Obě velké britské strany přežily svůj sjezd bez velkých otřesů a nic na tom nezměnilo ani drama spojené s brexitem.

To slibuje, že se celý problém podaří vyřešit pouze s využitím civilizovaných nástrojů diplomacie a že mezi Evropskou unií a Velkou Británií nedojde k otevřené roztržce. A to i přesto, že rozchod nebude bezbolestný ani pro jednu z obou stran, a i když emoce zachvátily nejen ostrovní království.

Také v Česku má brexit přívržence i odpůrce a víc jsou paradoxně slyšet jeho příznivci, kteří probíhající spor chtějí využít k útokům na Evropskou unii, jejíž je Česká republika členem. Proto si musí i tuzemská veřejnost vyjasnit pozici, kterou chce v tomto případě zastávat.

Brexit je skutečně historická událost, která se dotýká základů světového řádu, tedy podmínek mezinárodního obchodu. Evropská unie je celní unií, jejíž součástí je prozatím i Velká Británie. Britové v referendu rozhodli, že chtějí z celní unie vystoupit, protože nechtějí nadále dodržovat pravidla volného pochybu osob.

To samo o sobě je sporné, ovšem nabízí se dvě možnosti řešení. Prvním je odchod z celní unie, avšak setrvání v zóně volného obchodu, kterou s Evropou sdílí Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Ovšem v takovém případě je nutné, aby Britové stejně jako Norové průběžně akceptovali evropské směrnice, které tuto zónu definují, aniž by do jejich obsahu mohli mluvit. Tento model není pro Brity přijatelný.

Vedle toho je možné uzavřít obchodní dohodu, jakou má Evropa s Kanadou a je známá pod zkratkou CETA. To je ovšem drsné řešení, kterému se také říká tvrdý brexit. Znamená totiž, že výměna zboží probíhá podle určitých pravidel a především, každý dovoz a vývoz podléhá clům, která se mohou maximálně omezit. To by znamenalo značný hospodářský otřes pro Británii, ale také pro tu část evropského průmyslu, která do Británie vyváží.

Proto britská premiérka Theresa Mayová prosazuje takzvaný měkký brexit. Ten předpokládá, že Británie zůstane v zóně volného obchodu, pokud jde o obchod se zbožím, nebude však akceptovat pravidla o volném pohybu osob, a také služby bude regulovat bez ohledu na Brusel.

Právě ve službách je kámen úrazu. Evropský vyjednavač Michel Barnier upozorňuje, že tak to nemůže fungovat. Služby vytvářejí značnou část hodnoty zboží, a pokud budou britské služby regulovány jinak než evropské, například budou zatíženy jinou daní, pak mohou získat nepřípustnou konkurenční výhodu. S tím nejsou srozuměni především skandinávští členové Evropské unie. Nabízí se tedy jediné řešení, tím je tvrdý brexit a rozhodnout se o něm má nejpozději v listopadu.

Debata o brexitu je emotivní a zvláště radikálnější ostrovní politici obviňují bruselské vyjednavače, že je chtějí za odchod z unie potrestat. Ve skutečnosti jde o zásadní problém mezinárodního obchodu a obecně mezinárodního pořádku, který je možné řešit pouze s využitím prostředků zdravého rozumu – pokud tedy platí, že žijeme v civilizovaném světě.

Brexit nebude příjemný, mnohem víc však zneklidňuje pochybnost, že se rozumný rozměr euro-britských vztahů ztratí v nacionálních emocích.