Evropská unie hodlá penězi zachránit nezachranitelné

Úředníci Bruselu se skupinou nevolených politiků, kteří se ukrývají v Evropské komisi, vytáhli na pandemií rozbitou evropskou integraci obvyklý lék a tím jsou peníze. Za peníze vše. Za peníze koloniálně-sovětská politika, za peníze nulová morálka, za peníze invaze migrantů, za peníze nesmyslné ekologické plány, za peníze cokoliv. A skryje se to do líbivého názvu: Koronavirový balíček.

Od zavedení eura se tato politika nastrkávání peněz stala základní a nosnou. Za samovlády Bruselu se propadla politická a lidmi původně přijímaná integrace Evropy na samé dno. Místo integrace máme diktát neschopných úředníků doprovázený ekonomickým propadem celé unie. Rozdávání peněz z cizího bruselskými úředníky láká do EU ty největší vyčůránky představující cokoliv, jenom ne přínos. To ale není o žádné demokracii, to je o vydržovaných.

EU vydírá a nařizuje a to nemá se svobodným trhem nic společného. Je pozoruhodné, jak mnozí ekonomové v čase pandemie upozorňují, že všechny ty zákazy na drožďárny, mlékárny, ale i regulované počty sazenic vinné révy se ukazují jako nesmyslné a nemající ve svobodné společnosti žádné místo. Ještě včera ale této doktríně EU mnozí národní politici tleskali. Pro dotace si mohli ruce utlouci a demokracii při tom klidně pohřbívali. Dnes lidé poznali cenu svobodné volby. I Italové už odmítli ten podivný plán pomoci z eurovalu ESM, protože šlo jako obvykle jen o chyták, o další nekončící zadlužování.

EU neohrožují žádné dezinformace z Ruska či Číny, EU se ničí sama, protože se zpronevěřila plánu svých zakladatelů a protože její politické uspořádání nemá s demokracií nic společného. Aby výkonná a zákonodárná moc byla svěřena do jednoho, navíc nevoleného orgánu!? Tak jaký je zde potom rozdíl mezi předválečným německým dekretovým režimem? To aby se Charles Louis Montesquieu, zakladatel učení politického rozdělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, jenom divil. A protože politické uspořádání této pseudodemokracie EU nemá definici, vymyslel se název „sui generis“, tedy „svého druhu“. Politický paskvil svého druhu.

A tak jako neexistuje žádná fungující třetí cesta socialismu, tak neexistuje žádná funkční třetí cesta kapitalismu „sui generis“. Dopadne stejně jako ten socialismus s lidskou tváří, zde to bude jen s ještě horší, nazelenalou tváří. Natisknuté peníze odklad pádu EU na chvíli odloží, ale nakonec pád přijde, protože svět brzy nebude brát zřetel na bezcenné papírky euro.

Evropská unie místo toho , aby se stala silnou prosperující federací svobodných národů Evropy, se stala četníkem eura a slouhou Číny, která žádnou demokracii ani nepředstírá. Proč by to dělala, když spolčení hlupců v EU jí na vše kývá a ještě u ní žebrá. Spolčení, které pyšně rozdává světu hraběcí rady a při prvním vážnějším ohrožení je na zhroucení.

Politici již veřejně hovoří o transformaci EU a je to další nesmysl. EU musí být nahrazena federací (konfederací) Evropy, má-li být nějaké funkční integrace znovu dosaženo.

Socialismus každý svůj otřes řešil vstupem vojsk na cizí území. V roce 1956 do Maďarska, pak roku 1968 do Československa, 1981 málem do Polska a nakonec vpadl do Afghánistánu. Stejně to vojensky neudržel.

EU volí politiku umlčení otřesů penězi, ale i peníze jednou dojdou. EU skončí, protože její dnešní podoba je neživotná... Škoda.

Nikdy nebyl vznik spojených států evropských tak blízko jako po roce 1950 a pak po roce 1989. Ale po pádu evropského socialismu zvítězila úřednická nevláda Bruselu. A bezohledné a nedemokratické EU zbyly dnes jen ty vršící se dluhové peníze, protože evropská integrace už dávno nemá žádné skutečné ideály, které by národy Evropy oslovily. Zůstala nenasytná globalizace a pachuť zneužití mnoha evropských národů. To už zůstane historickým dědictvím EU.