Evropa začíná připomínat včelí úl. Tedy ne, že by byla tak pilná. Jen tak hučí. Místo klidného žití se vrší problémy. Kam to až zajde, protože nějaké řešení problémů se vůbec nedaří? Ať to je problém imigrantů, Řecko nebo Ukrajina. A k tomu ještě ta korektnost, že my musíme být humanističtí, i kdyby nás to mělo stát existenci. Politici káží, co by se mělo, ale lidi to už přestává bavit. Nedokážou-li to řešit „korekčníci“, nastoupí ti druzí.

Povede politická korektnost a problém imigrantů k fašizaci Evropy nebo dokonce k jejímu rozštěpení na severní a jižní Evropu v podobném vztahu jako na americkém kontinentu? Je stěhování uprchlíků druhem hybridní války? Tyhle otázky člověka nutně napadají. Jestliže jsme svědky novodobého stěhování národů, kdy naprostá většina imigrantů k nám směřuje s cílem ekonomicky si polepšit, pak nabádání, že musíme pomoct těm pár skutečně ohroženým, zní velmi nedůvěryhodně. Navíc ti skuteční chudáci by nikdy nesehnali tak vysoké sumy, které vybírají pašeráci lidí. Proč nehledají pomoc u etnicky spřízněných arabských států a směřují k bohatým bezvěrcům, kterými jejich kultura pohrdá? Když to bude pokračovat, co udělá prostý Evropan? Zprvu je bude litovat, pak z nich bude rozčarován a nakonec je začne nenávidět. A přestane podporovat politiky, kteří jim je vnucují a zastávají se jich. Hitlerovi pomohly k moci i důsledky hospodářské krize, komu pomůže k moci rozvrácení Evropy imigranty z Afriky a Blízkého východu? Náznaky tohoto trendu se už začínají projevovat (Le Penová, Pegida). Stěhování národů v historii vždy převrátilo a změnilo cílový prostor. O tom nám dává historie dostatek důkazů. A to byla ještě hustota osídlení nesrovnatelně nižší než dnes, takže se dalo najít volné místo. Jak se pak bude bránit alternativní reprezentace Evropy, stihne-li to vůbec? Zase internačními tábory nebo hromadným vystěhováváním? Ale kam?

Stěhování národů doprovázely války. Nám se ty skutečné, aspoň v našem prostoru, do značné míry podařilo eliminovat. Ale vznikají nové, náhradní. Říkáme jim hybridní. Je to taková válka neválka, vleklý konflikt, který postupuje nepatrnými, takřka nepostřehnutelnými kroky, ale postupuje. Klasickým příkladem je Ukrajina, ale není atak Evropy invazí imigrantů z jihu a jihovýchodu také formou hybridní války? Samozřejmě, že my Evropané jsme svojí životní úrovní trnem v oku mnoha méně úspěšných. Chtějí se na ní podílet a nevadí jim, že ji tím rozvrátí a zničí. Nemají nás rádi, neobdivují nás, jen chtějí část našeho bohatství. Takto by to politická korektnost asi neformulovala, ale obávám se, že taková je pravda.

Obranné existenční instinkty jsou geneticky vrozené. Jak to na světě chodí? Chudinské čtvrti nebývají obehnány ochrannými zdmi, to jen rezidenční oblasti střední a vyšší třídy. Když jsem něčeho dosáhl a stálo mě to úsilí, musím si to chránit, protože svět není zcela bezpečné místo. A tento instinkt, zdá se, nám v poslední době chybí. Politická korektnost se snaží z nás vymýtit zbytky pudu sebezáchovy. A bohužel se jí to daří. Vzpamatujeme se ještě?