Kalifornský miliardář Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku a hlavní majitel zastřešující společnosti Meta, se očividně připravuje na změnu v Bílém domě. Před pár dny zrušil takzvaný fact-checkingový program s tím, že se neosvědčil a že lepší bude jej nahradit „komunitními poznámkami“ podobnými těm, které provozuje X / Twitter.

Mimochodem – v této souvislosti upozorňuje Bjorn Lomborg na výsledky průzkumu mezi fact-checkery, který jen ukazuje jasněji to, co bylo patrné už dřív (a co by leckdo určitě označil za dezinformaci, kdyby nešlo o průzkum přímo z Harvardu): komunita fact-checkerů se silně politicky kloní k levici.

V Kalifornii a v Guardianu ještě nestihli ani vstřebat ten šok, když přišel další: Meta ruší svoje DEI (Diversity-Equity-Inclusion) programy. V tom není první ani druhá, ale i tak je to určité překvapení.

No, je to opravdu překvapení?

Ten základní problém DEI je v tom, že celá ta pěkně znějící teorie, jak extrémně výhodné je mít v týmu zastoupené různé barvy kůže a různé gendery, je podpořena zejména vroucí vírou a téměř žádnými důkazy. Dokonce ani ty levicově nakloněné univerzity jako Berkeley nebyly schopny za dlouhá léta vygenerovat žádné přesvědčivé studie, že firmy provozující DEI jsou na tom ekonomicky lépe a vydělávají více než ty, které to nedělají. Mezitím se čím dál více byznysu stěhuje do jihovýchodní Asie, kde žádnou úctu k DEI ani nepředstírají a kde se na jakoukoliv diverzitu pracovní síly kašle zvysoka – a právě tyto „nediverzní“ východoasijské firmy představují pro západní firmy tu nejtužší konkurenci, kdežto extrémně různorodá Jižní Afrika nebo Brazílie zas takovými globálními tygry nejsou.

Jste-li byznysman, samozřejmě si toho musíte všimnout. Krví byznysu jsou peníze a nevynáší-li něco peníze, bude to dříve nebo později na odstřel. Pak už je jenom otázka, kdy k tomu nastane politicky výhodný moment. DEI je posvátné pro určitý typ amerických demokratů, takže nejvýhodnější je zrušit jej, když demokraté prohrají volby. Jinými slovy, právě teď.

Nicméně neznamená to, že ze Zuckerberga se stal pravičák. Na rozdíl od Muska, který patrně svoje angažmá v pravicové vládě myslí vážně, je Zuckerberg stoprocentní oportunista, který se naklání tam či onam podle momentální situace. Před čtyřmi lety Facebook obstavil Trumpovi konto – tehdy to bylo výhodné. Před osmi lety mu ale pomáhal vést jeho první kampaň za pomoci firmy Cambridge Analytica – tehdy to bylo taky výhodné. Za čtyři roky … nu, kdo ví, co přesně budou ve Facebooku dělat, ale určitě to pro ně bude výhodné. Pokud bude do Bílého domu v lednu 2029 směřovat nějaký Mohamed Ahmed, vsaďte se, že v sobě Zuckerberg najde nově nalezený respekt k ramadánu a Facebook začne doporučovat svým návštěvníkům recepty na falafel.

V této souvislosti by se nemělo zapomenout na jednu dávnou konverzaci, která prosákla na veřejnost před mnoha lety. To byl ještě Zuckerberg devatenáctiletý skoro-nikdo a Facebook byl velmi mladou firmou zaměřující se hlavně na studenty Harvardu:

Zuck: Yeah so if you ever need info about anyone at Harvard
Zuck: Just ask.
Zuck: I have over 4,000 emails, pictures, addresses, SNS
[Redacted Friend’s Name]: What? How’d you manage that one?
Zuck: People just submitted it.
Zuck: I don’t know why.
Zuck: They „trust me“
Zuck: Dumb fucks.

Zuck: Tak, pokud budeš potřebovat informace o někom z Harvardu, stačí říct. Mám přes 4000 e-mailů, obrázků, adres, rodných čísel.
[Vymazané jméno kamaráda]: Cože? Jak jsi to dokázal?
Zuck: Lidi mi to prostě poslali. Nevím proč. Prý mi „věří“. Blbečci pitomí.

Samozřejmě lze časem zmoudřet, ale změnit povahu asi ne, a pro nás ostatní bude lepší, držet si od Zuckerberga a jeho Facebooku pořádný odstup. Vybudujete-li si na tom existenci – třeba jako malá firma, která potřebuje komunikovat – hrozí vám, že s vámi jednou naloží jako s „blbečky pitomými“.

Poslední poznámka: pozoruji, že na pravici občas někdo propadá triumfalismu a prohlašuje, že „woke is over“. Brzděte. Základním zdrojem „woke“ jsou americké univerzity, které mají fantastické příjmy z přešvihnutého školného, a udržují z toho školného početné administrativní vrstvy zabývající se právě inkluzí.

Tito lidé rozhodně nezruší sebe sama, zde platí klasické přísloví o tom, že kapři si rybník nevypustí. A dokud bude v té Americe součástí dospívání „projít vysokou školu“ (a to u lidí zastávajících určité funkce je víceméně nezbytnost), do té míry budou ti mladí exponovaní wokismu takříkajíc systémově. Někteří tím prolezou a oklepou se, jiné to zaháčkuje. Tento pramen jen tak nevyschne a odsud se ta infekce bude vracet.

Hlavní přínos současné situace je tak asi v tom, že se prolomilo tabu – došlo k posunu „Overtonova okna“ přijatelných myšlenek. Už i pro vysoké americké manažery je akceptovatelné zbavit se politicky korektních politruků, a nestane-li se něco mimořádného, nejspíš tím ty firmy neutrpí žádné viditelné ztráty. A cokoliv, co se udělalo jednou, lze udělat podruhé – případně napodobit v jiných zemích.
Krásný nový rok přeju!

Hudební epilog

Zapomenuté příběhy 7
Čtenář dostává do ruky už sedmý svazek Zapomenutých příběhů. Kdo četl aspoň některý z předchozích, má o této knize představu. Navštíví spolu s autorem různá místa v prostoru a čase, místa, kdy se v určitou dobu odehrávalo cosi, co už dnes není v centru pozornosti, avšak ve své době to budilo zájem a emoce. Někdy jde o drobnosti, dokonce až kuriozity, často ale to jsou historické události. Navštěvujeme místa na různých místech zeměkoule a nahlížíme do dějů v rozličných obdobích historie. Ať se příběh udál kdekoli a kdekoli, vždycky narazíme na souvislosti.

Bližší info a objednávky zde.

Všechny knihy autora ve zvýhodněném balíčku můžete koupit ZDE.