28.3.2024 | Svátek má Soňa


EVROPA: Zač se stydět a co dělat

23.4.2015

Sílící příliv uprchlíků klade otázku: je lepší řádně hájit hranici EU, nebo zavádět kvóty?

Je lepší jednou vidět než o tomtéž desetkrát číst. Ta poučka platila před půlstoletím, když televizní záběry krveprolití rozhodly válku ve Vietnamu. A platí i pro drama uprchlíků mířících z Afriky na jih Evropy. Každá z těch tragédií je zachycena obrazem a frekvence těch obrazů houstne.

Platí i další poučka: čím více obrazů, tím více emocí. Proto se hrůzy uprchlíků – od ohrožení doma přes vykořisťování pašeráky lidí až po umírání na moři – slévají do jednoho sloganu: „Hanba pro Evropu a pro nás všechny.“ Tak to řekla šéfka německých Zelených Simone Peterová, ale není s tím ani první, ani poslední. Souzní i s papežem. Ten výrok, teď už okřídlený, svaluje vinu na Evropu, ať už ji chápeme jako evropské státy, Evropskou unii či jako západní civilizaci.

Ten slogan nepopírá ani nepřevrací fakta. Ale staví je do takového světla, že vytěsňuje racionální pohled. Padá-li veškerá hanba skutečně na Evropu a nás všechny, naznačuje to, že problém a s ním spjaté tragédie by zmizel, kdyby zmizela Evropa a my všichni. Tak tomu jistě není. Je užitečné se zamyslet nad tím, kdo a za co se může stydět i kdo a co by měl dělat.

K čemu sloužil Kaddáfí

Je-li řeč o uprchlících a hanbě Evropy, často se vybaví konference v Evianu v červenci 1938. Měla najít řešení pro 200 tisíc židovských uprchlíků z nacistického Německa a Rakouska, ale nevyřešila nic. Též proto, že o již ožebračené Židy nebyl velký zájem. Toto zůstává evropskou hanbou.

Vlnu uprchlíků z Afriky a Blízkého východu s tím srovnávat moc nelze. Těm lidem nehrozí zákony podložená genocida, ale „jen“ chaos a brutalita v domovských státech ztrácejících své základní funkce. Na rozdíl od evropských Židů před válkou přicházejí z jiných civilizačních okruhů, nemají doklady, kvalifikaci ani začlenění do existujících sociálních sítí. Pro evropské společnosti přinášejí šance i hrozby, ale nikdo v Evropě není s to rozlišit jedno od druhého.

Hanbou Evropy by bylo, kdyby je už na moři střílela, ale ona (Itálie, Řecko či Španělsko) je plošně přijímá, tedy ty přeživší. To se v dějinách civilizací mockrát nestalo. Kdo mluví o hanbě Evropy, ať se sám podívá na mapy dějišť největších tragédií. Nebylo to v evropských vodách, ale v libyjských. Je hanbou Evropy, že ve výsostných vodách Libye zahynuly tisíce lidí? Není spíše hanbou elit muslimského světa, že nedokázaly udržet takové poměry, aby z nich lidé neutíkali? Jistě, Turecko či Libanon přijaly ohromná množství uprchlíků ze Sýrie či Iráku a budiž jim za to vzdána úcta. Ale hlavním bankéřem tohoto světa jsou Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt či Spojené arabské emiráty. Udělaly pro uprchlíky alespoň tolik, kolik dělají pro sunnitské džihádisty?

Může-li se Evropa za něco stydět, tak za to, že pomohla svrhnout Kaddáfího, ale nedokázala zajistit, aby se pak Libye nepropadla do ještě většího rizika. Kaddáfímu vyděračsky platila miliardy eur, aby za ně držel uprchlíky v táborech. Teď ti lidé chaoticky vyrážejí v loďkách na sever a umírají v moři. Jenže ti, kteří říkají „hanba pro Evropu“, toto asi na mysli nemají. Vždyť před čtyřmi lety svržení Kaddáfího zhusta podporovali.

Jižní hranici drží Itálie a Řecko

Hanbou Evropy je i nedostatek vzájemné solidarity a sdílení ochrany jižní hranice EU. Když v říjnu 2013 po tragédii u ostrova Lampedusa Itálie zahájila záchrannou operaci Mare Nostrum, z Británie, Německa či Švédska se ozvala kritika, že to podněcuje byznys pašování lidí. Proto operace za rok skončila a nahradila ji evropská – už ne primárně záchranářská, ale hraničářská – operace Triton. Nic proti ní, ale má k dispozici jen sedm lodí a čtyři letadla. Nemá šanci hranici účinně ohlídat.

Toto je téma pro solidaritu. Postavit na nohy Libyi jako stát, se kterým lze jednat o migraci, je de facto nemožné, ale k posílení ostrahy hranice by měl vést už prostý pud sebezáchovy. A pokud si severní a vnitrozemské státy myslely, že jich se problém netýká, už přišly na svůj omyl. Uprchlíci zachycení v Itálii už míří na sever, a že to pravidla EU neumožňují, je jim srdečně fuk.

Ano, v tomto smyslu je hanbou Evropy, že ji nedokáže účinně aktivizovat ani pud sebezáchovy. Ale není její hanbou, že tolik uprchlíků na moři zahyne a mnohem více přeživších Itálie přijímá. Byli kubánští uprchlíci, kteří se cestou na Floridu utopili, hanbou Ameriky, nebo Kuby? Že jsou hanbou Ameriky, říkali normalizační komunisté a teď možná alternativní levičáci, ale racionální lidé to snad vidí jinak.

Nyní se ozřejmuje potřeba solidarity s Itálií i Řeckem. Varuje se před až milionem uprchlíků, kteří dorazí do Evropy během jednoho roku. Spekuluje se o jejich přidělování jednotlivým státům EU. Je to téma krajně nepopulární a může svrhávat vlády. Nabízí se otázka, které téma je více nepopulární: evropské kvóty pro přidělování uprchlíků, nebo evropská pomoc krachujícímu Řecku? Než to testovat formou „průzkumu bojem“, jak říkají vojáci, je lepší solidárně střežit jižní hranici Evropy a paušálně nezavrhovat Řecko.

LN, 21.4.2015