U příležitosti letošního lednového fóra v Davosu to Martin Wolf shrnul naprosto přesně: nemajetná majorita v západních demokraciích, která se - často oprávněně - vnímá jako oběť elitami prosazovaného globalizačního procesu, má (už jen) jedno hodnotné aktivum: občanství těchto zemí a s ním nárok na sociální plnění z jejich veřejných rozpočtů. A pak pochopitelně ještě hlasovací právo, kterým může toto aktivum chránit nejlépe, jak to považuje za možné.

Začne-li tato část voličstva svého volebního práva k ochraně tohoto svého aktiva opravdu využívat (tzn. začne-li se účastnit voleb, spíše než aby je tradičně ignorovala), nemohou volby v principu dopadnout jinak, než jak dopadlo minulý týden britské referendum o vystoupení z EU. To každopádně platí v případě, že se volby konají v soustátí typu EU, které se během cca 40 let z extrémně homogenního a malého klubu bohatých zemí s relativně vyrovnanými příjmovými poměry obyvatelstva rozšířilo na extrémně velké a heterogenní společenství velmi bohatých a (v evropských poměrech) velmi chudých zemí s masivními rozdíly v příjmových poměrech obyvatelstva.

Skutečnost, že za těchto okolností se EU rozšířila při zachování principu volného pohybu pracovní síly a osob, považuji dodnes za tak trochu neuvěřitelné, a po minulém týdnu také velmi neuvážené.

To, že právě ve Velké Británii dopadlo všelidové hlasování tak, jak dopadlo, patrně částečně záleží v tom, že britská vláda úřadující ke květnu 2004 nevyjednala z volného pohybu obyvatelstva výjimku v době, kdy to bylo možné. Nejméně stejně silným důvodem ale podle mého soudu byl fenomenální úspěch angličtiny, která se v posledních cca 40 letech stala společným jazykem Evropanů. Tenhle úspěch se ale Británii i EU stal osudným: pokud příliš mnoho občanů chudších států EU začne umět anglicky dost na to, aby ve Velké Británii mohlo v nekvalifikovaných povoláních konkurovat tamní nekvalifikované pracovní síle (což znamená, že taková znalost může být často opravdu více méně bazální), a pokud jim pravidla volného pohybu pracovní síly umožní tento konkurenční projekt neregulovaně uskutečnit, je jen otázkou času, kdy tuto strunu využijí nativističtí populisté, jak je pan Wolf přesně popsal a jak jsme je v posledních týdnech a dnech viděli na až nepravděpodobně směšných fotografiích v reportážích o brexitu. (Kdyby francouzština s angličtinou v posledních 60 letech neprohrála, měli bychom dnes v podobných kulisách frexit ....)

S tím nic nezmůžou ani tvrdá data, která ukazují, že třeba polští imigranti ve Spojeném království platí v průměru vyšší odvody a čerpají z veřejných rozpočtů méně, než nativní populace: v politice (každopádně v té založené na všeobecném volebním právu) záleží na percepcích, ne na skutečnosti. Přidejte do koktejlu nesporně početnou a navíc nábožensky, kulturně i jinak heterogenní imigraci ze zemí bývalého koloniálního impéria (za kterou, pravda, EU nemůže, ale koho to zajímá, když chcete brexit) a děsivé záběry ze slumu na druhé straně Eurotunnelu či na makedonských hranicích v roce 2015 (kde má naopak EU se svým volným pohybem osob a porózní vnější hranicí lví podíl) a výsledek je hotov.

Poslední příležitost tento výsledek zvrátit měli paní Merkelová, pan Juncker a spol. při jednání s panem Cameronem o změnách podmínek britského členství v EU. Trváním na neomezeném pohybu pracovních sil v EU výsledek referenda zpečetili.

Zda si toho jsou vědomi či ne, nevím. Uvidíme to ostatně v příštích měsících a letech. Na jejich konci může být na místě dnešní EU celkem vzato cokoli a pokud někdo tvrdí, že ví, co to bude, je lhář nebo hlupák.

Kdyby tam byl „jen“ stav, v jakém ve vztahu k EU byla Česká republika k 1.5.2004, tedy volný pohyb zboží spolu s evropským soutěžním a dalším právem, byť bez volného pohybu pracovní síly a osob, považoval bych to osobně za velmi uspokojivý výsledek. Nevylučuji ale, že snaha mít více způsobí, že budeme mít méně.

No, ta angličtina nám snad zůstane. A když ne, azbuku nějak opráším...