„Premiér České republiky začíná dostávat kapky za svůj poměrně nekompromisní postoj vůči plánu Německa a Francie na vytvoření záchranného plánu, kdy si EU vypůjčí peníze a nacpe je členským zemím v jakémsi chucpe mišmaši grantů a půjček. Jako by EU byla nějaká entita vládnoucí nějakému majetku.

Postoj našeho premiéra je postavený na jednoduché rovnici - nejvíce dostávají ti nejméně odpovědní a podle Babiše to není fér. Podle něho také není fér, že jedním z hlavních kritérií je nezaměstnanost. A podle mnohých je Babiš asociální, protože nesolidární přesto, že jsme byli - pokud jde o dosavadní příjmy dotací - čistí příjemci. Jenže my nevíme, co přesně v Bruselu náš premiér říká, víme jen výstupy z tiskovek a postů na Twitteru. Ve skutečnosti může být výsledek nemile očekávaný.

Je zbytečné dokola připomínat, že nejsme nějaká zaostalá země, kam by se sypaly peníze na různé projekty od těch nejpitomějších měkkých až po ty nejpitomější tvrdé a mezi nimi sem tam i nějaké rozumné. Jsme zemí, odkud plynou z nejrůznějších podniků tučné dividendy na všechny unijní strany.

Německo nejprve dělalo hlučně nein nein nein, ale nakonec zázračně otočilo na návrh Francie, že cesta 750 miliard eur je vlastně cool a jediná správná. Tak předně ze strany Francie to je „mírotvorná iniciativa“ v době, kdy Francie ekonomicky ztrácí a začíná i strádat a její zadlužení stále stoupalo ještě dávno před koronáčem a jeho důsledky. O zadluženosti Itálie se dají psát učebnice a nemá nic společného s koronáčem a Španělsko je na tom téměř stejně. Co s tím má společného solidarita, to by mě zajímalo. A nejsem sám, jak zjišťuji.

Nezaměstnanost jako kritérium je také velmi legrační - už z toho důvodu, že Itálie a Španělsko mělo vysokou míru nezaměstnanosti (Itálie, a to čím dál na jih, tím větší) anebo obří (Španělské, a to čím dál na jih, tím větší) už roky před řáděním koronáče. Je proto opravdu složité najít nějaké zdůvodnění pro toto kritérium.

A konečně kritérium míry postižení je opravdu až obskurní. Objevuje se názor, že Itálie vlastně fungovala ve věci koronáče jako nárazník pro Evropu, jenže to je opravdu velká nepravda či spíše lež. Sever Itálie, a to především Lombardie, která byla jako první zasažena mohutně, je oblastí, kde v textilkách pracuje velké množství Číňanů, kteří se mohli bezstarostně vracet z Číny, kde již koronáč řádil jako morová rána v Praze po třicetileté válce. Vraceli se z oslav Nového roku v Číně. Nikdo nedbal tohoto extrémního nebezpečí, ač z Číny již v průběhu ledna byly jednoznačné informace o extrémní rychlosti šíření koronáče a byla přijata bezprecedentní karanténní opatření.

Má snad cenu připomínat stupidní hesla Itálie z té doby „Obejmi svého Číňana“, což se hromadně tak nějak solidárně a hodně soucitně provozovalo v ulicích velkých měst? Má smysl připomínat radostné karnevalové reje v Benátkách, narvaný stadion v Brescii v době, když už koronáč v Itálii jel a v sousedním Bergamu bylo mrtvých jako máku? A konečně má cenu připomínat španělské vládě její laxní přístup k průvodům všeho druhu, včetně stupidního průvodu k MDŽ za účasti některých členek vlády v době, když se koronáč ve Španělsku již vesele šířil a některé nakažené účastnice z řad ministryň pak šířili koronáč radostně dál? Právě účastnící průvodu byli pak přenašeči viru a jeho šíření velmi urychlili.

A přitom nejde o nic jiného než o to, že v Itálii téměř 50 % lidí nechce už slyšet o EU, resp. o EU v této podobě. Jde přitom jen o to, že zhroucení Itálie, která nenašla po celá desetiletí odvahu reformovat své rozpočty a legislativu (především pracovní) tak, aby zastavila strmé zadlužování bez vlivu na výkon a zlepšení infrastruktury, by vedlo k odchodu z eurozóny a tím fakticky k rozpadu EU. 

Téměř totéž platí o Španělsku, které má sice špičkové dálnice vedoucí i do míst, kde je skoro nikdo neužívá, nádherné promenády v řadě měst, předělanou Valencii a tak by bylo možno pokračovat, ale nezaměstnanost kolem 20 % před koronáčem a mezi mládeží mnohem vyšší. Kromě toho nikde jinde než ve Španělsku (snad s výjimkou jihu Itálie) není tak rozšířené černé zaměstnávání cizinců a mladých lidí v zemědělství a v gastronomii, kde jen málokdo pracuje s řádným kontraktem. 

A obě země mají takovou korupci v dotacích a veřejných financích, že se naši dotační šíbři ještě musejí hodně učit. A k tomu těžce levicou vládu, kde koaliční partner socialistů strana Podemos s premiérem Iglesiasem je levicovější než komunisté v dobách svého největšího rozkvětu. Možná si leckdo nevšiml, ale z těch záchranných peněz bude kolem 1 milionu domácností ve Španělsku dostávat bez práce zaručený měsíční příjem cca 500 eur a vedle toho různé sociální dávky.

Jak trefně řekla v jednom rozhovoru komentátorka Karolina Stonjeková, jde jen a jen o to, aby se „italský vlk nažral a německá koza zůstala celá“. Tím nemyslela ale přímo Andělu Merkel, ale i tak se to dá chápat. Jde jen a jen o udržení EU, která se již delší dobu rozpadá, a to ne kvůli Andreji Babišovi, ale kvůli lidem v jejím čele. Až tak jednoduché to je.

Četl jsem komentář, kde se praví, že nám kvůli Andreji Babišovi možná za chvíli, když se 16. června nepodaří najít nějaký schůdný kompromis, už nikdo v EU nebude rozumět. Možná nikdo z vykrmených a politikou prohřátých a vyrelaxovaných politických kreatur, které jsou rozlezlé po Evropě a drží otěže toho velkého unijního sešupu. Má to snad být důvod pro to si kleknout na kolena a odprosit, že už to víckrát neuděláme? Politici možná nerozumí, ale mnozí národové tomu rozumět budou.

A my, co s tím nic nenaděláme, jen můžeme doufat, že tenhle krycí manévr neprojde. A můžeme si být jisti, že nakonec každý ze států EU i bez toho přežije tyhle těžké časy. Čím méně se do toho budou plést zmatení a vystresovaní politici se svým záchranným nezodpovědným rozhazováním peněz, tím to bude jednodušší. Protože jen tak to bude ozdravný proces, nikoli zadělávání na další budoucí problémy. Tenhle pozdní rozhazovačný plán, který je přesně opakem cílů sledovaných maastrichtskými kritérii, na kterých (ale často selektivně) rajtovala Evropská komise, je jen zoufalým projevem beznaděje briliantových bruselských mozků.

Ale klid, hlavně klid. Skutečnost však bude jiná - všichni zúčastnění si tak nějak radostně nadělají do kalhot a vyplodí dalšího záchranného bastarda, který všechny nahromaděné problémy odsune do budoucna. Do času, kdy už tihle mezuláni nebudou ve funkcích, ale budou si užívat luxusního života zajištěných gážistů. Až se to nakonec jednou konečně zhroutí... a to bude teprve sešup.