Neviditelný pes

EVROPA: Zákaz bránit nelegální migraci

27.10.2017

Vcelku bez povšimnutí hlavních médií proběhla jen na některých serverech nenápadná zpráva o zákazu „vyhoštění osob“ na vnější hranici EU ze strany Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku.

Zpráva, resp. usnesení, na první pohled zcela nenápadné, má naprosto katastrofální důsledky pro další řešení migrační krize probíhající právě na hranicích EU.

O co jde? Španělské orgány na základě zákona o ochraně veřejné bezpečnosti dosud vracely nelegální migranty, kteří násilím překonali zátarasy a šestimetrový plot v jejich enklávách (územích) Ceuta a Melilla v Maroku. Tím doposud efektivně dokázaly bránit nelegální migraci při pronikání na území těchto enkláv. Jakmile se tento postup dozvěděly unijní a lidskoprávní neziskovky, v tomto případě Evropské středisko pro ústavní a lidská práva (ECCHR), prostřednictvím dvou migrantů podaly žalobu proti Španělsku (oficiálně tuto žalobu podali samozřejmě uprchlíci, kteří nejspíš ani neumí psát).

A co přesně konstatoval Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku?

„Dlouhodobá praxe vytlačování uprchlíků na vnějších hranicích EU je protiprávní“!
„Španělské praktiky (navracení zpět - pozn. autora) na španělsko-marocké hranici porušují článek 4 protokolu 4 (zákaz kolektivního vyhoštění) a článek 13 (právo na účinný opravný prostředek) Evropské úmluvy o lidských právech (ECHR).“

Wolfgang Kaleck, generální tajemník Evropské úmluvy o lidských právech (ECHR) ještě zlověstně dodává: „Výsledky soudních sporů proti Španělsku budou mít dopad i nad rámec tohoto konkrétního případu, který vytváří precedens a jeho smyslem je potvrdit základní práva uprchlíků a migrantů.“ 

A pan generální tajemník se svými zaměstnanci placenými z peněz daňových poplatníků EU nelení a již podal další žaloby u Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k uprchlíkům ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu z důvodu jejich nezákonného vyhoštění u Idomeni na řecko-makedonské hranici.

V souvislosti s činností unijní instituce ECHR a Evropského soudu pro lidská práva vyvstává důvodná obava o duševní zdraví pracovníků těchto dvou institucí, nicméně aktivity a hlavně následné soudní rozhodnutí Evropského soudu má závaznou právní platnost pro další unijní země.

Legislativní důsledky rozhodnutí Evropského soudu

Jinými slovy EU prostřednictvím těchto dvou unijních institucí blokuje účinnou obranu vůči nelegální migraci. Podobná situace je na moři, kde platí podobné pravidlo, kdy na základě rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) a zastaralých ženevských konvencí mají všechny lodě povinnost „vozit“ nelegální migranty jako cestovky do několik set kilometrů vzdálených italských břehů, pokud narazí na migranty mimo teritoriální vody (více jak 19 km od pobřeží), namísto logicky jednoduššího a správného postupu zavezení migrantů bezpečně zpátky pár kilometrů na severoafrické pobřeží!

Výše uvedené rozhodnutí říká, že ten, kdo se násilím dostává do vašeho bytu, má v případě vniknutí za dveře vašeho bytu úplně stejná práva jako vy, kteří v bytě bydlíte, a vy jste povinni mu poskytnout tyto práva! Právo bránit se totiž máte jen přede dveřmi, za dveřmi již je zákaz veškeré obrany, uvnitř platí pravidla stranící nájezdníkům.

Dostáváme se ale ještě k podstatnějšímu problému, který z výše uvedených rozhodnutí vyplývá a, jak říká pan generální tajemník, nastavuje klíčový precedent:

Budou EU orgány jako je FRONTEX nebo zvažovaná EU pobřežní stráž „chránit“ vnější hranici EU, pokud nesmí na hranicích navracet migranty zpátky?!

Odpověď je jednoduchá, vnější hranice chránit nebudou, protože v důsledku výše uvedené a schválené legislativy ani nesmí bránit vstupu nelegálním migrantům na půdu EU.

Podle této logiky je možné navracet migranty jen před „dveřmi“, nikoliv při vstupu. Jenže mimo hranici EU má dotyčné území v jurisdikci příslušný severoafrický nebo blízkovýchodní stát, nikoliv EU (kromě moře).

Otevírá se zde další potenciální hrozba masové migrace v případě dalšího konfliktu v některé z nestabilních zemí, kdy unijní orgány pověřené zajištěním ochrany vnější hranice EU jsou ve skutečnosti naprosto paralyzovány a namísto ochrany mají funkci levných cestovek!

Součást tvrdého jádra EU, nebo bezpečnost?

Jen se ještě ptám všech těch, kteří jsou zastánci součástí tvrdého jádra EU a urychleného přijetí eura, konkrétně pana premiéra Sobotky a dalších, zda souhlasí s tím, aby se z našich daní, které tím pádem budeme ve větší míře odvádět Bruselu, živili takové unijní orgány, jako je výše zmíněné Evropské středisko pro ústavní a lidská práva, a hlavně rozhodovali o bezpečnosti našich domovů?

Za sebe říkám jednoznačné NE diktátu nikým nevolených institucí (v tomto případě ECHR), které zcela falešně překrucují lidská práva ve prospěch násilníků a těch, kteří porušují zákony dokonce ještě v momentě, než první nohou vstoupili na náš kontinent.

Je s podivem, že se doposud výše uvedeným legislativním změnám ze strany EU institucí nevěnuje žádná pozornost (vláda ani opozice), i když důsledky takto nastavené legislativy jsou a budou pro evropskou populaci katastrofální. Proto by příští politická reprezentace, ať již bude jakéhokoliv politického zaměření, měla usilovat o změnu legislativy EU (nejlépe společně s dalšími státy V4) a výměnu personálního složení Evropského soudu pro lidská práva, který v případě výše uvedených rozhodnutí naplňuje ty nejhorší obavy odpůrců EU, kteří již delší dobu upozorňují na ohrožení národní bezpečnosti v důsledku nebezpečného jednání některých EU institucí.

Zdroj

Převzato z blogu autora s jeho svolením



zpět na článek