Všichni si budou rovni, i kdyby nechtěli! To by tak hrálo!

Zdravý rozum velí, že nikdo nesmí nařizovat jinému, koho má zaměstnat, dát do reklamy, kdo a proč bude pečovat o děti, s kým má točit porno a zda vůbec, nebo dokonce jaký druh pohlavního orgánu má rozhodovat o jakékoli přípustnosti čehokoli. Jenže hledejte zdravý rozum v Bruselu. Tam je jeho vstup přísně zakázán.

S úžasem jsem si poctivě přečetl celý text Zprávy o odstranění genderových stereotypů v EU Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (už název výboru je ukázkově diskriminační), jehož zpravodajkou je Kartika Tamara Liotard. Asi nikoho nepřekvapí, že v Evropském parlamentu zastává funkci místopředsedkyně Skupiny konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice. Ve zprávě, kterou považuji za téměř bezkonkurenčně nejpitomější text, který jsem kdy z Bruselu četl, se dočtete o několika tzv. nežádoucích stereotypech a neblahých předsudcích. Tak například že žena je neoprávněně považována za sexuální objekt, že na venkově je to v tomto ohledu ještě horší, než ve městech, že v reklamě se nadměrně objevují ženy (jistě především chybně mladé a krásné) nebo že trpíme takřka zhovadilou představou, že žena se má starat o rodinu a muž o její zabezpečení. Mezi řádky dojde důsledný čtenář snadno k závěru, že rodina, složená z muže, ženy a jejich dětí, tedy základu reprodukce lidského rodu, je vlastně přežitek. Rodina jsou už totiž i dva chlapi nebo dvě ženy a máme už jen krůček k tomu, aby za rodinu byl označen už i vztah mezi ženou a psem či mužem a fenou, v horším případě mezi mužem a psem či ženou a fenou.

Domníváte se, že všechna ta dosavadní genderová opatření jsou už za hranou? Mýlíte se. V materiálu, který odkazuje na dosavadní konference, deklarace, akční platformy, usnesení, směrnice, zásady, závěry hodnocení v čase, studie, analytické zprávy a pakty, najdete také kouzelnou větu, "že v plnění závazků, které EU i řada vlád přijala v rámci Pekingské akční platformy, nebylo dosaženo téměř žádného pokroku". Fascinující je pak skutečnost, že tisíce let vnikající kulturní tradice jsou těmi byrokraty označovány za umělý "sociální konstrukt", který je nutné napravit a vymýtit.

Co nás tedy čeká? "Rozhodné politické kroky v boji proti genderovým stereotypům." Dále je nutné, aby Evropská komise a členské státy "podporovaly větší množství výzkumných činností týkajících se genderových stereotypů, vypracovaly pro tyto stereotypy vhodné ukazatele a na jejich základě shromáždily o genderových stereotypech další statistické údaje". A aby to nebylo málo, Antone Pavloviči, budeme organizovat "informační, vzdělávací a školící kampaně", vytvoříme "ochranné mechanismy ve formě ochránců práv či subjektů pro dohled nad sdělovacími prostředky, v nichž budou působit odborníci na rovnost pohlaví", nebo podpoříme "další výzkum základních příčin vzniku genderových stereotypů a jejich dopadu na rovnost pohlaví". Jinými slovy další konference, deklarace, akční platformy, usnesení, směrnice, zásady, závěry hodnocení v čase, studie, analytické zprávy a pakty. A taky hodně peněz, protože jak známo, peníze přece jsou.

Sorry, ale štíhlá mladá žena nadále zůstane mým sexuálním objektem a v reklamě ji uvidím raději než ženu starou a tlustou, rodina pro mě bude vždy jen žena, muž a jejich děti, když příroda nadělí, a pracovní příležitost dám vždy a jedině tomu, koho si sám vyberu, i kdyby mým kritériem bylo cokoli, protože jsem to já, kdo za práci platí, a vždy si najdu důvod pro zdůvodnění, aby to bylo v souladu s nějakým pitomým nařízením. Je mi v kontextu výše uvedeného absolutně jedno, co si v Bruselu do těch svých papírů napíšou. Mrzí mě jediné. Mrzí mě ta hromada peněz vyhozených oknem, které mohly mít lidi za svojí práci, místo abychom z nich živili takové parazity, jakými jsou Kartika Tamara Liotard a jí podobní.