Zodpovědnost dostává v Evropě tvrdě na frak. Vítězí touha po létající pečené drůbeži před realitou.

Ve svém posledním článku jsem kritizoval činnost odborů, které vystupují jako nikým nevolená politická síla s cílem svrhnout vládu, a zabránit tak její snaze o zastavení tempa zadlužování státu. Můžeme se dohadovat, zda jsou použité kroky správné, ale v situaci, v jaké se nacházíme, nemůže ležet otázka, zda zadlužování krotit nebo v něm pokračovat.

Zodpovědnost velí zadlužování zastavit. S tímto programem vláda vznikla a i když můžeme, jak jsem psal výše, její kroky kritizovat, nelze vládu kritizovat za to, že tuto zodpovědnost má a přijala za svou. Bohužel, stejně jako většina lidí nemá průměrný plat, tak většina lidí je toho mínění, že se šetřit má, ale, proboha, u toho druhého, jen ne u mě.

Češi nejsou v tomto výjimkou. Evropské národy jsou si v tomto ohledu podobné jako vejce vejci, a tak vlády padají bez ohledu na to, zda jde o vládu pravicovou, levicovou nebo středovou. Společným jmenovatelem jsou snahy vlád omezit zadlužování, dokud je čas.

Evropané jako celek si navykli na blahobyt. Spousta lidí se považuje za chudé, ačkoli jejich vybavení domácnosti je takřka prvotřídní, vždy mají co jíst a jezdí rok co rok na dovolenou k moři. V Evropě se vytvořil systém, kdy se nepomáhá těm, kteří pomoc opravdu potřebují, ale prakticky všem, kteří si o pomoc řeknou.

Vidina sociálního státu, kdy se i ten nejposlednější člověk má jako král a pokud se tak nemá, je povinností těch bohatších mu na to přispět, se rozmohla po celé Evropě, potažmo Evropské unii jako mor. Výsledkem jsou předlužené státy, které platily blahobyt svých obyvatel zadlužením.

Je legrační poslouchat nářky, že obyčejní lidé za dluhy států nemohou, že za vše můžou zlí bankéři, politici, bohatí, vlády, přistěhovalci, menšiny, pravičáci, podnikatelé, kapitalisté (nehodící se škrtněte). Tito lidé si nejsou ochotni přiznat, že za to mohou z valné části oni sami.

Vždyť si sami politiky zvolili a zvolili je proto, že jim tito něco slibovali. Aby byli tito znovu zvoleni, musí ze svých slibů alespoň něco splnit a znovu slíbit. Budou zvoleni proto, že slibují něco, co se masám líbí a masy budou chtít splnění alespoň části slibů. Je to věčný koloběh.

K tomu si přidejme různé nátlakové skupiny jako třeba odbory. Pokud jsou silné, donutí jakoukoli vládu udělat i to, co vláda udělat nechce. Pokud se objeví vláda, která dělá v Evropě nepopulární kroky, je brzy smetena. Vždyť na dobré se zvyká rychle, ale nikdo si nechce zvykat na horší.

Kvůli škrtům ve výdajích padla vláda v Itálii, Španělsku a nejnověji také v Nizozemí. Volby v Řecku vyhráli radikální levičáci, populisté a extrémisté. Ve Francii vyhráli levičáci. Oba státy ústy svých vítězů hlásají světu "máme dost škrtů, už nebudeme šetřit".

Zodpovědnost byla poražena, dostala těžký knockout. Proč se uskromňovat, když ještě můžeme pár let nebo v případě Řecka pár týdnů hodovat? Do Řecka putovalo téměř čtvrt bilionu eur, částka, s kterou by náš stát hospodařil nejméně pět let. Bylo odpuštěno vysoké procento dluhů a přesto se Řecko ani s drastickými škrty nemůže vymanit ze schodků.

Vůdce řecké radikální levice zaslal Evropské komisi a Evrospké centrální bance dopis, ve kterém oznamuje, že Řecko už nebude šetřit a závazky, které Řecko výměnou za pomoc podepsalo, už neplatí. Jedinou správnou odpovědí mělo být, že tedy pomoc Řecku už také neplatí.

Ale jsme v Evropě, a tak do Řecka krátce po oznámení řeckého odstoupení od závazků putovala další pětimiliardová suma (cca 131 miliard korun). Z Řecka dále zaznívá hlas, že vyhlásí moratorium na splácení svých dluhů. Půjčit si umělo Řecko snadno, ale splácet se mu nechce.

Ve Francii vítězný Hollande zase řekl, že už také nechce šetřit, bude si dál půjčovat a pekelně zdaní bohaté. Do prezidentského křesla ho vynesly hlasy lidí, kteří rovněž jako mnozí Češi šetřit nechtějí, a hlasy muslimských přistěhovalců.

Ústecká hejtmanka, bývalá soudružka a obdivovatelka čínského systému, který by nám, podle ní, měl být vzorem, Jana Vaňhová, zase vynalezla perpetuum mobile. Prý ušetří státní kasu od placení dávek v nezaměstnanosti tím, že přijme stovky nových státních zaměstnanců... Stejnou cestou šlo i Řecko.

Ještě se vrátím k situaci Řecka. Je celkem jasné, že situace spěje k řeckému odchodu z eurozóny. Není totiž možné, aby se dál lily miliardy eur do bezedné díry a Řecko si vesele žilo tak, že své účty za honosnou večeři předá k proplacení Evropské unii.

Návrat k drachmě a bankrot státu je jediným a nejméně bolestivým řešením. Domnívám se, že si to uvědomují i ti, kteří dnes v Řecku vyhráli volby. A také se domnívám, že tiskárna cenin jede v Řecku nonstop a tiskne eura jako divá. Až totiž EU zastaví Řecku penězovod, ničím nekryté peníze se budou na důchody a platy státních zaměstnanců hodit.

Že by to byl podvod? Nebyl by to první, kterého se Řecko dopustilo. Dalším krokem, který v Řecku očekávám, bude znárodňování, takže je pravděpodobné, že náš nejúspěšnější spisovatelský pár přijde o domeček, který si s takovým halasem před nedávnem pořídil. Pád Řecka je nevyhnutelný a až budou Řekové hledat viníky, měli by se podívat v prvé řadě do zrcadla. Nezodpovědnost často vyhrává svou iluzí, ale probuzení bývá hodně kruté.