Konečně už i největším eurohujerům došlo, že tudy cesta nevede. ….. Pardon. Měl jsem napsat, že určité části eurohujerů to došlo a přiznali to… Protože finančně a jinak zainteresovaným to sice také došlo, ale ti to nepřiznají ani na mučidlech. Duševně soudné osoby ví, že jestli něco nefunguje a jestli někdo kráčel pod rozevlátými vlajkami a s radostnými hesly na rtech do úplné pihele plnou parou vpřed, tak jsme to my v Evropě. Tedy v Unii. Dosavadní Evropská unie vlastně skončila. Téměř tiše a nenápadně, odmyslíme-li si ty kravály v Athénách. A nastupuje jiná. A už nic nebude tak, jak bylo. To se tak někdy stává. Občané české kotliny a moravských plání by o tom mohli vyprávět, že.

Jo a kdy to začalo? Ten zánik „staré EU“? Už dávno! V okamžiku,kdy se vedení Unie zmocnili západní salonní levičáci a nikým nekontrolovaná bruselská byrokracie dirigovaná houfy lobbistů, všech možných šíbrů a lidskoprávních a „eko“- mafiánů, se Unie vydala do pekel.

Peklo, tedy společenské a ekonomické peklo má různé podoby. Například vypadá jako zkrachované Řecko: ještě furt sranda, ale ono to přijde. Viz Maďarsko. Tajně zkrachované Portugalsko. Itálie a Španělsko ekonomicky v troubě. Celá Unie propadající se do ekonomické a politické bezvýznamnosti pod návalem socialismu všech tvarů a barev a pod idiotskými předpisy vymyšlenými tak,aby z toho těžil jen někdo anebo jen nějaké firmy. Už nějakou dobu zdánlivě nenápadně skomírá evropský průmysl a vyklízí pole novým ekonomikám. Vysoké školy, které Evropě po staletí zajišťovaly pokrok a prosperitu, jsou skoro všechny „plzeňské„. Takže produkují houfy nevzdělaných trdel, která sebe sama považují za geniální myslitele. Jestliže je úředně v nějakém státě 80% vysokoškoláků údajně vyškolených pro vysoce kvalitní duševní práci, tak je jasné, že někdo kecá. A že systém produkuje spíše národ polovzdělanců.

Takže pryč s Unií??? Ne ne!!! Unie se sice momentálně změnila na naprosto neschopný spolek vedený nekompetentními byrokraty a prolhanými politiky, ale přesto volám: ZACHRAŇME UNII!!!

A to paradoxně tím více, že jak se ukazuje, nebýt těch proklínaných USA , representovaných momentálně Obamou , nedokázali by se vůdcové takzvaných „hlavních států“ Unie, tedy Německo a Francie, dohodnout na ničem. Ani na tom, co momentálně s Řeckem.

Takže až na pokyn USA a MMF se Unie rozhoupala k činu. Možná ne zrovna nejlepšímu, ale alespoň k nějakému. Ať žije Obama! (Nikdy by mě nenapadlo, že to budu volat.) A mezinárodní kapitál, co ho Merklová a Sarkozy tak proklínají. Kdyby Evropě nepůjčili, tak by dneska už euro asi nebylo. A možná ani Unie.

Nekoukejte na ten text jako vrány, milí čtenáři. Nezbláznil jsem se (tedy doufám). Vzpomeňte si, jak stačilo, aby jeden srbský nacionalista zastřelil vévodu Ferdinanda. A ta stabilní, bohatá, mocná a namyšlená a tehdy světovládná Evropa, která od roku 1880 až do roku 1914 šla stále od úspěchu k úspěchu (podívejte se jen na data postavení na domech od českých vesnic po Vídeň a Marseille), se zdánlivě „náhle“ dostala do války. Z které se Evropa nevzpamatovala dodnes.

Strašně mně lezou na nervy „bruseláci“. Děsně. Nekompetentní, hloupí, prolhaní , opojení jakýmisi bludnými myšlenkami zmutovaného marxismu zvaného dnes feminismem, ekologismem, humanrightismem, což vše ale má s rovnoprávností žen, ekologií a lidskými právy asi tolik společného jako měl Sovětský svaz s původními sociálními myšlenkami. Jsou děsní. Neschopní. Vyměnit! Ale jak?

A co když se to nepovede? Co bude dál? Takže konstatujme:

Unie dokázala na většině území Evropy zabránit válkám a podobným konfliktům. Komu se to zdá málo, doporučuji mu přečíst si dějepis. A spočítat mrtvé ve všech válkách od první světové, přes španělskou občanskou, finsko-ruskou, druhou světovou, řeckou občanskou, alžírskou, maďarskou revoluci atd. A to jen tady v Evropě a okolí.

Unie, alespoň zpočátku a ještě relativně nedávno, dokázala zajistit vysoký životní standard svých obyvatel. Bohužel, v poslední době už jen na dluh. A kdo má dluhy a neřeší je, zkrachuje. S tím se nedá nic dělat.

Takže zkusme si představit co by nás asi čekalo, kdyby se Unie rozpadla. Načrtněme to jen tak letmo. Důkladný rozbor by vydal na knihu. Či spíš na dvě.

V okamžiku zhroucení Unie by vylezly všechny „státní“ a „národní“ kostlivci ze skříní. Viz třeba dnešní jekot Řeků, aby Němci drželi ústa. Že dodnes nezaplatili za to, co jim povedli za druhé světové války. A není to pravda? Z hlediska Řeků je!

Lotrů, kteří by podobné kostlivce vytahovali na světlo a využívali je pro vyvolání vášní a zisk politických bodů, je na světě vždycky dost. Vypukly by sociální a hlavně národnostní a mezinárodní nepokoje a konflikty. V Evropě vždycky někdo ubližoval někomu jinému. Anebo se to alespoň dá „národu“ tvrdit. Unie by se v tomto chaosu rychle zhroutila. Euro s ní. Pak by vypluly na povrch všechny doposud tajené dluhy. Většina tzv. jižních států EU by se ocitla v hluboké krizi, mnohé by zkrachovaly.

Nejprve by vypukl konflikt v Řecku. Euro by v Řecku padlo. (Viz rozhovor v LN se Stefanosem Manosem)

Řecká společnost je hluboce rozdělená na poražené komunisty z poválečných let a více či méně tiché, ale vlivné přívržence vlády podobné „černým plukovníkům“. Po nastalém chaosu, do kterého se stát už propadá dnes, by převzali vládu (pokud by NATO anebo USA nezasáhly) buď stalinističtí komunisté, což by znamenalo totální hospodářský krach, anebo „plukovníci“. Což by stabilizovalo ekonomiku, vedlo k „omezené demokracii“ a ihned rozdmýchalo konflikt na Kypru. Turci by současnou komunistickou vládu Kypru ve spojení s řeckými komunisty a nacionalisty ihned podezřívali z pokusů dobýt severní část ostrova.

Samotní Turci by s rozpadem EU museli hledat spojence proti Rusku, které se už staletí snaží uchvátit Bospor a Dardanely. Německo, logický partner, by na to asi nemělo dost sil. Angličany Turci nesnáší. Hledali by tedy jinde. Pravděpodobně v Iráku, který je muslimský, ale přeci jen jakž-takž sekulární. Ale možná v Íránu. Turci by se v každém případě stali ještě muslimštější, než nyní jsou. Jejich nová ústava, kterou má podepsat turecký president, to předpokládá již dnes. Tím by vypadl jeden z dlouholetých tichých spojenců Izraele, což by mělo negativní vliv na vztahy Izraele se Sýrií a Libanonem.

Stoupající napětí ve Španělsku mezi levicí, často tvrdě marxistickou, a pravicí by vybuchlo. Podívejte se na případ levicového soudce Gorasona, to jeten co nechal vydat zatykač na Pinoicheta a co ho minulý týden nechali odvolat. Pravice už ho měla dost. A jak „levice“ díky dluhům změkla - hned se ho zbavili. Přes rádoby silné řeči o stabilní španělské demokracii a podobně, Španělsko nic ze starých problémů nevyřešilo. A milion mrtvých za občanské války, to je problém, který jen tak nezmizí. Po pádu Franka Španělé vše zametli pod koberec a nic neřešili. Takové to „vyrovnání s minulostí“ požadované intelektuály u nás, se tam vůbec nekonalo. Jejich vlády rychle utratily všechny obrovské peníze z EU, což pomohlo zklidnit vášně na obou stranách barikády. Levice vládnoucí v posledních letech je doslova rozhazuje. Přijetí eura zdecimovalo strukturálně slabou španělskou ekonomiku. Třeba tím, že z ní na čas vyřadilo tok „šedých peněz“, bez kterých žádná „jižní“ ekonomika neumí fungovat. Podle odhadů běželo před přijetím eura cca 40 až 60% španělské ekonomiky na „černé“ peníze. Španělsko by se začalo rozpadat. První by se pravděpodobně s postupující krizí odtrhlo Katalánsko, kterému v tom doposud brání jen tlak EU a penězovod z Bruselu. Katalánci jsou pracovití, střídmí a spořiví, tedy přímý opak většiny ostatního Španělska. Španělsko by přešlo na pesety.

Portugalsko, jehož hospodářství bylo silně napadeno eurem a nesmyslnými bruselskými předpisy, by se ekonomicky zhroutilo a vypadlo z eurozóny. Pravděpodobně by se Madeira - dnes již dosti samosprávná - pokusila osamostatnit anebo se přidal k Británii, což už se málem za II. světové války stalo.

Ve Francii by rychle zkrachovalo „socialistické“ zemědělství. Obrovské sumy plynoucí k francouzským sedlákům by zmizely. Nebylo by je odkud „převádět“ – tedy z nadalpských zemí, hlavně z Německa. Francouzští sedláci nejsou na volném trhu ani náhodou konkurenceschopní. Francie navíc sedí na doutnáku rasové nesnášenlivosti a stoupajícího muslimského sebevědomí a touhy po muslimském státě. Po strašlivých zkušenostech ze ztráty Alžírska by měli nemuslimští Francouzi jen dvě možnosti. Vzdát se muslimům na milost a nemilost anebo začít zuřivě bojovat. Le Pen a jeho strana mají daleko větší podporu, než se oficielně přiznává. Ale také muslimské džihadistické podzemí je daleko silnější, než se v politicky korektní Evropě říká.

Belgie by se zřejmě rozpadla, severní část by se pravděpodobně snažila připojit k Holandsku. Pracovití a šetřiví Holanďané by ekonomiku asi udrželi. Co by neudrželi, by byl nafouknutý sociální stát štědrý hlavně k nepracujícím přistěhovalcům. Lze očekávat drsné střety. Holanďané nejsou žádné baby, ale otužilí mořeplavci a přesvědčení protestanté. Španělé by mohli vyprávět, že.

Itálie by měla dvě možnosti. Pod Berlusconim nebo pod jeho následovníky zopakovat modernější demokratičtější fašismus (fascismo). Italský fašismus však není totožný z nacismem, jak si dodnes většina lidí plete. 

Přesto by se pravděpodobně rozpadla, anebo by se o to sever pokusil. V Itálii je obrovský problém s přistěhovalci a stejně veliký problém s jihem, který je ovládán mafií a nemíní a ani mnohde neumí „evropsky“ pracovat. Italové by se zcela určitě pokusili vyhnat zpět cikány –Romy a Albánce, Afričany a muslimy - zpět do jejich zemí. Ekonomicky by Italové po přijetí liry jako platidla asi přežili, ale vládlo by cosi jako fašisté, tedy korporátní stát s velkým vlivem státních odborů.

Na severu by však měla Itálie problém s Rakouskem. Stále živá otázka Jižních Tyrol byla umrtvena pouze prosperující ekonomikou. Ale už od pohledu je jasné, že rakouské Tyrolsko je bohatší než jižní. Poslední roky, kdy s nacismem koketující strany dostávají v rakouských volbách až 30% hlasů, a loňské „celotyrolské„ oslavy v Innsbrucku nevěstí nic dobrého. Rakousko by rozpad Unie pravděpodobně přežilo, stalo by se však daleko závislejším na Německu.

Severské státy by se stáhly do sebe a jak pravil vizionářsky Václav Klaus mohly by se sdružit do jakési obdoby severské unie ve složení Dánsko, Švédsko, Norsko, Finsko a mohly by později rozšířit svůj vliv do jakési nové „Hansy“, kam by se mohly zapojit jinak mimořádně Ruskem ohrožené baltské státy. Ostatně Estonsko je již dnes jakýmsi ekonomickým protektorátem severských států.

Polsko by se ocitlo v mimořádně složité situaci. Muselo by se rozhodnout mezi Moskvou a Berlínem. Pokud by se Moskva a Berlín domluvily, a vypadá to tak už dnes, osamocené Polsko by muselo hledat záchranu. Jednou, i když poněkud zdánlivě fantastickou představou je vytvoření „starého Rakouska“, ovšem bez Rakouska a Maďarska. Tento plán na federaci Polsko-Česko-Slovensko navrhoval kdysi Kissinger, ale neuspěl.

Maďarsko by se zhroutilo ekonomicky definitivně. Žije už jenom z půjček. Tím stoupá maďarský nacionalismus a, jak se zdá, mnozí na něj slyší. To by destabilizovalo celou oblast ještě víc, než je. Konflikty bychom měli za hranicemi. Protože stejně tak ohrožuje Maďarsko stabilitu Slovenska, Srbska a Rumunska, objevila by se tady opět neúspěšná „Malá dohoda“, protože by tyto státy včetně nás měly společný zájem. Lze předpokládat, vzhledem k naprostému propojení Česka a Slovenska, že by při vážném ohrožení nestálo Česko stranou. Tím by však padlo jakékoliv spojenectví Polska s Maďarskem, přestože to jsou tradiční přátelé.

Ukrajina by spadla do ruské náruče. Stejně tak bývalé jižní státy SSSR, pokud by se však rychle neislamizovaly a nepřešly na stranu Turecka anebo Íránu.

Česká republika by ekonomicky utrpěla, ale pokud by se dokázala vymanit pod tlakem situace od Paroubkovců, mohli bychom ekonomicky uspět. Pokud by u nás a na Slovensku zvítězila v době rozpadu EU levice, spadneme pod Rusko, Česko pravděpodobně ve formě jakési „finlandizace“ (Rusové si nebudou chtít rozbourat příjemné a civilizované místečko, kam se jejich elity už dvacet tel stěhují).

Pro ČR by bylo nejlepší ekonomické spojení se státy „německého ekonomického prostoru“, jak řekl nedávno pro časopis Euro Václav Klaus. Oblast s jednou společnou měnou. Jakousi kombinací mezi starou německou markou a eurem. Pokud by se podařilo smírně vyřešit otázku Sudetských Němců, bylo by to jen logické. Je však otázka, zda by německá a rakouská vláda tento úkol zvládly. V politice neplatí jen samotná ekonomie.

Ale tento společný ekonomický prostor - málo se ví, že i technické a jiné normy máme prakticky a historicky podobné – by mohl být začátkem skutečné a fungující Evropské federace spolu se skandinávským Severním spolkem.

Státy jako Německo, Rakousko, Holandsko, Lucembursko a případně i Česko by mohly tvořit skutečně prosperující ekonomickou zónu. To by byl pro nás obrovský, ale ne nepřekonatelný úkol.

To by ovšem museli politici začít uvažovat státnicky. Skutečně změnit politiku. Přestat žvanit a začít dělat. Ale nikoho takového nikde v EU nevidím.

P.S. Co by bylo s Balkánem? Pravděpodobné je, že islamisté posílení rozpadem EU by zaútočili v Bosně a Hercegovině a také v Albánii. Srbsko by napadlo Kosovo. Chorvatsko by se stalo přidruženou částí Německa a Slovinsko by se uteklo do náruče „severní Itálie“, kde ostatně už dlouho oba prakticky jsou, že. Ale dál to nechci ani domyslet. Třicátá a čtyřicátá léta minulého století by proti tomu byla a možná budou pouhou srandičkou.