Peníze z Bruselu, o kterých by bylo daleko poctivější říci, že jsou to peníze českých daňových poplatníků do Bruselu odeslaných, tam přerozdělených a zčásti poslaných zpět do ČR, jsou finanční zdroje, které mírou účasti byrokratů na jejich přerozdělování k vykrádání a korupci přímo vybízejí.
Několikaměsíční debata o tom, jak (ne)úspěšnou Česká republika v čerpání strukturálních fondů je, odhaluje v plné nahotě následující: administrace je neuvěřitelně komplikovaná, skutečně a do hloubky jí rozumí jen málo lidí a pro většinu žadatelů (o daňových poplatnících, kteří to všechno platí, ani nemluvě) je proces nesrozumitelný.
Formuláře jsou natolik rozsáhlé a liší se případ od případu, že běžný klient není schopen sám procesu rozumět, natož jej administrovat a kontrolovat. Používaný jazyk má svou vlastní hantýrku, založenou na zkratkách a slovních pokrouceninách. Běžný člověk, který se dennodenně stará o své podnikání a třeba i některý z cizích jazyků ovládá, je ztracen a odkázán na specializované firmy nebo benevolenci byrokratů.
V temnotách takových postupů se daří všem, kteří v tom „umějí chodit“. Čerpání finančních prostředků z Bruselu je výnosný soukromý byznys a v Čechách bonanza. Čím více toho minulá vláda naslibovala o bruselském modrém z nebe, tím více vybičovala v Čechách dnes už bohužel běžné a všudypřítomné očekávání, že na česko-německé hranici čekají na vpuštění do republiky jakési spásné miliardy eur.
Smutnou pravdou (a kauza Doležel-Péťa-Řehulka je průkazným příkladem) je, že čím více nekontrolovatelných byrokratických vrstev rozhoduje o našich penězích, tím více prostoru se otevírá a nabízí pro korupci a účetní kreativitu.
Skandál s nadhodnocováním odvedené práce za účelem vyššího čerpání tzv. evropských strukturálních zdrojů by nám měl otevřít oči.
Evropské peníze nejsou určeny pro ty, kteří předloží kvalitní projekt, nebo pro ty, kteří přijdou s převratným nápadem. V procesech nadnárodního přerozdělování v megarozměrech jsou úspěšní ti, kteří umějí lépe vyplnit formulář, znají se lépe s tím či oním úředníkem a mají čas „prošlapat“ si efektivní cestičky v Praze i Bruselu.
Ve vybájených úvahách o zázračných miliardách, které nám někdo hodný z Bruselu dává, bychom neměli zapomenout na staré dobré české přísloví, které nám připomíná, že zloděje dělají příležitosti.
I tato pravda podtrhuje rozměr hanebné kauzy spojené s vykrádáním českých (dnes módně nazývaných evropských) peněz a mohla by přispět ke zmírnění horečky, která zmítá touto zemí - jmenuje se „spása z Bruselu“.
17.10.2006
poslanec ODS v Evropském parlamentu