Sergej Lavrov, ministr zahraničí Ruska, varoval Západ před vměšováním se do vnitřních záležitostí Gruzie. Konkrétně před podporou stávající gruzínské vlády a prezidenta Saakašviliho. V kavkazské krizi znamená prohlášení šéfa ruské diplomacie průlom odhalující posledním „nevěřícím Tomášům“ pravý záměr akce na ochranu v Gruzii se vyskytujících ruských občanů. O Abcházce a Jihoosetince s ruskými pasy se jednalo, dokud jejich regiony nezískaly ozbrojené složky severního souseda pod dohled. Nastává fáze druhá: změna gruzínského režimu.

Že Saakašvili není pro Kreml pohodlný, nepředstavuje čerstvý poznatek. S přihlédnutím k jeho západnímu vzdělání, západním rodinným vazbám (manželka je Nizozemka) a najmě k jeho názorům vyznívá prozápadní kurs Gruzie pod Saakašviliho vedením přirozeně. Nátlak Ruska spojený s dalšími okázalými projekcemi síly brzy přiměje Saakašviliho k odchodu. Zvlášť, když tolik proklamovaní spojenci na Západě ustrnuli na slovíčkaření a odřeknutím sankcí nestojí ruským okupantům nijak v cestě.

Praktickou vůli začlenit pod svůj vliv Kavkaz zatím nikdo kromě ruské výjimky neprojevil. Rusové však ovládnutí gruzínského trpaslíka nebudou mít jednoduché. Udrží-li se v Gruzii demokratický režim (nebo alespoň něco na ten způsob) hrozí, že vůlí lidu nastoupí noví Saakašviliové. Zadušení gruzínské demokracie je tedy pro ruský klid bezpodmínečnou nutností.

Důležitou úlohu zastane Rusko v Evropě. Jím vyslaní emisaři se utkají s výzvou přivodit ve vnitroevropských vztazích rozkol srovnatelný snad jen s rokem 2003 a válkou v Iráku. Evropský integrační proces se tím zkomplikuje a ruská věrchuška neznepokojena vznikem silného aktéra na západních hranicích bude mít šanci dokonat opětovné podmanění Kavkazu a potlačení demokratického hnutí na Ukrajině.

Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského