Tento komentář je jistou reflexí na článek pana Lubomíra Stejskala a na diskusní příspěvky jednoho antisemitsky založeného diskutéra.

Stát Izrael vznikl mimo jiné i jako reakce na válečné hrůzy, které postihly Židy a které znamenaly podstatnou genocidu vyvoleného národa. Plenární zasedání OSN v listopadu 1947 přijalo dvoutřetinovou většinou Rezoluci o rozdělení Palestiny. Jak známo, všechny arabské státy byly proti a vyloučily jakýkoli kompromis či koexistenci s židovským státem. Když David Ben Gurion dne 14. května 1948 vyhlásil založení státu Izrael, týž den začala de facto válka proti tomuto státu, která je vedena dodnes.

Přesto je tento stát, obklopený nepřátelsky smýšlejícími vládami arabských zemí, schopen neuvěřitelně progresivního rozvoje v oblasti moderních technologií či lékařství. Rovněž stav lidských práv, který je v Izraeli garantován všem jeho obyvatelům, a to bez ohledu na vyznání či původ, je v okolních zemích naprostá sci-fi. Zatímco na území státu Izrael jsou zastoupeny snad všechny možné náboženské směry, a to bez jakékoli diskriminace, představa synagogy v pásmu Gaza, kam by byl volný přístup případným věřícím, je už nad jakoukoli možnou myslitelnou představu. Arabové v Izraeli požívají stejné ochrany jako Židé. Naopak délka života Žida (pokud by se nějakým způsobem ocitl třeba v Gaze) by se počítala na minuty.

V Knesetu (izraelském parlamentu) jsou zastoupeni jak Židé, tak i Arabové, kteří se mohou vyjadřovat (a také tak často činí) proti stávajícímu establishmentu. Opět zcela nemyslitelné v okolních zemích.

Když je spáchán odporný teroristický čin (vražda mladé dívky) palestinským Arabem, je jeho pachatel označován představiteli palestinské autonomie jako hrdina a rodina je následně finančně podporována. Pokud podobný čin spáchají židovští občané, jsou velmi tvrdě potrestáni (viz nedávné upálení palestinského chlapce).

Toto vše svědčí o tom, že přes všechny potíže je stát Izrael ostrovem demokracie mezi orientálními despociemi či jejich novodobými mutacemi.

Jsa demokraticky založen, je mi bližší stát Izrael než jakákoli okolní arabská země. Je mi blízká a velmi sympatická píle občanů Izraele, jež z pustiny a bažin vytvořila úrodné plantáže. Tak trochu závidím jejím občanům hrdost na svou zem, kterou bychom moc potřebovali i mimo sportovní klání.

Nejen z těchto důvodů je mi stát Izrael sympatický a blízký. Nic na tom nezmění přístup Evropské unie s její bláhovostí, s níž podporuje palestinskou autonomii finančními dotacemi, z nichž se poté nakupují rakety, nebo označování zboží z izraelských osad, které by se nejspíše mělo stát „neprodejné“. Nic na tom nezmění ani ti, kteří vytvářejí seznamy českých Židů či jejich sympatizantů.

Jde - aspoň u mne - o životní postoj, který je dán etikou a životními zkušenostmi.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora