. Podle experta chytače si ale náš had našel cestu pod pletivem, které si nadzvedl. Jsou to šikulové, dovedou se zploštit a mají slušnou sílu. Po této epizodě jsme podél spodní části pletiva, tam, kde se stýká s betonovou podlahou, nastavěli z obou stran hranaté dřevěné kůly, ještě pro jistotu podepřené cihlami.

Manželka sedí včera odpoledne s hrníčkem kávy na verandě, když tu co nevidí. Vidí hada, krajtu, jistě jinou než tu odvezenou, ale kdoví? Tahle se ale zdá být tak o půl metru delší. A plazí se po vršku jedné z klád, jako by také hledala cestu dovnitř. Asi také hledala; dnes mi došlo, že nejspíš věděla nějak o tom, že se chystá pršet, a poohlížela se po úkrytu. Náš dům by jí byl náramně vyhovoval! Moje žena, která má zjevný talent na spatřování hadů, den předtím viděla podobné stvoření plazit se trávou nedaleko domu, kde jej napadali, nevěřili byste, ptáci, kteří tvoří naši domácí čeládku a které občas krmíme. Několik strak, většího i menšího druhu, k nimž se přidalo neveliké hejno minahs, což je zdejší odrůda špačka ─ ti všichni se svorně pouštěli do náletů na hada, který se jim snažil uniknout a hasil si to kamsi k sousednímu domu. No a teď byl zpátky, nejspíš ten stejný a sveřepě si hledal u nás politický asyl.

Když se nikam nedostával, po chvíli toho nechal a stočil se do klubíčka mezi dvěma velikými květináči, v nichž moje přičinlivá žena pěstuje koření. Najednou jej bylo mnohem méně, pořád ale to byla docela slušná krajta. Řekl jsem si, že z ní raději oka nespustím. Čas ke sklence vína už stejně nastal, vybavil jsem se jím tedy a usadil se v křesle, jen asi metr od té obludy. Mezi námi se ovšem nacházela ona drátěná překážka. Had se nehýbal. Říkal jsem si, že bych mu měl nějak dát najevo, že v tomto domě obývaném xenofoby příliš vítaný není, a vzpomněl jsem si, že tito plazi sice prý neslyší, cítí ale vibrace a dají se jimi zaplašit. Jal jsem se tudíž dupat do betonu v blízkosti drátěného plotu, což krajtou ani nehnulo. Nepomohlo ani tlučení cihlou ─ had byl zřejmě rozhodnut k tomu vést s námi psychologickou válku. Čert aby tě vzal, říkáme si se ženou, která se připojila a obsadila křeslo vedle. Pes Dagobert na hada několikrát zaštěkal, což tentýž ignoroval. Dolly si jej nevšímala.

Teprve když se setmělo a zasvítili jsme na krajtu baterkou, abychom se přesvědčili, že tam ještě je, počala vztyčovat trojúhelníkovitou hlavu a hleděla na nás vyzývavě. Potom jsme se na chvíli nějak zapovídali a když žena opět zasvítila baterkou, had byl pryč! Vytratil se potichu, jak už to hadi dovedou. Nevím, kam zmizel, možná si nějak vylezl pod střechu na půdu, kde krajty rády přebývají. Australané je tam tolerují, dokonce i vítají, protože tam chytají nežádoucí hlodavce. A my jsme přece Australané uvědomělí, takže kvótu na hady svědomitě splníme! Doufám jen, že tam, kde dnes je, na něj neprší...

Autorovy stránky:
http://www.vkoreis.com/
http://www.vojen.com/

zpět na článek